Protokol k mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit.
V okamžiku podepsání smlouvy o zjednodušení celních formalit, dnešního dne uzavřené, usnesli se podepsaní náležitě oprávněni, jak následuje:
- 1. Rozumí se, že závazky smluvních států plynoucí ze shora zmíněné úmluvy nikterak se nedotýkají oněch, které smluvní státy učinily nebo budoucně učiní mezinárodními smlouvami nebo dohodami vztahujícími se na zachování lidského zdraví, zdraví zvířat neb rostlin (zejména mezinárodní opiové úmluvy) nebo na ochranu veřejné morálky neb mezinárodní bezpečnosti.
- 2. Ohledně provádění čl. 3. závazek přijatý Kanadou zavazuje toliko federální vládu, nikoliv však krajové vlády, které dle ústavy mohou zakázati neb omeziti dovoz některých produktů na své území.
- 3. Ohledně provádění čl. 4. a 5. zavazují se federální vlády Brazilie a Kanady pouze pokud se týče opatření vztahujících se na vývozní tarify nebo předpisy o vývozu uvedené ve zmíněných článcích, aniž by přijímaly zodpovědnosti ohledně opatření téhož druhu, učiněných státy nebo provinciemi na základě práv, jež byly jim uděleny ústavou.
- 4. Ohledně provádění čl. 4. a 2. odst. čl. 5. závazek Německa neobsahuje povinnost, uveřejňovati některé nepatrné dávky, jež vybírá aneb některé zvláštní formality, jichž používá, které neuložilo samo, nýbrž federální státy neb některé z místních úřadů.
- 5. K provádění čl. 11. smluvní státy uznávají, že pravidla jimi stanovená tvoří minimální záruky, kterých mohou se dožadovati všechny smluvní státy, ale nevylučují rozšíření aneb přizpůsobení těchto pravidel v úmluvách dvoustranných neb jiných, které by řečené státy sjednaly dobrovolně mezi sebou.
- 6. Vzhledem ku zvláštním okolnostem, ve kterých se nacházejí, prohlásily vlády španělská, finská, polská a portugalská, že si vyhrazují právo vyloučiti při ratifikaci úmluvy článek 10. a že se zavazují k provádění řečeného článku teprve v době pěti let od toho dne.
Obdobné prohlášení učinily vlády Španělska, Řecka a Portugalska ohledně 8. bodu čl. 11. úmluvy, a vlády Španělska a Portugalska ohledně bodu 3. téhož článku. Vláda polská učinila obdobné prohlášení ohledně provádění celého tohoto článku s výjimkou bodů 1, 2, 4, 5, 7 a 9, jichž ustanovení bude, pokud se jí týče, prováděti ihned po uvedení v platnost zmíněné úmluvy.
Ostatní smluvní státy prohlašují, že přijímají výhrady takto vyjádřené a že budou vázány vůči státům, které zmíněné výhrady učinily pokud se týče věcí, ku kterým se tyto vztahují, teprve až v úvahu přicházející ustanovení jmenovanými státy takto odložená budou jimi skutečně prováděna.
Každá výminka, která by dodatečně jinými vládami byla učiněna při ratifikaci nebo při vstupu k úmluvě, pokud by se týkala článku 10. neb 11. neb zvláštních ustanovení těchto článků, bude připuštěna pro dobu zmíněnou v prvém odstavci za podmínek obsažených v odstavci třetím, rozhodne-li tak Rada Společnosti národů po slyšení technického sboru, o němž jedná čl. 22. úmluvy.
Tento protokol bude míti tutéž platnost, účinnost a trvání jako úmluva sjednaná dnešního dne, za jejíž nerozlučitelnou část bude považována.
Čemuž na svědomí podepsali shora uvedení plnomocníci tuto úmluvu.
Prohlašuji, že můj podpis zavazuje zároveň mandátní území Západní Samoe.
S výhradou uvedenou v Úmluvě.
Za zámořská území království: Nizozemskou Indii, Surinam a Curaçao.
S výhradami a vysvětlivkami zmíněnými při podpisu Úmluvy.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU I PROTOKOL A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina Československé republiky byla uložena ve smyslu čl. 24. dne 10. února 1927 u generálního tajemníka Společnosti národů, tak že dle článku 26. úmluva nabude pro Československou republiku mezinárodní působnosti dnem 11. května 1927.
Úmluvou jsou vázány tyto státy: Německo od 1. srpna 1925, Rakousko od 11. září 1924, Belgie od 4. října 1924, Britská Říše od 29. srpna 1924, Soustátí Australské od 13. března 1925 s výjimkou Norfolku, Papuy a území pod mandátem Nové Guiney, Jihoafrická Unie od 29. srpna 1924, Nový Zéland od 29. srpna 1924, Indie od 13. března 1925, Bulharsko od 10. prosince 1926, Čína od 23. února 1926, Dánsko od 17. května 1924, Egypt od 23. března 1925, Francie od 13. září 1926, Maďarsko od 23. února 1926, Italie od 13. června 1924, Norsko od 7. září 1926, Nizozemí (Nizozemská Indie, Surinam a Curaçao) od 30. května 1925, Rumunsko od 23. prosince 1925, Siam od 19. května 1925, Švédsko od 12. února 1926, Švýcarsko od 3. ledna 1927, Protektorát republiky Francouzské v Maroku od 8. listopadu 1926, Vladařství Tunisu (Francouzský protektorát) od 8. listopadu 1926.
Přistoupila dále a je vázána úmluvou: Persie dne 8. května 1925.