§ 7
změněno 1. 5. 2001 zákonem 120/2001 Sb.
§ 7 (1) Notářem může být jmenován občan České a Slovenské Federativní Republiky, který a) má plnou způsobilost k právním úkonům, b) získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice, c) je bezúhonný, d) vykonal alespoň pětiletou notářskou praxi a e) složil notářskou zkoušku. (2) Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle tohoto zákona a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr“) na návrh Notářské komory České republiky (dále jen „Komora“) může do notářské praxe započítat zcela praxi soudce, prokurátora, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a exekutorského kandidáta, justičního čekatele, právního čekatele prokuratury, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka; z jiné právní praxe může započítat nejvýše dva roky. (3) Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle tohoto zákona a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Ministr může na návrh Komory uznat odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za notářskou zkoušku podle tohoto zákona.