§ 4
změněno 1. 1. 2004 zákonem 420/2003 Sb.
§ 4 (1) Základem daně dědické je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem snížená o a) prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, b) cenu majetku osvobozeného, podle tohoto zákona od daně dědické, c) přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, d) odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví a cenu jiných povinností uložených v řízení o dědictví, e) dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku. (2) Dluhy podle odstavce 1 písm. a), náklady podle odstavce 1 písm. c), odměna a hotové výdaje podle odstavce 1 písm. d), cena jiných povinností podle odstavce 1 písm. d) vážících se k celé části dědictví, připadající na jednotlivého dědice a dědická dávka podle odstavce 1 písm. e) (dále jen „dluhy“), se odečtou ve výši odpovídající poměru jím zděděného majetku, který není od daně osvobozen, k celkové hodnotě majetku nabytého jednotlivým dědicem. Výše těchto dluhů se vypočte na celé Kč bez zaokrouhlení. Cena jiných povinností podle odstavce 1 písm. d) vážících se jen k určité části dědictví se odečte pouze od této části dědictví. (3) Cenou podle odstavce 1 je cena zjištěná podle zvláštního předpisu1 majetku určená v dědickém řízení. (4) platná ke dni smrti zůstavitele Cena majetku nabytého na základě dodatečného projednání dědictví se sčítá s cenou majetku nabytého v dřívějším dědickém řízení. Pro odčitatelné položky platí obdobně odstavce 1 a 2. Pokud byla daň dědická z nabytí majetku v původním dědickém řízení již vyměřena, započítá se na daň vyměřenou ze základu daně z celkově nabytého majetku.