Nařízení o lékárnících

§ 1.

Úkolem lékárníka je svědomitě vykonávat na podkladě farmaceutického vzdělání odbornou činnost zejména při výzkumu, výrobě, přípravě, výdeji a kontrole léčiv, a tak zajišťovat zásobování obyvatelstva léčivy.

§ 2.

Povolání lékárníka může vykonávat československý občan, který je bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý k výkonu tohoto povolání a

1. a) úspěšně vykonal závěrečné zkoušky stanovené zkušebními řády pro studium farmacie a složil předepsaný slib nebo
2. b) koná jako farmaceut po vykonané tyrocinální zkoušce v den počátku účinnost tohoto nařízení nejméně po dobu sedmi roků odbornou činnost v lékárně.

§ 3.

Ministerstvo zdravotnictví může povolit výkon povolání lékárníka cizinci nebo tomu, kdo nabyl odborné způsobilosti v cizině, jsou-li podle svého vzdělání a praktické činnosti způsobilí k výkonu tohoto povolání. Ministerstvo zdravotnictví může toto povolení vázat na úspěšný výkon zkoušky.

§ 4.

Aby lékárníci mohli dobře plnit své úkoly, zejména aby se zajistilo stálé zvyšování úrovně jejich odborné práce, účastní se dalšího školení; na úspěšný výsledek tohoto školení lze vázat další výkon povolání lékárníka. Školení lékárníků řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

§ 5.

(1) Ministerstvo zdravotnictví řídí rozmisťování lékárníků podle státního národohospodářského plánu tak, aby byla zajištěna především zdravotní péče o pracující na závodech.

(2) Působiště lékárníků určují a mění podle směrnic ministerstva zdravotnictví krajské národní výbory v úzké součinnosti se zúčastněnými národními podniky a zařízeními státní správy a s jednotnou odborovou organisací. Jde-li o přemístění lékárníka na působiště v jiném kraji - s výjimkou případů, kdy toto přemístění bylo zúčastněnými krajskými národními výbory dohodnuto - nebo vyžaduje-li toho důležitý obecný zdravotní zájem, určuje jeho působiště ministerstvo zdravotnictví po slyšení zúčastněných krajských národních výborů.

§ 6.

Krajský národní výbor, po případě ministerstvo zdravotnictví mohou uložit lékárníku při určení působiště nebo kdykoli později určitý pracovní závazek v oboru státní zdravotní péče, a vyžaduje-li toho důležitý obecný zdravotní zájem, též zvláštní úkoly na dobu mimořádné potřeby.

§ 7.

Krajský národní výbor zakáže lékárníku výkon povolání, nesplňuje-li podmínky výkonu svého povolání. Stejné opatření může učinit krajský národní výbor u lékárníka, který neplní povinnosti uložené mu zákonem o zdravotnických povoláních nebo předpisy vydanými podle něho.

§ 8.

O náhradách za výdaje, které vzniknou lékárníku převzetím povinností uložených mu podle zákona o zdravotnických povoláních a předpisů vydaných podle něho, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, po případě předpisy o náhradách výdajů účastníkům školení.

§ 9.

Ustanovení §§ 5 až 8 se nevztahují na lékárníky branné moci, národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže.

§ 10.

(1) Bližší úpravu výkonu povolání lékárníka, s výjimkou lékárníků branné moci, národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže, provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a v součinnosti s jednotnou odborovou organisací; zejména vydá podrobnější předpisy

1. a) o úkolech a rozsahu činnosti lékárníků,
2. b) o jejich odborné způsobilosti a dalším školení,
3. c) o jejich rozmisťování.

(2) Bližší úpravu výkonu povolání lékárníků národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže provedou ministerstva národní bezpečnosti a spravedlnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

§ 11.

Ustanovení zvláštních předpisů o odborné způsobilosti k výkonu farmaceutické činnosti v lékárnách zůstávají nedotčena.

§ 12.