Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele

§ 4 Zaměstnání (1) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí a) základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce, b) služební poměr podle zákona o státní službě, c) služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, nebo d c) jiný právní vztah, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatele sdělovat údaje některým orgánům veřejné moci způsobem stanoveným tímto zákonem. (2) Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů podle odstavce 1, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich. (3) Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí a) den nástupu do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění, b) den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, nelze-li použít den podle písmene a), c) den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo d) den, kdy zaměstnavatel pro účely zákona o daních z příjmů poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmen a) až c).