Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Čl. I

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb., se mění takto:

1. 1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

   „(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“.

1. 2. Čl. 10 zní:

   „Čl. 10

   Odkaz „Čl. 10

   Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“.

1. 3. Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:

   „Čl. 10a

   Odkaz „Čl. 10a

   (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

   (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

   Čl. 10b

   Odkaz Čl. 10b

   (1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.

   (2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.

   (3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.“.

1. 4. V čl. 39 odstavec 4 zní:

   „(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.“.

1. 5. Čl. 49 zní:

   „Čl. 49

   Odkaz „Čl. 49

   1. K ratifikaci mezinárodních smluv
      1. a) upravujících práva a povinnosti osob,
      2. b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
      3. c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
      4. d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
      5. e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
      6. je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.“.

1. 6. Čl. 52 zní:

   „Čl. 52

   Odkaz „Čl. 52

   (1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.

   (2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.“.

1. 7. V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:
   1. „a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
   2. b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,“.

1. 8. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

   „(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.“.

   Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

1. 9. V čl. 88 odstavec 2 zní:

   „(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.“.

1. 10. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:

   „(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.“.

1. 11. Čl. 95 zní:

   „Čl. 95

   Odkaz „Čl. 95

   (1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

   (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.“.

   Čl. II

   Odkaz

   Účinnost

   Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.