Zákon o spotřebních daních

§ 14 Vracení daně plátci (1) U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká plátci nárok na vrácení daně dnem a) jejich propuštění do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku, b) jejich opětovného uvedení do režimu podmíněného osvobození od daně; daň může být vrácena jenom provozovateli daňového skladu, jenž je uvedl do volného daňového oběhu a jemuž byly tyto vybrané výrobky vráceny ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém byly uvedeny do volného daňového oběhu, jako nepřevzaté kupujícím nebo z důvodu vypořádání nároků z vad vybraných výrobků; daň může být vrácena pouze v případě, že provozovatel daňového skladu úplatu za tyto vybrané výrobky neobdržel nebo pokud tuto úplatu kupujícímu vrátil. (2) Plátci, který předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena na daňovém území České republiky a tyto výrobky byly dopraveny do jiného členského státu pro účely podnikání nebo pro plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, vzniká nárok na vrácení daně za podmínek, že a) před odesláním vybraných výrobků uplatní nárok na vrácení daně u celního úřadu, b) vybrané výrobky jsou dopravovány se zjednodušeným průvodním dokladem (§ 30), c) předloží navrácené vyhotovení zjednodušeného průvodního dokladu řádně potvrzené příjemcem, d) předloží doklad o zajištění daně v jiném členském státě nebo poskytne adresu příslušného správce daně v členském státě určení, prokáže den podání daňového přiznání tomuto správci daně a číslo jednací, pod nímž je toto daňové přiznání evidováno. Nárok na vrácení daně vzniká dnem splnění poslední podmínky ze všech podmínek uvedených v písmenech a) až d). (3) Plátci, který předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena na daňovém území České republiky a tyto výrobky byly zaslány fyzické osobě do jiného členského státu (§ 33), vzniká nárok na vrácení daně dnem předložení tohoto dokladu. (4) U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká oprávněným příjemcům nebo výrobcům, kteří nejsou provozovateli daňového skladu, pokud vybrané výrobky vlastní, nárok na vrácení daně, dojde-li ke zničení vybraných výrobků v důsledku nepředvídatelné a neodvratitelné události. (5) U zdaněných vybraných výrobků, které podléhají značení podle tohoto zákona a byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, vzniká plátci nárok na vrácení daně, pokud tyto vybrané výrobky byly dopraveny do jiného členského státu pro účely podnikání a pokud plátce potvrzením od správce daně jiného členského státu prokáže, že značení podle tohoto zákona byla zničena. Nárok na vrácení daně vzniká dnem předložení tohoto potvrzení. (6) Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit v daňovém přiznání (§ 18). (7) Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit pouze do výše skutečně zaplacené daně vypočtené sazbou daně platnou v den dovozu nebo v den uvedení vybraného výrobku do volného daňového oběhu. (8) Přesahuje-li ve zdaňovacím období částka nároku na vrácení daně částku daňové povinnosti, postupuje se při vypořádání rozdílu mezi těmito částkami obdobně jako při vypořádání daňového přeplatku. (9) Pokud plátce daně neuplatní nárok na vrácení daně, pohlíží se při dalším uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na tyto výrobky tak, jako kdyby byl tento nárok uplatněn a přiznán. (10) Nárok na vrácení daně upravuje rovněž § 28 odst. 9 tohoto zákona pro případy porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy a § 54 až 57 pro případy týkající se vrácení daně z minerálních olejů.