Zákon o zaměstnanosti

§ 39 (1) Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který a) vykonával v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období (§ 41) zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti21) (dále jen „předchozí zaměstnání“), b) požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a c) ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. (2) Nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, a) se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem33); to platí i v případě skončení jiného pracovního vztahu z obdobného důvodu, b) kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek podle zvláštních právních předpisů33 předpisů34) nebo příspěvek za službu podle zvláštních právních předpisů,34) a tento příspěvek je vyšší než podpora v nezaměstnanosti, která by uchazeči o zaměstnání náležela, pokud by neměl nárok na výsluhový příspěvek nebo příspěvek za službu. (3) O podpoře v nezaměstnanosti rozhodne úřad práce.