§ 40a
změněno 1. 1. 1992 zákonem 509/1991 Sb.
§ 40a (1) Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 138 odst. 1 49a, § 140, § 145 odst. 1, § 173 odst. 1 479, 589 a § 211 701 odst. 1, § 229, § 399 odst. 2 věty druhé a § 479, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40 odst. 1). (2) Jde Je-li o právní úkon, v rozporu s obecně závazným právním předpisem o jehož registraci rozhodlo státní notářství cenách, může být jeho neplatnost z důvodů uvedených je neplatný pouze v odstavci 1 určena jen rozhodnutím soudu rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.