Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách

§ 1

účinné od 1. 6. 1984(1) Touto vyhláškou se upravují náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a některé další náhrady při tuzemských pracovních cestách, při přeložení na pracoviště v jiné obci, při přijetí, při některých pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání a v dalších případech uvedených ve vyhlášce.

účinné od 1. 6. 1984(2) Vyhláška se vztahuje

1. účinné od 1. 6. 1984a) na pracovníky v pracovním (učebním) poměru,
2. účinné od 1. 6. 1984b) na členy výrobních družstev a členy jednotných zemědělských družstev,
3. účinné od 1. 6. 1984c) na pracovníky činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li poskytování náhrad mezi organizací a pracovníkem dohodnuto nebo jestliže to stanoví zvláštní předpisy,
4. účinné od 1. 6. 1984d) na příslušníky ozbrojených sil z povolání přidělené k civilním orgánům a organizacím, jde-li o jejich úkony v zájmu těchto orgánů a organizací,
5. účinné od 1. 6. 1984e) na osoby, o kterých to stanoví zvláštní předpisy.

§ 2

účinné od 1. 6. 1984(1) Výdaji podle této vyhlášky se rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji pracovníka a nutnými vyššími výdaji, které pracovníku vznikají v souvislosti s úkony uvedenými v § 1 odst. 1.

účinné od 1. 6. 1984(2) Pravidelným pracovištěm (pracovišti) pracovníka pro účely této vyhlášky je organizační jednotka (jednotky) organizace (závod, provoz apod.) sjednaná jako místo výkonu práce v pracovní smlouvě, popřípadě jinak určená organizací. Jestliže jako místo výkonu práce je sjednána celá obec a organizace neurčí některou organizační jednotku (jednotky) v obci, jsou pravidelnými pracovišti všechny organizační jednotky v obci. Je-li sjednáno jako místo výkonu práce území širší než jedna obec, jsou pravidelnými pracovišti všechny organizační jednotky v obci sídla organizace, pokud organizace nestanoví jako pravidelné pracoviště určitou organizační jednotku (jednotky). Je-li sjednáno jako místo výkonu práce území širší než jeden kraj, může organizace pracovníkovi určit jako pravidelné pracoviště též jeho bydliště v obci pobytu, i když v této obci organizace nemá organizační jednotku.

účinné od 1. 6. 1984(3) Přechodným pracovištěm se rozumí místo mimo pravidelné pracoviště, na kterém plní pracovník pracovní úkoly při pracovní cestě.

účinné od 1. 6. 1984(4) Obcí pobytu se rozumí obec, v níž je pracovník hlášen k trvalému pobytu.¹) Jinou obec může organizace určit za obec pracovníkova pobytu na jeho žádost, jestliže pracovník v ní bydlí; tím se rozumí, že je v ní vlastníkem nebo uživatelem bytu, za který mu vznikají výdaje, nebo v ní žije ve společné domácnosti vlastníka (uživatele) bytu. Jestliže organizace zjistí, že pracovník v obci pobytu nebydlí nebo nemá jiný závažný důvod, aby do této obce dojížděl, může mu určit pro účely této vyhlášky za obec pobytu tu obec, v níž se pracovník skutečně zdržuje, je-li to pro ni hospodárnější.

účinné od 1. 6. 1984(5) Obcí pravidelného i přechodného pracoviště a obcí pobytu se rozumí katastrální území obce (města, střediskové obce), popřípadě všechna katastrální území (územně technické jednotky), která území obce vyplňují.²)

účinné od 1. 6. 1984(6) Organizace i pracovníci jsou povinni postupovat při provádění vyhlášky s největší úsporností; při všech opatřeních, jejichž důsledkem je výplata náhrad, předem uváží, jsou-li nezbytně nutná a zda sledovaného účelu není možné dosáhnout úsporněji jiným vhodným způsobem.

§ 3

účinné od 1. 6. 1984Podmínky pracovní cesty

účinné od 1. 6. 1984(1) Pracovní cestu koná pracovník jen na základě předchozího rozhodnutí organizace, která přitom určí její východisko, místo ukončení, dobu trvání a způsob dopravy, popřípadě další její podmínky. Organizace může v dohodě se závodním výborem Revolučního odborového hnutí písemně stanovit, v kterých zcela výjimečných případech není třeba k pracovní cestě předchozího souhlasu organizace.

účinné od 1. 6. 1984(2) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané veřejným hromadným dopravním prostředkem je rozhodná doba odjezdu (popřípadě obsazení místa) a doba příjezdu stanovená jízdním (přepravním) řádem veřejného hromadného dopravního prostředku (s výjimkou místního dopravního prostředku), kterého pracovník použije pro překonání vzdálenosti mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcí přechodného pracoviště a mezi obcí přechodného pracoviště a místem ukončení cesty. Při použití letadla je rozhodná jízdním řádem stanovená, popřípadě skutečná doba odjezdu autobusu z výchozího místa dopravy cestujících na letiště a skutečná doba jeho příjezdu k tomuto výchozímu místu.

účinné od 1. 6. 1984(3) V odůvodněných případech určí organizace počátek a konec pracovní cesty odchylně s přihlédnutím k podmínkám dopravy, zejména započítá dobu strávenou cestou k určenému dopravnímu prostředku a zpět, pokud je alespoň o 30 minut delší, než je pracovníkova cesta z bydliště na pravidelné pracoviště, a přihlédne ke zpoždění veřejného dopravního prostředku při zpáteční cestě. Organizace však nesmí připočítávat paušálně určitou dobu před odjezdem veřejného hromadného dopravního prostředku nebo po jeho příjezdu.

účinné od 1. 6. 1984(4) Při použití jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku je pro určení počátku a konce pracovní cesty rozhodná stanovená doba jeho odjezdu z východiska cesty a skutečná doba jeho příjezdu do místa ukončení cesty. V ostatních případech je rozhodná doba skutečně strávená na pracovní cestě.

účinné od 1. 6. 1984(5) Pokud má pracovník na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním organizace v dohodě sjednat, že mu poskytne náhrady jako při pracovní cestě. V dohodě o pracovní činnosti může organizace sjednat poskytování náhrad jako při pracovních cestách, jestliže pracovníkovi určí pravidelné pracoviště.

§ 4

účinné od 1. 6. 1984Druhy náhrad

účinné od 1. 6. 1984(1) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů na přechodné pracoviště mimo obec pravidelného pracoviště a mimo obec pobytu, poskytne organizace pracovníkovi

1. účinné od 1. 6. 1984a) náhradu jízdních výdajů,
2. účinné od 1. 6. 1984b) náhrady za čas strávený na cestě,
3. účinné od 1. 6. 1984c) stravné,
4. účinné od 1. 6. 1984d) nocležné,
5. účinné od 1. 6. 1984e) náhrady nutných vedlejších výdajů.

účinné od 1. 6. 1984(2) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů na přechodné pracoviště v obci pravidelného pracoviště nebo v obci pobytu, nebo při cestě z pravidelného pracoviště na jiné pravidelné pracoviště v téže obci poskytne organizace pracovníkovi jen

1. účinné od 1. 6. 1984a) náhradu jízdních výdajů,
2. účinné od 1. 6. 1984b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době,
3. účinné od 1. 6. 1984c) náhrady nutných vedlejších výdajů.

účinné od 1. 6. 1984(3) Jestliže je pracovník, jehož obec pravidelného pracoviště není shodná s obcí pobytu, vyslán na pracovní cestu z obce pravidelného pracoviště do obce pobytu nebo je-li mimořádně povolán z obce pobytu do obce pravidelného pracoviště, přičemž mu vzniknou vyšší výdaje, poskytne mu organizace vedle náhrad uvedených v odstavci 2

1. účinné od 1. 6. 1984a) náhradu za ztrátu času,
2. účinné od 1. 6. 1984b) stravné za dobu překonání vzdálenosti mezi uvedenými obcemi, trvá-li tato doba alespoň 6 hodin.

§ 5

účinné od 1. 6. 1984Náhrada jízdních výdajů

účinné od 1. 6. 1984(1) Pracovníku náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi obcí východiska cesty, obcí (obcemi) přechodného pracoviště a obcí místa ukončení cesty. Nemohl-li si pracovník opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí mu organizace i prokázané jízdní výdaje za cestu do místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku (jízdné), letenku, místenku, za použití lůžkového nebo lehátkového vozu a za použití nájemného auta. Při jízdě vlakem do vzdálenosti přes 200 km jedním směrem hradí se jízdné za první vozovou třídu; jinak se hradí jízdné jen za druhou vozovou třídu.

účinné od 1. 6. 1984(2) Organizace poskytne náhradu podle odstavce 1, jestliže pracovník jízdní výdaje prokáže (jízdenkou, letenkou, místenkou apod.). Pracovník je povinen využít možnosti slev jízdného, je-li to účelné, s výjimkou jízdních výhod, které mu náležejí jako rodinnému příslušníku pracovníka odvětví dopravy.

účinné od 1. 6. 1984(3) Při ztrátě dokladu o jízdních výdajích lze výjimečně prokázat tyto výdaje písemným prohlášením pracovníka vyslaného na pracovní cestu, které potvrdí pracovník, který dal příkaz k vykonání pracovní cesty, a popřípadě spoluúčastník cesty.

účinné od 1. 6. 1984(4) Použije-li pracovník při pracovní cestě z vážných důvodů jiného veřejného hromadného dopravního prostředku, než který mu organizace určila (§ 3 odst. 1), poskytne mu náhradu prokázaných jízdních výdajů s výjimkou výdajů za letenku; jinak mu poskytne náhradu ve výši jízdného za určený veřejný hromadný dopravní prostředek za předpokladu, že prokáže výdaje za použitý dopravní prostředek.

účinné od 1. 6. 1984(5) Podmínky používání vlastních silničních motorových vozidel a jiných vlastních dopravních prostředků a služebních vozidel svěřených pracovníkům do osobní péče při pracovních cestách a náhrady za ně stanoví zvláštní předpisy.³)

účinné od 1. 6. 1984(6) Organizace hradí pracovníku též jízdní výdaje za dopravu v obci východiska a místa ukončení cesty a v obci přechodného pracoviště (ubytování). Výdaje za použití jiných než místních hromadných dopravních prostředků je pracovník povinen prokázat.

§ 6

účinné od 1. 6. 1984Náhrady za čas strávený na cestě

účinné od 1. 6. 1984(1) Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby vyplývající ze stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovníka (dále jen „pracovní doba“), považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně organizace. Za tuto dobu náleží pracovníku odměňovanému podle mzdových předpisů hodinovým mzdovým tarifem náhrada mzdy ve výši průměrného hodinového výdělku bez mzdy za práci přesčas; pracovníku odměňovanému měsíční mzdou náhrada mzdy ve výši poměrné části jeho základní měsíční mzdy.

účinné od 1. 6. 1984(2) Za čas strávený na pracovní cestě překonáním vzdálenosti mezi obcí východiska cesty, obcí (obcemi) přechodného pracoviště (ubytování) a obcí místa ukončení cesty mimo pracovní dobu náleží pracovníku náhrada za ztrátu času, která činí za každou celou hodinu

1. účinné od 1. 6. 1984a) v době od 6. do 22. hodiny v pracovních dnech 2 Kčs a ve dnech pracovního klidu 3 Kčs,
2. účinné od 1. 6. 1984b) v noci, tj. v době od 22. hodiny do 6. hodiny, 3 Kčs, jestliže pracovník nepoužije lůžkového nebo lehátkového vozu.

účinné od 1. 6. 1984Zlomky hodin se nesčítají. Spadá-li doba celé hodiny cesty do dob, pro které jsou stanoveny rozdílné sazby náhrady, poskytne se sazba vyšší.

účinné od 1. 6. 1984(3) Náhrada podle odstavce 2 nenáleží, jestliže pracovníku přísluší za tuto dobu mzda za výkon práce; toto ustanovení se nevztahuje na pracovníky, kterým organizace poskytuje podle zvláštního předpisu odměny za řízení vozidla v souvislosti s výkonem povolání.⁴)

účinné od 1. 6. 1984(4) S pracovníkem činným na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr⁵) lze v této dohodě sjednat poskytování náhrady odměny (odstavec 1) a náhrady za ztrátu času (odstavec 2), jestliže organizace s pracovníkem sjedná v dohodě rozvržení doby výkonu práce (začátek a konec).

§ 7

účinné od 1. 6. 1984Stravné

účinné od 1. 6. 1984(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty náleží pracovníku stravné ve výši 32 Kčs.

účinné od 1. 6. 1984(2) Při pracovní cestě, která netrvá celý kalendářní den, náleží pracovníku stravné ve výši

účinné od 1. 6. 198413 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 12 hodin,

účinné od 1. 6. 198420 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 12 hodin.

účinné od 1. 6. 1984(3) Za den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou nebo více kalendářních dnů, a za den, kdy byla ukončena, náleží pracovníku stravné podle odstavce 2. Bylo-li nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, náleží pracovníku za den nástupu nebo ukončení cesty stravné podle odstavce 1.

účinné od 1. 6. 1984(4) Při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného počítání stravného za jednotlivé dny, jestliže je to pro pracovníka výhodnější. Při několika pracovních cestách konaných v jednom kalendářním dnu se poskytuje stravné za každou cestu samostatně.

účinné od 1. 6. 1984(5) Stravné nenáleží, zajistí-li organizace pracovníku na pracovní cestě bezplatné stravování. Náklad na stravu, kterou organizace pracovníku bezplatně zajistí, nesmí přesáhnout částku stravného. Zajistí-li organizace jen část celodenního stravování, je povinna stravné krátit při třech denních jídlech za snídani o 7 Kčs, za oběd o 13 Kčs a za večeři o 12 Kčs; při jiném počtu jídel se stravné krátí přiměřeně. Zabezpečí-li organizace bezplatné stravování ve stravovacím zařízení, které není veřejným stravovacím zařízením, nesmí hodnota potravin spotřebovaných na přípravu jídel a nápojů překročit 65 % částek uvedených v předchozích větách; v odůvodněných případech může výjimku povolit orgán nadřízený organizaci. Jestliže bezplatné stravování zajistí jiná organizace, nesmí organizace za vyslaného pracovníka hradit (v účastnickém poplatku) jiné organizaci za poskytnutou stravu více, než činí částky stravného podle předchozích ustanovení.

účinné od 1. 6. 1984(6) Příslušný ústřední orgán může pro důležité akce mezinárodního významu (např. vědecká sympozia, semináře apod.) spojené s účastí značného počtu (podílu) zahraničních představitelů výjimečně povolit, aby při společném stravování účastníků bylo zajištěno bezplatné stravování ve vyšší částce, než se stanoví v předchozích ustanoveních, nejvýše však 50 Kčs na osobu při celodenním stravování.

účinné od 1. 6. 1984(7) Předchozími ustanoveními nejsou dotčeny předpisy pro hospodaření s prostředky pro pohoštění a dary.

§ 8

účinné od 1. 6. 1984Nocležné

účinné od 1. 6. 1984(1) Za každou noc, kterou pracovník stráví na pracovní cestě, náleží mu nocležné ve výši 20 Kčs, jestliže mu organizace nezajistí bezplatné ubytování nebo jestliže pracovník nepoužije lůžkového nebo lehátkového vozu.

účinné od 1. 6. 1984(2) Pracovníkům vykonávajícím montážní práce na staveništích a pracovníkům na pracovištích obdobného charakteru, která určí organizace v dohodě s odborovým orgánem, zajistí organizace zásadně bezplatné ubytování zpravidla v závodních zařízeních; v tomto případě nocležné pracovníkům nenáleží. Náklady organizace na bezplatné ubytování pracovníka mohou činit nejvýše 20 Kčs denně; výjimku může v odůvodněných případech povolit příslušný ústřední orgán.

účinné od 1. 6. 1984(3) Nezajistí-li organizace bezplatné ubytování podle odstavce 2 nebo odmítne-li jej pracovník použít z vážných důvodů, poskytne mu organizace nocležné ve výši 12 Kčs za každou noc. Vážným důvodem pro odmítnutí bezplatného ubytování je zejména skutečnost, že ubytovna neodpovídá předpisům o hygienických požadavcích na zřizování a provoz hromadných ubytoven,⁶) popřípadě jiným normám.

účinné od 1. 6. 1984(4) Jestliže je výdaj za ubytování vyšší než stanovené nocležné, hradí se pracovníku v prokázané výši namísto nocležného. Ubytovací zařízení nesmí vázat ubytování tuzemských hostů při pracovních cestách na povinný odběr snídaně a zahrnovat její cenu do ceny za ubytování. Pokud pracovník přijme v ubytovacím zařízení snídani, uhradí mu organizace jen výdaj za ubytování bez ceny snídaně.

účinné od 1. 6. 1984(5) Jestliže pracovník cestuje v noci a nepoužije lůžkového nebo lehátkového vozu, náleží mu vedle náhrady za ztrátu času nocležné nebo náhrada výdaje za ubytování, pouze je-li nucen se téže noci ubytovat pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

§ 9

účinné od 1. 6. 1984Náhrady nutných vedlejších výdajů

účinné od 1. 6. 1984Jiné výdaje, které vznikají pracovníkovi vedle výdajů za dopravu, za stravování a ubytování a které pracovník musí nutně vynaložit v souvislosti s plněním pracovních úkolů na pracovní cestě, hradí mu organizace v prokázané výši jako nutné vedlejší výdaje (např. poplatky za dopravu a úschovu nutných osobních a služebních zavazadel, pracovních pomůcek a nářadí, za parkování vozidel, za telefon, za koupelnu). Jako nutné vedlejší výdaje se nehradí výdaje za praní prádla, čistění šatů a obuvi, poplatky za soukromé telefonní hovory apod.

§ 10

účinné od 1. 6. 1984Ustanovení této části se nevztahují na cesty konané při výkonu některých prací vyplývajících ze zvláštní povahy povolání, pokud za ně pracovníkům náležejí náhrady podle části IV.

§ 11

účinné od 1. 6. 1984Náhrady podle této části se poskytují pracovníku, který byl v zájmu organizace přeložen na pracoviště mimo obec pravidelného pracoviště a obec pobytu, a pracovníku, který byl takto přeložen na vlastní žádost, protože podle lékařského posudku není vhodné, aby dále pracoval na dosavadním pracovišti (dále jen „obec přeložení“).

§ 12

účinné od 1. 6. 1984Za dny cesty do obce přeložení při nástupu práce a za dny cesty zpět po skončení přeložení náležejí přeloženému pracovníku (ženatému i svobodnému) náhrady jako při pracovní cestě.

§ 13

účinné od 1. 6. 1984Odlučné

účinné od 1. 6. 1984(1) Ženatému pracovníku, který v důsledku přeložení žije odloučeně od své rodiny pro nedostatek přiměřeného bytu v obci přeložení, náleží na úhradu vyšších výdajů za stravu a ubytování odlučné za podmínky, že od něho nelze požadovat, aby denně dojížděl do obce přeložení, a prokáže-li, že učinil opatření k získání bytu v této obci.

účinné od 1. 6. 1984(2) Odlučné činí po dobu prvních tří měsíců 37 Kčs, po třech měsících 22 Kčs a po jednom roce 14 Kčs denně. Pokud výdaje za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci přeložení činí více než 5 Kčs denně, hradí se pracovníku též rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.

účinné od 1. 6. 1984(3) Organizace může zajistit pracovníkovi bezplatné stravování a ubytování, a to především v závodním zařízení; v tomto případě odlučné pracovníku nenáleží. Hodnota bezplatného stravování může činit nejvýše částky uvedené v odstavci 2 snížené o 5 Kčs denně. Zajistí-li organizace pracovníku jen bezplatné stravování, náleží mu odlučné ve výši 5 Kčs denně, popřípadě též rozdíl podle odstavce 2 druhé věty. Zajistí-li mu organizace jen bezplatné ubytování, krátí se odlučné o 5 Kčs denně; pro náklady organizace na bezplatné ubytování pracovníka platí obdobně ustanovení poslední věty § 8 odst. 2.

účinné od 1. 6. 1984(4) Organizace poskytuje pracovníku odlučné nejdéle po dobu dvou let včetně doby, po kterou mu zajistila bezplatné stravování a ubytování podle předchozího odstavce. Při dalším přeložení pracovníka do jiné obce se tato doba počítá znovu.

účinné od 1. 6. 1984(5) Odlučné náleží pracovníku též v případě, že v obci přeložení se přechodně zdržuje též druhý manžel nebo jiný rodinný příslušník. Odlučné nepřísluší, pokud druhý manžel má v této obci trvalý pobyt.

účinné od 1. 6. 1984(6) Organizace zastaví výplatu odlučného dnem přestěhování pracovníka do bytu v obci přeložení, nejdéle však do 30 dnů po odevzdání a převzetí bytu, popř. po jeho nabytí a uvolnění nebo dnem, kdy pracovník odmítne přijmout přiměřený byt v obci přeložení.

§ 14

účinné od 1. 6. 1984Odlučné při pracovních cestách

účinné od 1. 6. 1984Pracovníku, který pobírá odlučné a byl v té době vyslán na pracovní cestu, poskytne organizace stravné, jestliže je to pro pracovníka výhodnější, a ostatní náhrady náležející při pracovní cestě. Poskytne-li se pracovníku stravné, náleží mu místo odlučného jen náhrada prokázaného výdaje za ubytování v obci přeložení, po 14 dnech pobytu v této obci však nejvýše 5 Kčs za jednu noc.

§ 15

účinné od 1. 6. 1984Náhrady při denním návratu do obce pobytu

účinné od 1. 6. 1984(1) Ženatému pracovníku, od něhož lze požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo který se do této obce skutečně denně vrací, poskytne organizace místo odlučného

1. účinné od 1. 6. 1984a) náhradu prokázaného jízdného (při jízdě vlakem za druhou vozovou třídu) za cesty z obce pobytu do obce přeložení a zpět,
2. účinné od 1. 6. 1984b) stravné v částce 9 Kčs, trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin; tato doba počíná okamžikem, kdy pracovník musí nejpozději opustit byt, a končí okamžikem, kdy se do bytu může nejdříve vrátit.

účinné od 1. 6. 1984(2) Součet náhrad podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.

účinné od 1. 6. 1984(3) Organizace může s pracovníkem dohodnout, je-li to pro ni hospodárné, že při denním návratu do obce pobytu použije pracovník vlastního osobního vozidla nebo jiného vlastního dopravního prostředku a že mu přitom poskytne náhradu ve výši jízdného, které by mu příslušelo při použití veřejného hromadného dopravního prostředku podle odstavce 1 písm. a).

účinné od 1. 6. 1984(4) Náhrady při denním návratu do obce pobytu náležejí jen pracovníku, který by jinak měl nárok na odlučné, kdyby neměl možnost se denně vracet z obce přeložení do obce pobytu, a pouze po dobu, po kterou by mu odlučné bylo poskytováno.

účinné od 1. 6. 1984(5) Je-li pracovník, kterému se poskytují náhrady podle předchozích ustanovení, vyslán na pracovní cestu, poskytne mu organizace stravné podle § 7, jestliže je to pro něho výhodnější, a ostatní náhrady náležející při pracovní cestě.

§ 16

účinné od 1. 6. 1984Náhrada stěhovacích výdajů

účinné od 1. 6. 1984(1) Při přestěhování pracovníka (ženatého i svobodného) v důsledku přeložení poskytne mu organizace

1. účinné od 1. 6. 1984a) prokázané jízdní výdaje za cestu pracovníka a jeho rodinných příslušníků z dosavadní obce pobytu do nové obce pobytu jako při pracovní cestě,
2. účinné od 1. 6. 1984b) prokázané výdaje za přepravu bytového zařízení, svršků a ostatních předmětů osobního vlastnictví pracovníka a jeho rodinných příslušníků a za pojištění přepravovaných předmětů.

účinné od 1. 6. 1984(2) Organizace může pracovníku poskytnout i úhradu prokázaných výdajů za vymalování a menší úpravy nového bytu, nejvýše však do částky 900 Kčs.

§ 17

účinné od 1. 6. 1984Náhrady při přeložení na určitou dobu

účinné od 1. 6. 1984(1) Při přeložení pracovníka (ženatého i svobodného) na určitou dobu náležejí mu náhrady jako při pracovní cestě; trvá-li toto přeložení déle než jeden rok, přísluší mu odlučné podle § 13 a 14. Jestliže lze od pracovníka požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo jestliže se pracovník do obce pobytu skutečně denně vrací, náležejí mu jen náhrady uvedené v § 15.

účinné od 1. 6. 1984(2) Při přeložení na dobu určitou není třeba, aby pracovník učinil opatření k získání bytu v obci přeložení.

§ 18

účinné od 1. 6. 1984Náhrady při přijetí

účinné od 1. 6. 1984(1) Organizace může pracovníku, kterého přijímá do pracovního poměru, poskytnout v odůvodněných případech náhrady uvedené v § 12 až 15 a v § 16 odst. 1 nebo některé z nich při splnění podmínek stanovených v těchto ustanoveních.

účinné od 1. 6. 1984(2) Odůvodněnými případy podle předchozího odstavce se rozumí přijetí odborníků nebo jiných pracovníků těch povolání, v kterých jich má organizace nedostatek.

účinné od 1. 6. 1984(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na pracovníky přijímané v náboru prováděném národními výbory.

§ 19

účinné od 1. 6. 1984Náhrady při pracích na staveništích

účinné od 1. 6. 1984(1) Pracovníkům organizací stavební výroby, kterým je přidělena práce na staveništi, poskytne organizace

1. účinné od 1. 6. 1984a) náhradu jízdních výdajů (§ 20),
2. účinné od 1. 6. 1984b) paušální náhradu výdajů za dopravu a stravování (§ 21),
3. účinné od 1. 6. 1984c) staveništní odlučné a nocležné (§ 22),
4. účinné od 1. 6. 1984d) náhradu stěhovacích výdajů podle § 16.

účinné od 1. 6. 1984(2) Náhrady podle odstavce 1 nepříslušejí pracovníkům organizací stavební výroby, kteří mají organizací určené pravidelné pracoviště mimo staveniště a z něho, popřípadě z obce pobytu jsou vysíláni na pracovní cesty na staveniště, pracovníkům, kteří jsou vysíláni na montážní práce a další vybrané práce na staveništi (§ 23), a dále řidičům silničních motorových vozidel, závozníkům a posádkám mechanismů na motorových podvozcích, pokud jim není přidělena práce na staveništi (§ 24).

účinné od 1. 6. 1984(3) Pracovníkům investora a pracovníkům projektových organizací, kteří jsou přiděleni na staveniště, náležejí náhrady podle této části jen, jsou-li dlouhodobě pověřeni výkonem investorského nebo autorského dozoru na staveništi; v ostatních případech se těmto pracovníkům poskytují náhrady jako při pracovních cestách.

účinné od 1. 6. 1984(4) Staveništěm se rozumí prostor určený plánem organizace výstavby pro stavbu nebo soubor staveb a pro zařízení staveniště. Staveništěm je též závod (stavební správa), je-li umístěn v prostoru staveniště a zřízen jen na dobu pro provedení stavby, popř. souboru staveb, jakož i pracoviště přechodných oblastních staveništních základen. Staveništěm se rozumí i pracoviště, kde se provádějí stavební opravné a udržovací práce organizací stavební výroby.

účinné od 1. 6. 1984(5) Organizacemi stavební výroby pro účely této vyhlášky se rozumějí dodavatelské stavební organizace zahrnuté v plánu stavebnictví podle jednotných metodických pokynů vydaných Státní plánovací komisí a federálním ministerstvem financí.⁷)

účinné od 1. 6. 1984(6) Pracovníkům stavební výroby u ostatních organizací se poskytují náhrady při pracích na staveništích, jen pokud to stanoví příslušný ústřední orgán v dohodě s příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí a s příslušným ministerstvem stavebnictví.

§ 20

účinné od 1. 6. 1984Náhrada jízdních výdajů

účinné od 1. 6. 1984(1) Náhrada jízdních výdajů se poskytuje pracovníkům, kteří z obce pobytu denně dojíždějí do práce na staveniště, které je v jiné obci a je vzdáleno více než 10 km.

účinné od 1. 6. 1984(2) Náhrada jízdních výdajů se poskytuje ve výši prokázaného jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek určený organizací s výjimkou místních dopravních prostředků v obci pobytu; při jízdě vlakem se hradí jízdné za druhou vozovou třídu.

účinné od 1. 6. 1984(3) Koná-li pracovník denně cestu na staveniště se souhlasem organizace jinak než veřejným hromadným dopravním prostředkem, přísluší mu za každý den, kdy se dostaví do práce na staveniště, při vzdálenosti z obce pobytu na staveniště více než 10 km až do 20 km 1 Kčs, při vzdálenosti více než 20 km 2 Kčs.

účinné od 1. 6. 1984(4) Není-li do blízkosti staveniště spojení veřejným hromadným dopravním prostředkem a pracovník vykonává na žádost organizace jízdu vlastním osobním vozidlem, poskytne mu organizace náhrady stanovené předpisy o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách.³)

účinné od 1. 6. 1984(5) Ustanovení předchozích odstavců platí též pro dny cesty k prvému nástupu práce na staveniště a pro dny cesty do obce pobytu při skončení pracovního poměru, jakož i pro dny cesty při přidělení práce na jiném pracovišti; v tomto případě se pracovníku poskytne též náhrada prokázaných výdajů za místenku a za použití lůžkového (lehátkového) vozu a náhrada mzdy za čas strávený na cestě podle § 6 odst. 1.

účinné od 1. 6. 1984(6) Pracovník je povinen využívat možnosti poskytovaných slev jízdného. Má-li pracovník možnost využívat jízdních výhod poskytovaných mu jako pracovníku odvětví dopravy nebo zabezpečuje-li organizace jeho dopravu bezplatně, náhrady jízdních výdajů mu nepřísluší.

účinné od 1. 6. 1984(7) Je-li pracovníku přidělena práce na staveništi na dobu kratší než 14 dnů, přísluší mu náhrada jízdného, i když staveniště je vzdáleno méně než 10 km od obce pobytu.

účinné od 1. 6. 1984(8) Jsou-li pracovníci, kteří pobírají odlučné, nuceni ubytovat se mimo staveniště pro nedostatek vhodného ubytování na staveništi, přísluší jim náhrady jízdních výdajů (včetně místního dopravného) za cestu z místa ubytování do práce na staveniště a zpět, i když vzdálenost místa ubytování od staveniště je menší než 10 km.

§ 21

účinné od 1. 6. 1984Paušální náhrada výdajů za dopravu a stravování

účinné od 1. 6. 1984(1) Pracovník (ženatý i svobodný), který pracuje na tak vzdáleném staveništi, že čas strávený cestou z bydliště na staveniště, které je v jiné obci, a zpět činí více než 3 hodiny a přesto se denně vrací do obce pobytu, obdrží za každý den, kdy se dostaví do práce na staveniště, paušální náhradu zvýšených výdajů za dopravu a stravování v částce 10 Kčs denně; má-li pracovník možnost využívat jízdních výhod poskytovaných mu jako pracovníku odvětví dopravy nebo zabezpečuje-li organizace jeho dopravu bezplatně, činí paušální náhrada 9 Kčs denně.

účinné od 1. 6. 1984(2) Při posuzování času stráveného cestou vychází organizace z použití časově nejvhodnějšího a hospodárného veřejného hromadného dopravního prostředku a z doby cesty z bydliště k nejbližšímu místu nástupu do tohoto prostředku a z místa výstupu z něho při cestě na staveniště a zpět, ale nezahrnuje do něho dobu čekání na dopravní prostředek při nastoupení cesty na staveniště nebo zpět po ukončení práce.

účinné od 1. 6. 1984(3) Nepoužije-li pracovník veřejného hromadného dopravního prostředku, rozumí se časem stráveným cestou čas, kterého by pracovník k cestě potřeboval, kdyby použil tohoto prostředku nejvhodnějším způsobem.

účinné od 1. 6. 1984(4) Přísluší-li pracovníku, kterému je jinak poskytována paušální náhrada, současně stravné z důvodu vyslání na pracovní cestu, nepřísluší mu paušální náhrada výdajů za dopravu a stravování. Pokud východiskem pracovní cesty nebyla určena obec pobytu, přísluší pracovníkovi náhrada jízdních výdajů podle § 20.

§ 22

účinné od 1. 6. 1984Staveništní odlučné a nocležné

účinné od 1. 6. 1984(1) Pracovník (ženatý i svobodný), který pracuje na tak vzdáleném staveništi, že čas strávený cestou z obce pobytu (§ 2 odst. 3) na staveniště, které je v jiné obci, a zpět činí více než 3 hodiny, a je ubytován v obci staveniště nebo v jejím blízkém okolí a do obce pobytu se denně nevrací, obdrží staveništní odlučné ve výši 32 Kčs denně. Čas strávený cestou na staveniště a zpět se zjišťuje podle § 21 odst. 2.

účinné od 1. 6. 1984(2) Staveništní odlučné podle odstavce 1 obdrží i ostatní pracovníci za dny, ve kterých se ubytují v obci staveniště nebo v jejím blízkém okolí proto, že jim organizace nařídila práci nebo pracovní pohotovost na staveništi, pro kterou se v tyto dny do obce pobytu nemohou vrátit.

účinné od 1. 6. 1984(3) Staveništní odlučné se poskytne pracovníkovi též za dny cesty k jeho prvému nástupu práce na staveništi a za dny cesty do obce pobytu při skončení pracovního poměru, jakož i za dny cesty při přidělení práce na jiném staveništi (pracovišti), trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti v kalendářním dni více než 11 hodin a jestliže se do bydliště nevrací.

účinné od 1. 6. 1984(4) Odjede-li pracovník na dny pracovního klidu do obce pobytu nebo lze-li to na něm požadovat, staveništní odlučné mu za tyto dny nepřísluší; přísluší mu však náhrada ve výši jízdného za cestu do obce pobytu a zpět, nejvýše však do úhrnu staveništního odlučného za tyto dny, pokud organizace nezabezpečí dopravu bezplatně. Možnost požadovat na pracovníku, aby odjel na dny pracovního klidu do obce pobytu, posuzuje organizace individuálně. Na stavbách s pětidenním pracovním týdnem může požadovat, aby pracovník na dny pracovního klidu odjel do obce pobytu, když po odpracování posledního pracovního dne v týdnu stanoveného rozvrhem pracovní doby dosáhne pracovník při použití nejvhodnějšího dopravního spojení téhož dne obce pobytu.

účinné od 1. 6. 1984(5) Je-li pracovník, kterému je jinak poskytováno staveništní odlučné, vyslán na pracovní cestu, poskytne mu organizace odlučné místo stravného, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

účinné od 1. 6. 1984(6) Pokud jde o ubytování pracovníků a nocležné, postupuje organizace podle § 8 odst. 2 až 4. Ustanovení § 13 odst. 5 a 6 platí obdobně.

§ 23

účinné od 1. 6. 1984Montážní a další vybrané práce

účinné od 1. 6. 1984(1) Pracovníkům organizací stavební výroby, kteří jsou vysíláni na montážní práce na staveništích, náležejí náhrady jako při pracovních cestách (§ 3 až 9).

účinné od 1. 6. 1984(2) Za montážní práce se považují

1. účinné od 1. 6. 1984a) strojní a elektromontážní práce na staveništích vykonávané pracovníky strojírenských povolání, např. montáž ocelových konstrukcí, vzduchotechniky, dopravních, sdělovacích a zabezpečovacích zařízení na železnicích, montáž strojních částí staveniště, opravářské práce strojního zařízení,
2. účinné od 1. 6. 1984b) kompletační, instalační, dokončovací a opravné stavební práce na staveništích vykonávané pracovníky stavebních povolání, zejména práce instalatérské, izolatérské, malířské, natěračské, nastřelovací, sklenářské, pokrývačské, stavebně klempířské a truhlářské, dlaždičské, sklobetonářské, teracářské, kladečské, obkladačské, práce elektromontérské a provozně zámečnické,
3. účinné od 1. 6. 1984c) stavební práce vykonávané pracovníky specializovaných tesařských čet,
4. účinné od 1. 6. 1984d) stavební práce vykonávané pracovníky specializovaných a komplexních čet na stavbách, rekonstrukcích a opravách mostů.

účinné od 1. 6. 1984(3) Organizace po projednání se závodním (podnikovým) výborem ROH může stanovit, u kterých z dále uvedených stavebních prací a za jakých podmínek se pracovníkům poskytují náhrady jako při pracovních cestách; jde o tyto práce a pracovníky:

1. účinné od 1. 6. 1984a) práce žárotechnické, při stavbě a opravách továrních komínů, chladicích věží, údržbě a obnově historických objektů, při zemědělských a lesnickotechnických melioracích a lesních hospodářských úpravách, při snižování hladiny spodních vod, injektážích, provádění těsnících clon a při speciálním zakládání staveb; práce studnařské, komplexní destrukční práce, práce zeměvrtné včetně geologického průzkumu a geodetické,
2. účinné od 1. 6. 1984b) členy posádek těžkých stavebních strojů a stavebních vlaků,
3. účinné od 1. 6. 1984c) členy pracovních čet složených z pracovníků provádějících montážní práce a z pracovníků vykonávajících ostatní stavební a jiné práce (komplexních čet) a specializovaných čet při montáži železobetonových konstrukcí průmyslových, dopravních a zemědělských objektů, při výstavbě a generálních opravách železničního svršku, silnic, tunelů a dálkových potrubí a při stavbě železobetonových konstrukcí do posuvného bednění,
4. účinné od 1. 6. 1984d) členy pohotovostních čet pro krátkodobé opravářské a údržbářské práce,
5. účinné od 1. 6. 1984e) členy specializovaných čet ustavených pro práce, které na jednom staveništi netrvají zpravidla déle než 70 pracovních dnů (např. nástřiky a stěrkové omítky z plastických hmot, strojní omítání, protlačování potrubí pod komunikacemi a objekty).

účinné od 1. 6. 1984(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují též na technickohospodářské pracovníky, kteří práce a pracovníky uvedené v těchto odstavcích na staveništích řídí, popř. se těchto prací zúčastňují.

účinné od 1. 6. 1984(5) Pracovníkům provádějícím práce uvedené v odstavci 2 písm. a) až d) může organizace po projednání se závodním (podnikovým) výborem ROH poskytnout bezplatné ubytování, popř. též snížené odlučné ve výši 10 Kčs denně při práci na staveništi v obci jejich pravidelného pracoviště nebo paušální náhradu výdajů za dopravu a stravování za podmínek, za kterých se poskytují tyto náhrady podle § 21 nebo 22.

§ 24

účinné od 1. 6. 1984Náhrady řidičů a závozníků organizací stavební výroby

účinné od 1. 6. 1984(1) Nepřidělí-li organizace stavební výroby práci na staveništi

1. účinné od 1. 6. 1984a) řidiči osobního automobilu, náležejí mu při vyslání na pracovní cestu náhrady podle části II vyhlášky,
2. účinné od 1. 6. 1984b) řidiči ostatních silničních motorových vozidel, závozníkovi a členu posádky mechanismů na motorových podvozcích, náleží mu při pracovní cestě mimo obec pravidelného pracoviště a obec pobytu, která nepřesáhne jeden kalendářní den, paušální stravné ve výši 10 Kčs za každý kalendářní den, popřípadě též náhrada vzniklých jízdních výdajů; organizace stanoví bližší podmínky pro poskytování paušálního stravného. Při vyslání na vícedenní pracovní cestu náležejí těmto pracovníkům náhrady podle části II vyhlášky.

účinné od 1. 6. 1984(2) Je-li pracovník uvedený v předchozím odstavci přidělen na staveniště, náleží mu za den pracovní cesty místo staveništního odlučného a paušální náhrady výdajů za dopravu a stravování stravné nebo paušální stravné, je-li to pro něho výhodnější.

§ 25

účinné od 1. 6. 1984Náhrady při ostatních pracích

účinné od 1. 6. 1984Pracovníkům, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (pracovníkům v zemědělství, v lesním a vodním hospodářství, geodetům, provozním pracovníkům ČSD a jiným pracovníkům dopravy, členům lodních posádek, kominíkům, doručovatelům apod.), náleží zvláštní paušální náhrady ve výši a za podmínek stanovených příslušným ústředním orgánem v dohodě s příslušným odborovým orgánem a federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, a jde-li o ústřední orgán republiky, též v dohodě s příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí republiky.