Zákon o evidenci skutečných majitelů

§ 1

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹) a upravuje

1. a) vedení evidence skutečných majitelů a
2. b) některá práva a povinnosti vznikající v souvislosti se zjišťováním skutečného majitele a zápisem údajů o něm do evidence skutečných majitelů.

§ 2

Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. a) zahraničním svěřenským fondem svěřenský fond nebo jemu strukturou nebo funkcemi podobné zařízení řídící se právem jiného státu,
2. b) právním uspořádáním svěřenský fond nebo zahraniční svěřenský fond,
3. c) koncovým příjemcem osoba, která může mít přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání podstatnou část z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby nebo tvořeného při správě nebo zániku právního uspořádání (dále jen „prospěch“), a tento prospěch dále nepředává,
4. d) osobou s koncovým vlivem osoba, která může bez pokynů jiného přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě nebo na správu právního uspořádání,
5. e) skutečným majitelem každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem,
6. f) strukturou vztahů vztahy, kterými koncový příjemce může nepřímo získávat prospěch nebo kterými osoba s koncovým vlivem může nepřímo uplatňovat svůj vliv, včetně vlastnické a řídicí struktury,
7. g) řetězením možnost nepřímého získávání prospěchu nebo možnost nepřímého uplatňování koncového vlivu prostřednictvím na sebe postupně navázaných osob nebo právních uspořádání nebo na sebe postupně navazujících vztahů,
8. h) větvením možnost získávání prospěchu nebo možnost uplatňování koncového vlivu prostřednictvím více jednotlivých řetězení,
9. i) osobou ve vrcholném vedení každá fyzická osoba, která zajišťuje každodenní nebo pravidelné řízení výkonu činností právnické osoby, jako je obchodní vedení, a při tom je
   1. 1. členem statutárního orgánu právnické osoby nebo osobou v obdobném postavení nebo zastupuje právnickou osobu v tomto orgánu, nebo
   2. 2. přímo podřízena statutárnímu orgánu právnické osoby nebo jeho členovi,

1. j) evidující osobou právnická osoba, která má skutečného majitele, nebo svěřenský správce nebo osoba v obdobném postavení u zahraničního svěřenského fondu (dále jen „svěřenský správce“) právního uspořádání,
2. k) platnými údaji údaje o skutečném majiteli v evidenci skutečných majitelů, které nebyly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji,
3. l) zápisem provedení
   1. 1. prvního zápisu údajů o skutečném majiteli do evidence skutečných majitelů, nebo
   2. 2. výmazu platných údajů bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji,

1. m) automatickým průpisem průpis údajů nebo jejich výmaz bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji, vedených ve veřejném rejstříku podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů (dále jen „veřejný rejstřík“), v evidenci svěřenských fondů podle téhož zákona (dále jen „evidence svěřenských fondů“) nebo v základním registru, do evidence skutečných majitelů bez řízení prostřednictvím propojení informačních systémů veřejné správy,
2. n) nesrovnalostí stav, kdy platné údaje nebo údaje, které byly z evidence skutečných majitelů vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji, neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, nebo stav, kdy v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje.

§ 3

(1) Koncovým příjemcem právnické osoby je každá osoba, která může přímo nebo nepřímo získávat více než 25 % z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby, a tento prospěch dále nepředává; má se za to, že prospěch předáván není.

(2) Koncovým příjemcem obchodní korporace je každá osoba, která má přímo nebo nepřímo právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku obchodní korporace (dále jen „podíl na prospěchu“) větší než 25 %, a tento podíl na prospěchu dále nepředává; má se za to, že podíl na prospěchu předáván není.

(3) Pro účely výpočtu výše nepřímého podílu na prospěchu se v případě

1. a) řetězení podíly na prospěchu, na které mají právo navázané osoby nebo právní uspořádání, násobí a
2. b) větvení součiny podílů na prospěchu z jednotlivých řetězení sčítají.

§ 4

(1) Osoba s koncovým vlivem v obchodní korporaci je každá fyzická osoba, která je ovládající osobou podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací.

(2) Má se za to, že osobou s koncovým vlivem v jiné než obchodní korporaci a v bytovém nebo sociálním družstvu je každá fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu.

(3) Na to, že fyzická osoba je osobou s koncovým vlivem v korporaci, ukazuje její přímý nebo nepřímý podíl na hlasovacích právech, který významně převyšuje podíly na hlasovacích právech ostatních osob, zejména je-li větší než 25 %.

(4) Pro účely výpočtu výše nepřímého podílu na hlasovacích právech se v případě

1. a) řetězení podíly na hlasovacích právech, které mají navázané osoby nebo právní uspořádání, násobí, přičemž, s výjimkou podílu na hlasovacích právech v korporaci, která je předmětem výpočtu, se jako
   1. 1. 100% počítají podíly na hlasovacích právech zakládající domněnku ovládání podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací a
   2. 2. 0% počítají podíly neuvedené v bodě 1,

1. b) větvení součiny podílů na hlasovacích právech z jednotlivých řetězení sčítají.

§ 5

(1) Platí, že každá osoba ve vrcholném vedení korporace je jejím skutečným majitelem,

1. a) nelze-li žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat, nebo
2. b) je-li osobou s koncovým vlivem v korporaci právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7.

(2) Je-li osobou s koncovým vlivem v korporaci právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7, a zároveň je koncovým příjemcem korporace jiná osoba, platí, že skutečnými majiteli korporace jsou každá osoba ve vrcholném vedení této korporace a každá fyzická osoba, která je jejím koncovým příjemcem.

(3) Je-li osobou s koncovým vlivem právnická osoba, jejíž skutečný majitel je určen podle odstavce 1 nebo 2, platí, že každá osoba v jejím vrcholném vedení je také skutečným majitelem všech korporací v jí podřízené struktuře vztahů.

§ 6

(1) Platí, že skutečným majitelem fundace je vždy také každá fyzická osoba,

1. a) která je jejím zakladatelem,
2. b) která je členem její správní nebo dozorčí rady nebo jejím revizorem nebo osobou v obdobném postavení nebo
3. c) v jejíž osobní podpoře spočívá podle zakladatelského právního jednání fundace její účel.

(2) Platí, že skutečným majitelem ústavu nebo obecně prospěšné společnosti je vždy také každá fyzická osoba, která je jejich

1. a) zakladatelem nebo
2. b) ředitelem nebo členem jeho správní nebo dozorčí rady nebo osobou v obdobném postavení.

(3) Platí, že skutečným majitelem právního uspořádání je vždy také každá fyzická osoba, která je

1. a) jeho zakladatelem,
2. b) jeho svěřenským správcem,
3. c) oprávněná k výkonu dohledu nad správou právního uspořádání a která může jmenovat nebo odvolat svěřenského správce nebo obmyšleného,
4. d) jeho obmyšleným nebo
5. e) z okruhu osob, v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání zřízeno nebo je spravováno, není-li obmyšlený.

(4) Je-li ve funkci podle odstavců 1 až 3 právnická osoba, platí, že skutečným majitelem fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti nebo právního uspořádání je skutečný majitel této právnické osoby.

§ 7

Platí, že skutečného majitele nemají

1. a) stát a územní samosprávný celek,
2. b) dobrovolný svazek obcí,
3. c) státní příspěvková organizace a příspěvková organizace územního samosprávného celku,
4. d) školská právnická osoba zřízená státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
5. e) veřejná výzkumná instituce,
6. f) právnická osoba zřízená zákonem nebo mezinárodní smlouvou,
7. g) státní podnik a národní podnik,
8. h) okresní a regionální komora nebo začleněné společenstvo podle jiného zákona,
9. i) evropské seskupení pro územní spolupráci,
10. j) politická strana a politické hnutí,
11. k) církev a náboženská společnost a ostatní právnické osoby podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti,
12. l) odborová organizace a organizace zaměstnavatelů,
13. m) honební společenstvo,
14. n) společenství vlastníků jednotek,
15. o) právnická osoba, ve které má přímo nebo nepřímo veškeré podíly na prospěchu a hlasovacích právech Česká republika, kraj nebo obec, a
16. p) obecně prospěšná společnost a ústav, jejichž zakladatelem je Česká republika, kraj nebo obec.

§ 8

(1) Evidující osoba o svém skutečném majiteli nebo o skutečném majiteli právního uspořádání získává a zaznamenává úplné, přesné a aktuální údaje podle § 13 písm. a) až g).

(2) Evidující osoba zaznamenává také kroky učiněné při zjišťování skutečného majitele v případech, kdy je skutečným majitelem korporace určena osoba ve vrcholném vedení podle § 5 odst. 1 písm. a) nebo § 5 odst. 3.

(3) Evidující osoba uchovává údaje podle odstavců 1 a 2 po dobu, po kterou je fyzická osoba skutečným majitelem, a dále 10 let od zániku jejího postavení skutečného majitele. Zanikla-li evidující osoba s právním nástupcem, přechází povinnost na něj.

(4) Evidující osoba sdělí na žádost údaje podle odstavců 1 a 2 povinné osobě podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „povinná osoba“) nebo na pokyn Finančnímu analytickému úřadu, soudu, orgánu činnému v trestním řízení, orgánu Finanční správy České republiky a orgánu Celní správy České republiky.

§ 9

(1) Evidující osoba zajistí, aby platné údaje o jejím skutečném majiteli nebo o skutečném majiteli právního uspořádání odpovídaly skutečnému stavu. Návrh na zahájení řízení o zápisu podle § 20 nebo žádost podle § 34 musí evidující osoba podat bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti.

(2) Má se za to, že evidující osoba povinnost podle odstavce 1 věty první splnila, byl-li její skutečný majitel nebo skutečný majitel právního uspořádání automaticky propsán podle § 37 nebo 38.

(3) Platí, že evidující osoba povinnost podle odstavce 1 věty první splnila, je-li v evidenci skutečných majitelů zapsán skutečný majitel určený podle § 5 odst. 1 písm. a); to nebrání soudu odstranit nesrovnalost, vyšly-li v řízení o nesrovnalosti najevo údaje, které evidující osoba nemohla zjistit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po ní lze rozumně požadovat.

§ 10

Skutečný majitel, koncový příjemce, osoba s koncovým vlivem a osoba, jejímž prostřednictvím může koncový příjemce získávat prospěch nebo osoba s koncovým vlivem uplatňovat svůj vliv, poskytnou evidující osobě ke splnění povinností podle § 8 odst. 1 nebo § 9 odst. 1 potřebnou součinnost, včetně sdělení vzniku svého postavení.