zákon o azylu

§ 54a Dobrovolná repatriace Dobrovolný návrat (1) Ministerstvo může nést, je-li to ve veřejném zájmu, náklady spojené s dobrovolným návratem a) cizince žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který nepodal žádost neposkytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve lhůtě podle § 10, ačkoliv k tomu byl ministerstvem vyzván, na základě jeho písemné žádosti podané v průběhu této lhůty do 7 dnů ode dne, b) žadatele který byl uveden ve výzvě k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany na základě jeho písemné žádosti, nebo c b) cizince na základě jeho písemné žádosti podané po dobu běhu lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva podle § 32 odst. 1, do 7 dnů po od zániku mezinárodní ochrany nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu1b), po dobu běhu lhůty k podání kasační stížnosti, v průběhu řízení o kasační stížnosti8a) ve věci mezinárodní ochrany nebo do 24 hodin po nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti do země původu státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství státu posledního trvalého bydliště. V případě hodném zvláštního zřetele může ministerstvo nést náklady spojené s dobrovolným návratem osob uvedených v písmenech a) a b) i do jiného státu, který není členským státem Evropské unie nebo státem vázaným přímo použitelným předpisem Evropské unie20). (2) Na cizince, který podal žádost o dobrovolný návrat, se pro účely poskytování zdravotních služeb (§ 88), ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a to do doby vycestování nebo do doby oznámení ministerstva o tom, že ministerstvo náklady spojené s dobrovolným návratem neuhradí.