zákon o azylu

§ 1

Předmět úpravy

Zákon upravuje

1. a) podmínky vstupu a pobytu cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu na území České republiky (dále jen „území“), a pobyt azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany na území,
2. b) řízení ve věci mezinárodní ochrany a další řízení vedená podle tohoto zákona,
3. c) práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany na území a cizince, o kterém to stanoví tento zákon,
4. d) působnost Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) a Policie České republiky (dále jen „policie“) v této oblasti státní správy,
5. e) státní integrační program,
6. f) azylová zařízení.

§ 2

Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. a) žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost upravená v čl. 3 bodu 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (dále jen „azylové procedurální nařízení“),
2. b) žadatelem o udělení mezinárodní ochrany osoba uvedená v čl. 3 bodu 13 azylového procedurálního nařízení,
3. c) podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany učinění žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 26 azylového procedurálního nařízení,
4. d) poskytnutím údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany podání žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 28 azylového procedurálního nařízení,
5. e) rozhodnutím ministerstva ve věci mezinárodní ochrany rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustné, zjevně nedůvodné, nedůvodné, mlčky vzaté zpět, výslovně vzaté zpět, o zastavení řízení, o vyloučení z azylu nebo doplňkové ochrany, o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, o prodloužení nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany, odnětí nebo neodnětí azylu nebo doplňkové ochrany a o přemístění,
6. f) nezletilou osobou osoba uvedená v čl. 3 bodu 6 azylového procedurálního nařízení,
7. g) nezletilou osobou bez doprovodu osoba uvedená v čl. 3 bodu 7 azylového procedurálního nařízení,
8. h) rodinným příslušníkem žadatele o udělení mezinárodní ochrany osoba uvedená v čl. 3 bodu 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 (dále jen „kvalifikační nařízení“) a v § 14,
9. i) rozhodnutím o udělení azylu přiznání postavení uprchlíka podle čl. 13 kvalifikačního nařízení, rozhodnutí o udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny; rozhodnutí o udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny není rozhodnutím o přiznání postavení uprchlíka,
10. j) azylovým zařízením přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko,
11. k) konečným rozhodnutím rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nebyla-li podána žaloba, a rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany; jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany nebo rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany, je konečným rozhodnutím dále i rozhodnutí o kasační stížnosti,
12. l) řízením ve věci mezinárodní ochrany řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany,
13. m) opakovanou žádostí následná žádost o udělení mezinárodní ochrany podle čl. 3 bodu 19 azylového procedurálního nařízení,
14. n) další opakovanou žádostí třetí a každá další žádost podle čl. 56 písm. b) azylového procedurálního nařízení.

(2) Azylantem se rozumí cizinec,

1. a) kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení azylu,
2. b) který podal v době platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení azylu žádost o prodloužení azylu,
   1. 1. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti,
   2. 2. po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí v této věci,
   3. 3. po dobu běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
   4. 4. po dobu soudního řízení o žalobě a o kasační stížnosti v této věci, nebo

1. c) kterému byl odňat azyl, i po dobu
   1. 1. běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí o odnětí azylu,
   2. 2. běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
   3. 3. soudního řízení o žalobě a o kasační stížnosti v této věci.

(3) Osobou požívající doplňkové ochrany se rozumí cizinec,

1. a) kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany,
2. b) který podal v době platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany žádost o prodloužení doplňkové ochrany,
   1. 1. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti,
   2. 2. po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí v této věci,
   3. 3. po dobu běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
   4. 4. po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti v této věci, nebo

1. c) kterému byla odňata doplňková ochrana, i po dobu
   1. 1. běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí o odnětí doplňkové ochrany,
   2. 2. běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
   3. 3. soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti v této věci.

§ 3

(1) Žádostí o udělení mezinárodní ochrany není projev vůle cizince podle § 2 odst. 1 písm. a) učiněný během jeho vycestování. Žádostí o udělení mezinárodní ochrany je však projev vůle cizince podle § 2 odst. 1 písm. a), na základě jehož obsahu se lze důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy; ministerstvo vyrozumí podle § 24 odst. 5 cizince o tom, zda se jeho projev vůle za podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany považuje.

(2) Žádostí o udělení mezinárodní ochrany dále není projev vůle cizince podle § 2 odst. 1 písm. a) učiněný

1. a) po nabytí právní moci rozhodnutí soudu, zda je přípustné vydání cizince do cizího státu k trestnímu stíhání, k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, nebo ode dne udělení souhlasu cizincem se svým vydáním do cizího státu nebo po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o předání cizince podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání k výkonu trestu odnětí svobody nebo k výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo ode dne udělení souhlasu cizincem se svým předáním podle evropského zatýkacího rozkazu do cizího státu podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,
2. b) poté, co Česká republika obdržela žádost o jeho předání mezinárodnímu trestnímu soudu, mezinárodnímu trestnímu tribunálu, popřípadě obdobnému mezinárodnímu soudnímu orgánu, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,
3. c) po dni, od kterého se na cizince vztahují mezinárodní sankce podle zákona upravujícího provádění mezinárodních sankcí spočívající v zákazu vstupu nebo pobytu,
4. d) po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o uložení trestu vyhoštění, nebo
5. e) v situaci, kdy je dán důvod pro předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jinými členskými státy Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo důvod pro přemístění podle čl. 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (dále jen „nařízení o řízení azylu a migrace“).

(3) Žádostí o udělení mezinárodní ochrany je však v případě odstavce 2 písm. a) a d) projev vůle cizince podle § 2 odst. 1 písm. a), na základě jehož obsahu se lze důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Ministerstvo vyrozumí podle § 24 odst. 5 cizince o tom, zda se jeho projev vůle za podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany považuje.

§ 3a

(1) Jde-li o žádost o udělení mezinárodní ochrany podanou rodičem nezletilého dítěte za toto dítě, souhlas druhého rodiče s podáním žádosti se nevyžaduje.

(2) Podal-li rodič, o jehož žádosti o udělení mezinárodní ochrany vede ministerstvo řízení, za své nezletilé dítě žádost o udělení mezinárodní ochrany, vede se o těchto žádostech společné řízení²³), nerozhodne-li ministerstvo usnesením o vyloučení ze společného řízení, zejména z důvodu ochrany práv a oprávněných zájmů dítěte. Společné řízení se dále vede ve všech situacích uvedených v čl. 32 odst. 2 azylového procedurálního nařízení. Výslovné zpětvzetí jedné ze žádostí se týká všech žádostí ve společném řízení.

§ 3aa

Ministerstvo zahájí registraci žádosti o udělení mezinárodní ochrany do 5 dnů ode dne, kdy obdrželo informaci o jejím podání. Počítá-li se běh lhůty od registrace žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle azylového procedurálního nařízení, počítá se od zahájení registrace.

§ 3ab

(1) Cizinec, který hodlá podat žádost o udělení mezinárodní ochrany, je povinen se k jejímu podání dostavit osobně a podat ji

1. a) policii
   1. 1. na hraničním přechodu, nejde-li o cizince předávaného podle mezinárodní smlouvy nebo podle nařízení o řízení azylu a migrace,
   2. 2. v přijímacím středisku,
   3. 3. na odboru cizinecké policie krajského ředitelství policie (dále jen „útvar policie“) za podmínky, že se dostavil dobrovolně, nebo
   4. 4. v zařízení pro zajištění cizinců³) v případě cizince tam zajištěného nebo ubytovaného, s výjimkou cizince zajištěného nebo ubytovaného za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy sjednané s jinými členskými státy Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo za účelem jeho přemístění podle čl. 42 nařízení o řízení azylu a migrace (dále jen „přemístění“),

1. b) pověřenému pracovníkovi provozovatele přijímacího střediska, nebo zařízení pro zajištění cizinců, jde-li o cizince v těchto zařízeních zajištěného nebo ubytovaného, s výjimkou cizince zajištěného nebo ubytovaného za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy sjednané s jinými členskými státy Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo podle nařízení o řízení azylu a migrace,
2. c) ministerstvu, vykonává-li zabezpečovací detenci, vazbu nebo trest odnětí svobody; v takovém případě lze žádost podat písemně, nebo
3. d) pověřenému pracovníkovi školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je-li tam umístěn.

(2) Při podání žádosti se žadateli poskytne informace o dalších krocích za účelem dokončení registrace a poskytnutí údajů k podané žádosti; jde-li o podání podle odstavce 1 písm. c), ministerstvo bez zbytečného odkladu tyto informace žadateli o udělení mezinárodní ochrany zašle.

§ 3b

(1) Oprávnění zajištěného nebo ubytovaného cizince podat žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců³) zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a důsledcích spojených s uplynutím této lhůty.

(2) Policie informuje zajištěného a ubytovaného cizince o oprávnění podat žádost o udělení mezinárodní ochrany ve lhůtě podle odstavce 1 v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Policie o tomto úkonu pořídí záznam, který podepíše cizinec a ten, kdo záznam pořídil. Odmítne-li cizinec podpis nebo nemůže-li psát, uvede se tato skutečnost v záznamu.

(3) Žádostí o udělení mezinárodní ochrany podanou v zařízení pro zajištění cizinců po uplynutí doby podle odstavce 1 je projev vůle cizince podle § 2 odst. 1 písm. a) pouze tehdy, pokud se lze na základě jeho obsahu důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy; ministerstvo vyrozumí podle § 24 odst. 5 cizince o tom, zda se jeho projev vůle za podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany považuje.

§ 3c

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen se ve lhůtě 24 hodin od okamžiku, kdy byl propuštěn z výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody, bylo rozhodnuto o jeho propuštění jako zadržené osoby nebo poté, co opustil školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo školské zařízení pro preventivně výchovnou péči nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dostavit do přijímacího střediska. Nastala-li překážka na vůli žadatele o udělení mezinárodní ochrany nezávislá, která brání jeho dostavení se do přijímacího střediska, lhůta podle věty první neběží a žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen překážku bez zbytečného odkladu oznámit policii nebo ministerstvu a dostavit se do přijímacího střediska ve lhůtě 24 hodin po odpadnutí překážky. Ustanovení § 4 odst. 1 se použije obdobně.

§ 3d

(1) Právo setrvat na území dále nemá žadatel o udělení mezinárodní ochrany, který

1. a) podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany podle čl. 55 azylového procedurálního nařízení a jsou splněny podmínky stanovené v čl. 56 azylového procedurálního nařízení,
2. b) podal další opakovanou žádost; rozhodnutí, kterým je uložena povinnost návratu je vykonatelné, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 56 azylového procedurálního nařízení,
3. c) má být předán mezinárodnímu trestnímu soudu nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu, nebo mezinárodnímu soudnímu orgánu, který splňuje alespoň 1 z podmínek uvedených v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,
4. d) má být vydán jinému než členskému státu Evropské unie, který je odlišný od státu,
   1. 1. jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo
   2. 2. v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště,

1. e) představuje nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu, aniž jsou dotčeny čl. 12 a 17 kvalifikačního nařízení, pokud uplatnění této výjimky nevede k vyhoštění žadatele do třetí země v rozporu se zásadou nenavracení, nebo
2. f) má být předán na základě zatýkacího rozkazu do Velké Británie, Norského království nebo na Island.

(2) Pokud jde o cizince, který je v postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je pro možnost jeho nuceného vycestování z území rozhodující, zda má, nebo nemá právo setrvat na území.

(3) Právo setrvat na území nemá žadatel o udělení mezinárodní ochrany, který je občanem členského státu Evropské unie a má být předán jinému členskému státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu, mezinárodnímu trestnímu soudu nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu, nebo mezinárodnímu soudnímu orgánu, který splňuje alespoň 1 z podmínek uvedených v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

§ 3e

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen plně spolupracovat zejména s ministerstvem a s policií a co nejdříve ministerstvu předložit veškeré dokumenty důležité pro posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

§ 4

(1) Policie dopraví žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na hraničním přechodu nebo na útvaru policie, do přijímacího střediska určeného ministerstvem, vyžaduje-li to zdravotní stav žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo jiný důvod hodný zvláštního zřetele.

(2) Policie dopraví žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, na kterém není provozováno přijímací středisko, do ministerstvem určeného jiného přijímacího střediska na mezinárodním letišti nebo jiného azylového zařízení s režimem přijímacího střediska na mezinárodním letišti.

(3) Náklady spojené s dopravou žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle odstavců 1 a 2 hradí ministerstvo.

§ 4b

Žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který byl propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců, zajistí ministerstvo dopravu do ministerstvem určeného azylového zařízení.