Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu

§ 1

Tato vyhláška se vztahuje na ověřování zbraní a schvalování střeliva, které je oprávněn provádět Strojírenský zkušební ústav v Brně (dále jen státní zkušebna).^*)

§ 2

Základní ustanovení

(1) U zbraní a jejich hlavních částí, které jsou určeny pro civilní potřebu, podléhá ověření každý kus; smějí být uváděny do oběhu a používány jen tehdy, jsou-li ověřeny a označeny ověřovací značkou.

(2) Za zbraň podle této vyhlášky se považují:

1. a) ruční palné zbraně, a to

   brokovnice,

   kulovnice,

   malorážky,

   kulobrokové pušky,

   flobertky,

   pušky pro pokojovou střelbu,

   pistole,

   revolvery;

1. b) balistické zbraně určené k zjišťování balistických hodnot (tlaku, rozptylu, rychlosti) střeliva a sledování jeho funkce ve zbrani;
2. c) startovací pistole a jiné poplašné zbraně s výjimkou těch, jejichž ráže je menší než 7 mm, a ostatní expansní přístroje, u nichž je zdrojem energie střelný prach nebo nárazová slož (jateční a omračovací přístroje, vstřelovací přístroje, palné lisy, průbojníky apod.);
3. d) ruční plynové zbraně, jež se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní (jako vzduchovky, plynovky, větrovky s přídavným zdrojem hnací energie, s nekontrolovatelnou kompresí plynu v tlakové nádobě apod.).

(3) Hlavními částmi zbraní jsou hlavně a závěry.

§ 3

Přihlašování a předkládání zbraní k ověření

(1) Zbraně a jejich samostatně dodávané hlavní části (dále jen zbraně) je jejich tuzemský výrobce povinen přihlásit a předložit státní zkušebně k ověření a označení ověřovací značkou; jejich dovozce je tak povinen učinit do 30 dnů po dovezení z ciziny.

(2) Výrobce je povinen mimo zbraní uvedených v § 2 odst. 2 přihlásit a předložit státní zkušebně k ověření a označení ověřovací značkou též všechny ruční plynové zbraně s počáteční energií střely 0,45 kpm a větší.

(3) Pokud se zjistí, že zbraň není označena ověřovací značkou, má povinnost podle odst. 1:

1. a) opravna, jíž byla taková zbraň svěřena k opravě,
2. b) každý uživatel jakmile to zjistí, nejdéle však do 30 dnů po převzetí zbraně.

(4) Zbraně označené již ověřovací značkou jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebně k novému ověření:

1. a) uživatel zbraně na výzvu státní zkušebny, národního výboru, orgánu Veřejné bezpečnosti; dále též, je-li vyzván Svazem pro spolupráci s armádou nebo mysliveckou organizací v souvislosti s jejich činností;
2. b) uživatel zbraně, má-li za to, že její bezpečnost utrpěla skladováním, používáním nebo jiným způsobem;
3. c) opravna po provedení opravy, která mohla mít vliv na bezpečnost zbraně, popřípadě shledá-li, že na zbrani byla provedena oprava nepřípustná.

§ 3a

Opravy, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, a opravy nepřípustné

(1) Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, jsou:

1. a) založení nových hlavní,
2. b) jakákoliv úprava nábojové komory a přechodového kužele,
3. c) převrtání vývrtu nebo odstranění jamek po rzi na vnějším či vnitřním povrchu hlavně nebo na vnitřním povrchu brokové hlavně,
4. d) chromování vývrtu,
5. e) oprava nebo úprava hlavně nebo závěru, při níž došlo k pájení natvrdo nebo ke sváření,
6. f) úprava zahrdlení (nejde-li o jeho rozšíření) nebo úprava ústí hlavně pro měnitelné zahrdlení,
7. g) vyrovnání deformací hlavně, pokud tuto opravu zkušebna připustila,
8. h) montáž puškového dalekohledu, je-li jí zeslabena hlaveň nebo snížena bezpečnost pouzdra závěru,
9. i) zvětšení otvoru pro vytahovač nebo vyhazovač u zbraní se sklopnými hlavněmi,
10. j) zmenšení spáry mezi čelem hlavně a závěru, mohla-li tím být snížena bezpečnost zbraně,
11. k) jiné opravy, které zkušebna prohlásí za závažné.

(2) Nepřípustnými opravami zbraní jsou:

1. a) zhotovení vložkované nábojové komory brokové hlavně,
2. b) zhotovení nesamonosných vložek nábojové komory kulové hlavně nebo nesamonosných vložných hlavní, přičemž nesamonosnými se rozumějí ty, jež nejsou schopny samy o sobě trvale snášet provozní tlak,
3. c) přestavby, u nichž
   1. - nová ráže zbraně namáhá závěr větší zpětnou silou, přičemž není v jeho pevnosti dostatečná rezerva,
   2. - nová ráže zbraně namáhá hlaveň vyšším tlakem, přičemž není v její pevnosti dostatečná rezerva,
   3. - vývrt hlavně neodpovídá svými rozměry nové ráži zbraně.

§ 4

Ověřování zbraní

(1) Zbraň, která vyhověla podmínkám zkoušky, označí zkušebna ověřovací značkou a posledním dvojčíslím letopočtu zkoušky a v písemném ověření uvede pořadové číslo zkoušky a výrobní číslo zbraně, pokud je na ní vyznačeno.

(2) Výrobce je povinen opatřit zbraně předkládané k ověření výrobním číslem a takovým označením ráže, aby nebylo pochybností, jakého náboje nebo nábojky smí být použito.

(3) Na zbraň předloženou jiným přihlašovatelem než výrobcem vyrazí státní zkušebna nezávisle na výsledku zkoušky také pořadové číslo zkoušky a je-li to nutné, i označení ráže. U zbraní se sklopnými hlavněmi se navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o váze hlavní.

(4) Nevyhoví-li při ověřování nová zbraň z dovozu, vrátí ji státní zkušebna dovozci, aniž ji jakkoli označila.

(5) Ověřovací značkou označuje státní zkušebna zbraně jen při prvním ověření, při dalších ověřeních jen posledním dvojčíslím letopočtu a pořadovým číslem zkoušky.

(6) Nevyhoví-li zbraň zkoušce při novém ověření, odstraní státní zkušebna dříve udělené československé nebo cizozemské ověřovací značky mechanickým nebo jiným způsobem.

(7) Přihlašovatel je povinen předkládat zbraně ke zkoušce ve stavu schopném střelby a s pažbou; jde-li o samostatnou hlaveň, je povinen předložit současně závěr umožňující provedení zkoušky, a jde-li o samostatný závěr, hlaveň.

§ 5

Zkoušky zbraní

(1) Zkouška zbraně spočívá v její prohlídce před zkušební střelbou, ve zkušební střelbě a v prohlídce po zkušební střelbě. Technické podmínky zkoušky jsou uvedeny v příloze II. této vyhlášky. Státní zkušebna nesmí ověřit zbraň, u které shledá závady obsažené v technických podmínkách zkoušky nebo na které byla provedena nepřípustná oprava.

(2) Při hromadném předkládání zbraní ke zkouškám určí státní zkušebna v jakém počtu a termínech se jí mohou zbraně předkládat popřípadě, kde bude zkouška provedena.

(3) Výrobce je povinen dát státní zkušebně k dispozici bezplatně své zařízení a střelivo potřebné k provedení zkoušky, zajistit její bezpečnost a vypomoci při ní svými pracovníky, jestliže o to státní zkušebna požádá.

(4) Jiný přihlašovatel než výrobce je povinen u zbraně s kulovou hlavní dodat ke zkoušce státní zkušebně zároveň se zbraní spotřební náboje, popřípadě nábojnice opatřené zápalkou a střely, a to v množství stanoveném státní zkušebnou.

§ 6

(1) Zjistí-li se při zkoušce závady, jež lze opravit, vrátí státní zkušebna zbraň přihlašovateli, který je povinen dát závadu odstranit a do 6 měsíců znovu předložit zbraň státní zkušebně ke zkouškám.

(2) Přihlašovatel, jemuž byla zbraň vrácena k opravě, ji nesmí používat, pokud nebyla opravena a ověřena státní zkušebnou.

§ 6a

(1) Zjistí-li se při zkoušce neopravitelné závady, učiní státní zkušebna zbraň před jejím vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou k užívání, a to zpravidla deformací hlavně nebo závěru podle toho, která část zbraně při zkoušce nevyhověla. Má-li u zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne státní zkušebna přihlašovateli odborné zaslepení vadné hlavně, které znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li přihlašovatel s tímto návrhem, znepotřební státní zkušebna celý svazek hlavní.

(2) Neopravitelnými závadami jsou:

1. a) hlavně a závěry prasklé a v nebezpečných místech zavařované,
2. b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené,
3. c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných technickými podmínkami zkoušky), ^*)
4. d) kulové hlavně s příliš zvětšeným vývrtem,
5. e) nepřípustné opravy podle § 3a odstavce 2,
6. f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti zkušebna rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou.

(3) Přihlašovatel může předem požádat státní zkušebnu o odborné zaslepení nábojových komor hlavní.

§ 7

Základní ustanovení

(1) Střelivo a jeho samostatně dodávané hlavní části nesmějí být uváděny bez schválení do oběhu ani používány pro civilní potřebu.

(2) Za střelivo se podle této vyhlášky považují náboje a nábojky pro ruční palné zbraně a pro expansní přístroje a střelivo pro ruční plynové zbraně. Hlavními částmi střeliva jsou střely, nábojnice a zápalky.

§ 8

Schvalování střeliva

Při schvalování střeliva může státní zkušebna kromě jiné dokumentace požadovat od přihlašovatele zejména, aby jí sdělil maximální tlak prachových plynů, který toto střelivo vyvíjí. Přihlašovatel, a to i dovezeného střeliva, je povinen pečovat o to, aby mu tyto údaje byly známy.

§ 9

Kontrola schváleného střeliva

(1) Zjistí-li se při kontrole, že u některých kusů, či výrobních dávek střeliva se snížila bezpečnost jejich použití (např. skladováním), může státní zkušebna též rozhodnout, že odnímá schválení jen těm kusům nebo výrobním dávkám, které by mohly ohrozit bezpečnost uživatele nebo jeho okolí.

(2) Uživatel střeliva je povinen předložit je ke kontrole na výzvu státní zkušebny, národního výboru, orgánů veřejné bezpečnosti; dále též, je-li vyzván Svazem pro spolupráci s armádou nebo mysliveckou organizací v souvislosti s jejich činností; tuto povinnost má každý uživatel i tehdy, má-li pochybnosti o bezpečnosti nebo spolehlivosti střeliva. Toto ustanovení se netýká střeliva pro plynové zbraně.

§ 10

Zkoušky střeliva

Technické podmínky pro zkoušky střeliva stanoví příslušné československé státní normy. Střelivo, které nevyhovělo těmto podmínkám, nesmí být schváleno.

§ 11

Osvobození

(1) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují:

1. a) na zbraně a střelivo
   1. - provážené československým celním územím,
   2. - patřící cizincům, používají-li jich při přechodném pobytu v Československu ke své osobní potřebě,
   3. - dovezené pro pokusy výzkumných a studijních nebo zkušebních institucí, slouží-li výhradně jejich účelům; za pokus se nepovažuje používání zbraně nebo střeliva na střeleckých závodech, při cvičeních ve střelbě, při lovu apod.;

1. b) na ruční palné zbraně vyrobené nejpozději roku 1870, s výjimkou revolverů - zadovek a pistolí - zadovek, a na ruční palné zbraně, u nichž je výstřel vyvozen jinak než úderem zápalníku na střed nebo okraj nábojnice;
2. c) na zbraně, které byly odborně učiněny trvale nezpůsobilými k užívání;
3. d) na střelivo pro ruční plynové zbraně, které bylo dovezeno z ciziny, neobsahuje-li přídavný zdroj hnací energie (např. slož ve střele).

(2) Podle této vyhlášky se neověřují a neoznačují příslušnou značkou zbraně a neschvaluje střelivo:

1. a) které byly dovezeny z ciziny a jsou označeny cizozemskými ověřovacími, popřípadě u střeliva schvalovacími značkami podle mezinárodních úmluv o vzájemném uznávání značek uzavřených Československou socialistickou republikou;^*)
2. b) které byly dovezeny z ciziny a jsou označeny jinými cizozemskými ověřovacími, popřípadě schvalovacími značkami za podmínek vzájemnosti; Úřad pro normalizaci a měření po dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu stanoví, zda jsou tyto podmínky splněny;
3. c) které byly státní zkušebnou ověřeny, popřípadě schváleny přede dnem 1. července 1962 a jsou určeny pro potřebu v tuzemsku;
4. d) které byly státní zkušebnou ověřeny, popřípadě schváleny podle vyhlášky ministerstva všeobecného strojírenství č. 52/1962 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu.

(3) Náboje do loveckých zbraní, které pro vlastní potřebu zhotovily osoby oprávněné k tomu podle zvláštních předpisů, nemusejí být schváleny ani označeny značkou, byly-li vyrobeny z nábojnic, střel a zápalek, jež byly schváleny, nebo jimž byla udělena zkušební značka podle dřívějších předpisů.

(4) Ustanoveními odstavce 2 a 3 není dotčena povinnost předložit zbraně a střelivo k ověření, schválení nebo kontrole podle § 3 odst. 4 a § 9 odst. 2.

§ 12

Označování zbraní a střeliva

(1) Značkami podle této vyhlášky mohou být označovány pouze zbraně, které byly ověřeny, nebo střelivo, které bylo schváleno.

(2) Podrobný způsob označování zbraní ověřovací značkou a střeliva schvalovací značkou je uveden v příloze.

(3) Výrobní, tovární nebo obchodní značky na zbraních a střelivu a jejich hlavních částech se nesmějí podobat značkám předepsaným v příloze této vyhlášky.

(4) Výrobce je povinen ponechat na hlavních a závěrech měkké místo pro vyražení značky a předepsaných údajů. Polohu a velikost tohoto místa stanoví státní zkušebna.

§ 13

(1) Státní zkušebna provádí v organizacích, které zbraně vyrábějí, skladují, prodávají nebo opravují, kontrolu zbraní podléhajících ověřování.

(2) Uživatelé, zejména Svaz pro spolupráci s armádou a myslivecké organizace, oznámí státní zkušebně všechny závažné závady zbraní a střeliva, které se při jejich používání vyskytují opakovaně.

§ 14

Pokud tato vyhláška neupravuje ověřování zbraní nebo schvalování a kontrolu střeliva zvláštním způsobem, platí pro ně přiměřeně ustanovení vyhlášky Úřadu pro normalizaci a měření č. 32/1968 Sb., kterou se provádí zákon o státním zkušebnictví.

§ 15

(1) Úřad pro normalizaci a měření může povolit výjimky z ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 6 odst. 1 a ze způsobu označování uvedeného v příloze této vyhlášky, nebudou-li tím dotčena ustanovení mezinárodních úmluv o vzájemném uznávání ověřovacích nebo schvalovacích značek, které uzavřela Československá socialistická republika. Jedná-li se o povolení výjimky pro výrobce, projedná ji Úřad pro normalizaci a měření předem s jeho nadřízeným orgánem.

(2) Uplynutím čtyř měsíců ode dne účinnosti této vyhlášky pozbývají platnosti výjimky povolené z ustanovení vyhlášky ministerstva všeobecného strojírenství č. 52/1962 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu, pokud nebudou nahrazeny výjimkami povolenými podle předchozího odstavce.

§ 16