§ 41.
změněno 19. 8. 1922 zákonem 220/1922 Sb.
§ 41. Náhradou (přejímací cenou) za převzatý pozemkový nemovitý majetek jest cena jeho vyplývající z průměru cen docilovaných v letech 1913 až 1915 za nemovitosti toho druhu při prodeji statků z volné ruky hospodářských celků v rozloze přes 100 ha z volné ruky. Vláda se zmocňuje, aby nařízením vyhlásila vydala předpisy závazné stupnice cen se zřetelem na cenový průměr vyšetřený pozemkovým úřadem pro určování a vypočítávání přejímací ceny dle zásady odst. 1. pro nemovitosti stejného způsobu užívání, druhu kultury, jakosti (třídy dle katastru) a polohy. Pokud nebudou vyhlášeny tyto stupnice cen předpisy vydány, stanoví pozemkový úřad přejímací cenu podle odhadu převzatých nemovitostí svými přísežnými znalci na místě samém dle zásady odst. 1., hledíc k ustanovení ustanovením §§ 42 a až 43. Znalce jmenuje pozemkový úřad, a nebyli-li znalci již dříve vzati soudem do přísahy jako znalci soudní, vezme je do přísahy na požádání pozemkového úřadu okresní soud jejich bydliště. Se zřetelem na zákon ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., počítá se ve všech případech jedna koruna měny rakousko-uherské za jednu korunu československou.