§ 2
změněno 19. 2. 2005 zákonem 38/2005 Sb.
§ 2 Posuzování nemocí z povolání (1) Pracovně lékařské pracoviště posuzuje onemocnění, u něhož vzniklo podezření, že se jedná o nemoc z povolání (dále jen „onemocnění“), z podnětu ošetřujícího lékaře5) nebo fyzické osoby (dále jen „osoba“) trpící onemocněním. Posouzení onemocnění provádí a) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož spádovém území6) je územním obvodu se nachází pracoviště, na němž osoba trpící onemocněním vykonává práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu v době podání žádosti o uznání nemoci z povolání, b) zdravotnické zařízení posuzující zdravotní způsobilost osob pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, které vykonávají v jehož územním obvodu je místo sídla nebo vykonávaly místo podnikání zaměstnavatele osoby trpící onemocněním, která vykonávala nebo vykonává práci v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech zahraničí,7) c) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož spádovém území6 územním obvodu je místo sídla nebo místo podnikání zaměstnavatele, u kterého osoba trpící onemocněním, která trvale pobývá v zahraničí, naposledy vykonávala práci, d) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož územním obvodu je místo trvalého pobytu ostatních osob trpících onemocněním, které vykonávaly práci, za podmínek, za kterých vznikají nemoci z povolání, (dále jen „příslušné pracovně lékařské pracoviště“). (2) Příslušné pracovně lékařské pracoviště provádí posouzení onemocnění osob uvedených v odstavci 1 na základě zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění, výsledku lékařských vyšetření a dále na základě ověření podmínek vzniku onemocnění. (3) Podmínky vzniku onemocnění ověřuje a) krajská hygienická stanice, v jejímž spádovém území6) správním území je pracoviště, na němž osoba trpící onemocněním vykonává nebo vykonávala práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, b) lékař Státního úřadu Státní úřad pro jadernou bezpečnost8) u onemocnění, které mohlo vzniknout v souvislosti s prací s ionizujícím zářením nebo radioaktivními látkami, c) krajská hygienická stanice, v jejímž správním území je příslušné pracovně lékařské pracoviště uvedené v odstavci 1 písm. b), a to na základě údajů o podmínkách vzniku onemocnění sdělených písemně tímto pracovištěm a zaměstnavatelem a za využití informací o podmínkách výkonu práce dostupných ze zahraničí. (4) Po posouzení onemocnění příslušné pracovně lékařské pracoviště postoupí případ k ověření závěru posouzení onemocnění a k vydání lékařského posudku9) (dále jen „posudek“) středisku nemocí z povolání, v jehož územním obvodu má sídlo, (dále jen „příslušné středisko nemocí z povolání“).