§ 4
změněno 1. 9. 1981 zákonem 76/1981 Sb.
§ 4 (1) Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže poškození na zdraví má prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů (dále jen „následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. (2) Odškodnění za ztížení společenského uplatnění nenáleží: a) za poškození přechodného rázu, které vede jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění; za takové poškození se považuje i nepříznivý zdravotní stav, s jehož zlepšením lze podle poznatků lékařské vědy počítat v době kratší jednoho roku, b) za menší jizvy, drobné kosmetické vady a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vést k výraznějšímu omezení společenského uplatnění. (3) Ztížení společenského uplatnění se neodškodňuje, nedosahuje-li úhrn následků z téhož poškození na zdraví alespoň třiceti bodů; to však neplatí, jde-li o odškodnění ztížení společenského uplatnění podle § 444 občanského zákoníku. (4) Odškodněním za ztížení společenského uplatnění se neodškodňují ztráty na výdělku.