Zákon o Veřejném ochránci práv

§ 15 (1) Ochránce Veřejný ochránce práv je oprávněn s vědomím vedoucích úřadů, a to i bez předchozího upozornění, vstupovat do všech prostor úřadů a provádět šetření spočívající v a) nahlížení do spisů a pořizování jejich kopií a obrazových záznamů, b) kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů, a to v odůvodněných případech i bez přítomnosti jiných osob, c) rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, a to bez přítomnosti jiných osob. (2) Úřady jsou povinny na žádost veřejného ochránce práv a ve lhůtě jím stanovené a) poskytnout informace a vysvětlení, b) předložit spisy a jiné písemnosti, c) sdělit písemně stanovisko ke skutkovým a právním otázkám, d) provést důkazy, které veřejný ochránce práv navrhne, e) provést úkony dozoru, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které veřejný ochránce práv navrhne. (3) Ochránce Veřejný ochránce práv je oprávněn být přítomen při ústním jednání a provádění důkazů úřady a klást přítomným osobám otázky. (4) Pro účely šetření postupu podle předchozích odstavců zprostí na žádost ochránce osoba k tomu oprávněná podle zvláštního zákona jednotlivé zaměstnance úřadu mlčenlivosti, je-li jim zvláštním zákonem uložena. Nestanoví-li zvláštní zákon, kdo je osobou oprávněnou zprostit povinnosti mlčenlivosti, je jí pro účely tohoto zákona v případě zaměstnance úřadu vedoucí úřadu, v případě vedoucího úřadu vedoucí úřadu jemu nadřízeného, a není-li takového úřadu, předseda vlády. Pro účely šetření podle tohoto zákona 1 až 3 se vůči veřejnému ochránci práv nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti stanovené jiným právním předpisem nebo uložené smlouvou.