Zákon o platebním styku

§ 254 Úplata za použití platebního prostředku (1) Příjemci náleží úplata za použití platebního prostředku nejvýše do částky odpovídající přímým nákladům, které mu v souvislosti s použitím daného platebního prostředku vznikají. (2) Příjemci nenáleží úplata za použití platebního prostředku, a) u něhož je mezibankovní poplatek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího mezibankovní poplatky za karetní platební transakce2) upraven v kapitole II tohoto nařízení, a za platební služby, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie upravující požadavky pro úhrady a inkasa v eurech, nebo b) která převyšuje přímé náklady, které mu v souvislosti s použitím daného platebního prostředku vznikají. (3) Nabízí-li před zahájením platební transakce příjemce nebo jiná osoba prostřednictvím bankomatu nebo v místě prodeje zboží nebo poskytování služeb plátci směnu měn, informuje ten, kdo tuto službu nabízí, plátce před zahájením platební transakce o úplatě a o směnném kurzu, který má být při směně měn použit, jinak mu úplata nenáleží. (4) Požaduje-li příjemce, poskytovatel nebo jiná osoba za použití určitého platebního prostředku úplatu, nebo nabízí-li slevu, informuje o tom uživatele před zahájením platební transakce, jinak mu úplata za použití platebního prostředku nenáleží.