§ 12

změněno 1. 1. 2011 zákonem 281/2009 Sb.

§ 12 Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za kterých byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm správní orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o jeho spáchání dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty v prvním stupni projednává celní úřad. Celní úřad příslušný k projednání správního deliktu může věc postoupit k projednání celnímu úřadu, v jehož správním obvodu je sídlo, popřípadě místo podnikání právnické osoby nebo místo podnikání anebo bydliště fyzické osoby, která je podezřelá, že správní delikt spáchala. (5) Na odpovědnost za jednání, ke kterému došlo při podnikání fyzické osoby2) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Při vybírání pokut se postupuje podle zákona o správě daní a poplatků3). Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu. (7) Propadnutí věci lze uložit, jestliže zboží anebo věc použitá k technické pomoci byla a) ke spáchání správního deliktu použita nebo určena, b) správním deliktem získána, nebo c) nabyta za věc správním deliktem získanou. (8) Vlastníkem věcí propadnutých podle odstavce 7 se stává stát.

Číst toto znění

Číst předchozí znění