Zákon trestní zákoník

§ 101 Zabrání věci (1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70 odst. 2 písm. a), může soud uložit, že se taková věc zabírá, a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. (2) Bez podmínek odstavce 1 Soud může soud uložit zabrání věci pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu, zejména a) která byla-li věc získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli, b) trestný čin anebo která byla-li věc nabyta jinou osobou než pachatelem nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta, byť jen zčásti, nabyta za věc, která byla získána získanou trestným činem nebo jako odměna za něj věc tvořící odměnu za trestný čin, pokud hodnota věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná, nebo c) byla-li a pokud taková věc nabyta jinou osobou než pachatelem nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta) náleží pachateli, byť jen zčásti, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází, kterou pachatel b) náleží pachateli, byť jen zčásti kterého nelze stíhat nebo odsoudit, nabyl za věc c) náleží pachateli, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj od jehož potrestání soud upustil, pokud hodnota věci d) náleží nepříčetné osobě, která byla získána trestným činem spáchala čin jinak trestný, e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo jako odměna za něj která ji jinak nabyla, není nebo f) je součástí majetku ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen „svěřenský fond“) anebo v podílovém fondu. (3) Zabrání věci postihuje i plody a užitky věci, které náležejí osobě, jejíž věc se zabírá. (4) Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření. (45) Soud může místo zabrání věci uložit povinnost a) pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu, b) odstranit určité zařízení, c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo d) omezit dispozice s věcí, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. (56) Nebude-li povinnost stanovená podle odstavce 4 5 ve stanovené lhůtě splněna, rozhodne soud o zabrání věci.