§ 21
změněno 3. 8. 1999 zákonem 170/1999 Sb.
§ 21 (1) Z penzijního připojištění lze poskytovat tyto penze: a) starobní penze, je-li podmínkou nároku přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění nebo dosažení věku stanoveného penzijním plánem, b) invalidní penze, je-li podmínkou nároku přiznání plného invalidního důchodu z důchodového zabezpečení pojištění, c) výsluhové penze, je-li podmínkou nároku dosažení doby penzijního připojištění stanovené penzijním plánem, d) pozůstalostní penze, je-li podmínkou nároku úmrtí účastníka. (2) Pokud penzijní plán stanoví jako podmínku Podmínkou nároku na penzi určitou dobu je placení příspěvků na penzijní připojištění po určitou dobu stanovenou penzijním plánem (dále jen „pojištěná doba“), která musí činit nejméně 36 kalendářních měsíců a nesmí být tato doba delší než 60 kalendářních měsíců, přičemž dobu 36 kalendářních měsíců nelze v penzijním plánu snížit. Podmínkou nároku na starobní penzi však je, aby pojištěná doba činila nejméně 60 kalendářních měsíců, přičemž tuto dobu nelze v penzijním plánu snížit; pojištěná doba nesmí být přitom delší než 120 kalendářních měsíců. (3) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro výsluhovou penzi a invalidní penzi stanovenou podle dávkového penzijního plánu; podmínkou nároku na výsluhovou penzi je, aby pojištěná doba činila nejméně 180 kalendářních měsíců, a nároku na uvedenou invalidní penzi, aby pojištěná doba činila nejméně 60 kalendářních měsíců, přičemž tyto délky pojištěné doby nelze v penzijním plánu snížit. (4) Věk stanovený pro nárok na starobní penzi podle odstavce 1 písm. a) nemůže být nižší než 50 60 let; penzijní plán nemůže stanovit věk nižší. (5) Pozůstalostní penze náleží fyzické osobě, kterou účastník určil ve smlouvě; účastník přitom může určit více osob. (6) Starobní, invalidní a výsluhová penze náleží jen účastníku.