§ 18
změněno 1. 1. 2011 zákonem 281/2009 Sb.
§ 18 Společná ustanovení (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo orgán dozoru příslušný k výkonu dozoru podle § 14 odst. 1, jestliže správní delikt právnické nebo podnikající fyzické osoby zjistil při výkonu dozoru. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby6) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Propadnutí bezpečnostního materiálu podle § 16 odst. 3 lze uložit, jestliže bezpečnostní materiál náleží pachateli a byl a) ke spáchání správního deliktu užit nebo určen, nebo b) správním deliktem získán nebo nabyt za věc správním deliktem získanou. (7) Propadnutí bezpečnostního materiálu nelze uložit, je-li jeho hodnota v nápadném nepoměru k povaze správního deliktu. Vlastníkem propadlého bezpečnostního materiálu se stává stát. (8) Pokuty vybírá orgán, který je uložil. Pokuty uložené orgánem dozoru vymáhá celní úřad. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil.