Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb.

1. „

† Erythromycini stearas¹⁾

Erythromyciniumstearat

Synonyma. Erythromycinium stearicum, stearan erythromycinia

Je to směs oktadekanoatů erythromycinu a kyseliny stearové. Hlavní složkou je (3R,4S,5S,6R, 7R,9R,11R,12R,13S,14R)-6-[(3-dimethylamonio-3,4,6-trideoxy-β-D-xylo-hexopyranosyl)oxy]-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-4-[(3-C-methyl-3-O-methyl-2,6-dideoxy-α-L-ribo-hexopyranosyl)oxy]-2,10-dioxo-oxacyclotetradekan-oktadekanoat (erythromycin A). Součet obsahu erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, vyjádřený jako soli kyseliny stearové, a volné kyseliny stearové je 97,0 % až 103,0 %, počítáno na bezvodou látku. Počítáno na bez-vodou látku, součet obsahu erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C je nejméně 60,5 %.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a methanolu. Roztoky mohou opalizovat.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromyciniumstearatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 28 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny stearové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 9,6 a ethylacetatu R (4 + 8 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dichlorfluoresceinu R (0,2 g/l) a rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se vystaví na několik sekund parám nad vodní lázní a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna odpovídá polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Vrstva se postříká anisaldehydem RS1, zahřívá se 5 min při 110 °C a potom se pozoruje na denním světle. Barevná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Volná kyselina stearová. Nejvýše 14,0 % C₁₈H₃₆O₂, počítáno na bezvodou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS na 1 g zkoušené látky (n₁ ml). 0,500 g se rozpustí v 30 ml dichlormethanu R. Jestliže roztok opalizuje, zfiltruje se a zbytek se protřepe třikrát s 25 ml dichlormethanu R. Je-li třeba, zfiltruje se a filtr se promyje dichlormethanem R. Spojené filtráty a promývací tekutina se odpaří na vodní lázni na objem 30 ml. Přidá se 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS na 1 g zkoušené látky (n₂ ml).

1. Obsah C₁₈H₃₆O₂ v procentech se vypočte podle vzorce:
   1. 2,845∙(n₁ - n₂)

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu. Obsah erythromyciniumstearatu B a erythromyciniumstearatu C je nejvýše 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času píku odpovídajícího erythromycinu A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě píku odpovídajícího erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědla se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 55,0 mg se rozpustí v 5,0 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 8,0 na 10,0 ml. Roztok se odstřeďuje a použije se čirý roztok.

Porovnávací roztok (a). 40,0 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v 5,0 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 8,0 na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg erythromycinu B CRL a 10,0 mg erythromycinu C CRL se rozpustí v 25,0 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 8,0 na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg N-demethylerythromycinu A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b). Přidá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se porovnávacím roztokem (b) na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku o pH 8,0 na 100,0 ml.

Zkoušený roztok a porovnávací roztoky se použiji během jednoho dne, pokud se uchovávaly při 5 °C.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) s velikostí pórů 100 nm,
   2. - mobilní fáze, která se připraví takto: k 50 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 9,0 se přidá 400 ml vody R, 165 ml terc.butylalkoholu R, 30 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml; průtoková rychlost je 2,0 ml/min,
   3. - spektrofotometrického detektoru; 215 nm.

Kolona a nejméně třetina předkolony se udržují při teplotě 70 °C, nejlépe za použití vodní lázně. Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se upraví tak, aby výška píků byla nejméně 25 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: N-demethylerythromycin A, erythromycin C, erythromycin A a erythromycin B. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími N-demethylerythromycinu A a erythromycinu C je nejméně 0,8 a rozlišení mezi píky odpovídajícími N-demethylerythromycinu A a erythromycinu A je nejméně 5,5. Pokud je třeba, upraví se koncentrace terc.butylalkoholu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost na 1,5 ml/min nebo 1,0 ml/min. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku erythromycinu A je nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a) a (b).

Obsah erythromycinu A v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah erythromycinu B a erythromycinu C v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Obsah odpovídajících solí kyseliny stearové se vypočítá vynásobením faktorem 1,387.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = OH, R² = OH, R³ = H, R⁴ = OCH₃, R⁵ = CH₃: erythromycin F,
2. B. R¹ = OH, R² = H, R³ = H, R⁴ = OCH₃, R⁵ = H: N-demethylerythromycin A,

1. C. erythromycin E,

1. D. anhydroerythromycin A,

1. E. enolether erythromycinu A,

1. F. enolether pseudoerythromycinu A.

1. “

1. „

Ethanolum 96% (V/V)

Ethanol 96% (V/V)

Synonyma. Spiritus 96% (V/V), líh 96% (V/V)

Obsahuje 95,1 % (V/V) až 96,9 % (V/V) [odpovídá 92,6 % (m/m) až 95,2 % (m/m)] sloučeniny C₂H₆O při 20 °C a vodu.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina. Je hygroskopický, mísitelný s vodou a dichlormethanem. Hoří modrým bezdýmým plamenem.

Teplota varu je asi 78 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. bezvodého ethanolu.
3. C. Ve zkumavce se smíchá 0,1 ml s 1 ml roztoku manganistanu draselného R (10 g/l) a s 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Ihned se přikryje filtračním papírem navlhčeným čerstvě připraveným roztokem obsahujícím 0,1 g nitroprussidu sodného R a 0,5 g piperazinu hexahydrátu R v 5 ml vody R. Po několika minutách se na papíře objeví intenzivně modré zbarvení, které zbledne po 10 min až 15 min.
4. D. K 0,5 ml se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a potom pomalu 2 ml jodu 0,05 mol/l RS; během 30 min se vytvoří žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) v porovnání s vodou R. 1,0 ml se zředí vodou R na 20 ml; po 5 min zůstává roztok čirý v porovnání s vodou R (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový (30 μg/ml, vyjádřeno jako kyselina octová).

Relativní hustota (2.2.5). 0,8051 až 0,8124.

Absorbance. Měří se absorbance zkoušené látky při 235 nm až 340 nm (2.2.25) v 5cm kyvetě za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Při 240 nm je absorbance nejvýše 0,40, při 250 nm až 260 nm je nejvýše 0,30 a při 270 nm až 340 nm je nejvýše 0,10. Absorpční křivka má hladký průběh.

Těkavé nečistoty. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). K 500,0 ml zkoušené látky se přidá 150 μl 4-methyl-2-pentanolu R.

Porovnávací roztok (a). 100 μl methanolu bezvodého R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 μl methanolu bezvodého R a 50 μl acetaldehydu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 150 μl acetalu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 100 μl benzenu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými poly[(fenyl)(kyanopropyl)][dimethyl]siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 µm),
   2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
   3. - plamenoionizačního detektoru,
   4. s následujícím programem:

      † Erythromycini stearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethanolum 96% (V/V) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

      	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
      kolona	0-12	40		izotermicky
      	12-32	40 → 240	10	lineární gradient
      	32-42	240		izotermicky
      nástřikový prostor		280
      detektor		280

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků eluujících před hlavním píkem (acetaldehyd, methanol) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (acetaldehyd) a druhým píkem (methanol) je nejméně 2,0. Je-li třeba, sníží se počáteční teplota kolony.

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (200 μl/l).

1. Vypočte se součet obsahů acetaldehydu a acetalu (μl/l) z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:
   2. v němž značí:
      1. A_E - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
      2. A_T - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
      3. C_E - plochu píku acetalu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
      4. C_T - plochu píku acetalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Součet obsahů acetaldehydu a acetalu je nejvýše 10 μl/l, vyjádřeno jako acetaldehyd.

1. Vypočte se obsah benzenu (μl/l) z plochy odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:
   2. v němž značí:
      1. B_E - plochu píku benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
      2. B_T - plochu píku benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Je-li třeba, totožnost benzenu může být potvrzena užitím jiného vhodného chromatogafického systému (stacionární fáze s odlišnou polaritou).

Obsah benzenu je nejvýše 2 μl/l.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících methanolu, acetaldehydu, acetalu a benzenu, není větší než plocha píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu (300 μl/l). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,03násobek píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Zbytek po odpaření. 100,0 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2,5 mg (25 μg/ml).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. 1,1-diethoxyethan(acetal),
2. B. acetaldehyd,
3. C. aceton,
4. D. benzen,
5. E. cyklohexan,
6. F. methanol,
7. G. 2-butanon (ethylmethylketon),
8. H. 4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon),
9. I. propanol,
10. J. 2-propanol,
11. K. butanol,
12. L. 2-butanol,
13. M. 2-methylpropanol (isobutanol),
14. N. 2-furankarbaldehyd (furfural),
15. O. 2-methyl-2-propanol (terc. butylalkohol),
16. P. 2-methyl-2-butanol,
17. Q. 2-pentanol,
18. R. pentanol,
19. S. hexanol,
20. T. 2-heptanol,
21. U. 2-hexanol,
22. V. 3-hexanol.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1 Těkavé nečistoty: směs ethanolu a 16 nečistot

1. 1. acetaldehyd
2. 2. methanol
3. 3. ethanol
4. 4. aceton
5. 5. 2-propanol
6. 6. 2-methyl-2-propanol (terc. butylalkohol)
7. 7. 2-butanon (ethylmethylketon)
8. 8. 2-butanol
9. 9. cyklohexan
10. 10. benzen
11. 11. 2-methylpropanol
12. 12. butanol
13. 13. 1,1-diethoxyethan(acetal)
14. 14. 4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon)
15. 15. pentanol
16. 16. 2-furankarbaldehyd (furfural)
17. 17. oktanol

Ethanolum anhydricum

Bezvodý ethanol

Synonyma. Spiritus absolutus, bezvodý líh

Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) [99,2 % (m/m)] sloučeniny C₂H₆O při 20 °C.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina. Je hygroskopický, mísitelný s vodou a dichlormethanem. Hoří modrým bezdýmým plamenem.

Teplota varu je asi 78 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. bezvodého ethanolu.
3. C. Ve zkumavce se smíchá 0,1 ml s 1 ml roztoku manganistanu draselného R (10 g/l) a s 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Ihned se přikryje filtračním papírem navlhčeným čerstvě připraveným roztokem obsahujícím 0,1 g nitroprussidu sodného R a 0,5 g piperazinu hexahydrátu R v 5 ml vody R. Po několika minutách se na papíře objeví intenzivně modré zbarvení, které zbledne po 10 min až 15 min.
4. D. K 0,5 ml se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a potom pomalu 2 ml jodu 0,05 mol/l RS; během 30 min se vytvoří žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) v porovnání s vodou R. 1,0 ml se zředí vodou R na 20 ml; po 5 min zůstává roztok čirý v porovnání s vodou R (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový (30 μg/ml, vyjádřeno jako kyselina octová).

Relativní hustota (2.2.5). 0,7907 až 0,7932.

Absorbance. Měří se absorbance zkoušené látky při 235 nm až 340 nm (2.2.25) v 5cm kyvetě za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Při 240 nm je absorbance nejvýše 0,40, při 250 nm až 260 nm je nejvýše 0,30 a při 270 nm až 340 nm je nejvýše 0,10. Absorpční křivka má hladký průběh.

Těkavé nečistoty. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). K 500,0 ml zkoušené látky se přidá 150 μl 4-methyl-2-pentanolu R.

Porovnávací roztok (a). 100 μl methanolu bezvodého R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 μl methanolu bezvodého R a 50 μl acetaldehydu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 150 μl acetalu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 100 μl benzenu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými poly[(fenyl)(kyanopropyl)] [dimethyl] siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),
   2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
   3. - plamenoionizačního detektoru, s následujícím programem:

      † Erythromycini stearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethanolum 96% (V/V) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty Ethanolum anhydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

      	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
      kolona	0 - 12	40		izotermicky
      	12 - 32	40 → 240	10	lineární gradient
      	32 - 42	240		izotermicky
      nástřikový prostor		280
      detektor		280

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků eluujících před hlavním píkem (acetaldehyd, methanol) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (acetaldehyd) a druhým píkem (methanol) je nejméně 2,0. Je-li třeba, sníží se počáteční teplota kolony.

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (200 μl/l).

1. Vypočte se součet obsahů acetaldehydu a acetalu (μl/l) z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:
   2. v němž značí:
      1. A_E - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
      2. A_T - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
      3. C_E - plochu píku acetalu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
      4. C_T - plochu píku acetalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Součet obsahů acetaldehydu a acetalu je nejvýše 10 μl/l, vyjádřeno jako acetaldehyd.

1. Vypočte se obsah benzenu (μl/l) z plochy odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:
   2. v němž značí:
      1. B_E - plochu píku benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
      2. B_T - plochu píku benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Je-li třeba, totožnost benzenu může být potvrzena užitím jiného vhodného chromatogafického systému (stacionární fáze s odlišnou polaritou).

Obsah benzenu je nejvýše 2 μl/l.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících methanolu, acetaldehydu, acetalu a benzenu, není větší než plocha píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu (300 μl/l). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,03násobek píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Zbytek po odpaření. 100,0 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2,5 mg (25 μg/ml).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. 1,1-diethoxyethan(acetal),
2. B. acetaldehyd,
3. C. aceton,
4. D. benzen,
5. E. cyklohexan,
6. F. methanol,
7. G. 2-butanon (ethylmethylketon),
8. H. 4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon),
9. I. propanol,
10. J. 2-propanol,
11. K. butanol,
12. L. 2-butanol,
13. M. 2-methylpropanol (isobutanol),
14. N. 2-furankarbaldehyd (furfural),
15. O. 2-methyl-2-propanol (terc. butylalkohol),
16. P. 2-methyl-2-butanol,
17. Q. 2-pentanol,
18. R. pentanol,
19. S. hexanol,
20. T. 2-heptanol,
21. U. 2-hexanol,
22. V. 3-hexanol.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1 Těkavé nečistoty: směs ethanolu a 16 nečistot

1. 1. acetaldehyd
2. 2. methanol
3. 3. ethanol
4. 4. aceton
5. 5. 2-propanol
6. 6. 2-methyl-2-propanol (terc. butylalkohol)
7. 7. 2-butanon (ethylmethylketon)
8. 8. 2-butanol
9. 9. cyklohexan
10. 10. benzen
11. 11. 2-methylpropanol
12. 12. butanol
13. 13. 1,1-diethoxyethan(acetal)
14. 14. 4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon)
15. 15. pentanol
16. 16. 2-furankarbaldehyd (furfural)
17. 17. oktanol

1. “

1. „

† Ethinylestradiolum

Ethinylestradiol

Je to 19-nor-17α-pregna-1,3,5(10)-trien-20-in-3,17-diol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄O₂.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethinylestradiolu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pak se zahřívá 10 min při 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se vrstva opět zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -27° až -30°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg 17 α-estradiolu R se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 10,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
   2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55); průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Upraví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: 17α-estradiolu asi 3,5 min a ethinylestradiolu asi 4,6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky 17α-estradilu a ethinylestradiolu je nejméně 3,5; je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nastříkne se 20 μl mobilní fáze jako kontrolní roztok. Nepřihlíží se k píkům mobilní fáze a k píkům s plochou menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg C₂₀H₂₄O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 17β-ethinylestradiol,

1. B. 9,11-didehydroethinylestradiol,

1. C. estron,

1. D. β-estradiol.

1. “

1. „

Ethylenglycoli monopalmitostearas¹)

Ethylenglykolmonopalmitostearat

Je to směs ethylenglykolmono- a diesterů kyseliny stearové a palmitové. Obsahuje nejméně 50,0 % monoesterů připravených kondenzací ethylenglykolu a kyseliny stearové 50 rostlinného nebo živočišného původu.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá voskovitá tuhá látka. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 54 °C až 60 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g.

Číslo jodové (2.5.4.). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 195; stanoví se s 2,0 g.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda A). Podíl mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina stearová: 40,0 % až 60,0 %,
2. - součet obsahů kyseliny palmitové a kyseliny stearové je nejméně 90,0 %.

Volný ethylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného ethylenglykolu a monoesterů vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5,0 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění, je-li třeba, za mírného zahřátí. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg ethylenglykolu R. Přidá se 5,0 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace ethylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (5 μm, velikost pórů 10 nm),
   2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a 40 μl každého porovnávacího roztoku. Jsou-li chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vztažené k ethylenglykolu asi 0,83 pro monoestery a asi 0,76 pro diestery. Koncentrace ethylenglykolu ve zkoušeném roztoku (C) v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

1. Obsah volného ethylenglykolu v procentech se vypočte ve zkoušené látce podle vzorce:

1. Z plochy píků monoesterů (A) a diesterů (B) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce:
   2. v němž značí:
      1. D - obsah volného ethylenglykolu v procentech a obsah volných mastných kyselin v procentech.

1. Obsah volných mastných kyselin v procentech se vypočte podle vzorce:
   2. v němž značí:
      1. I_A - číslo kyselosti.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

1. “

1. „

† Etodolacum

Etodolak

Je to kyselina 2-[(1RS)-1,8-diethyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b]indol-1-yl]octová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₇H₂₁NO₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 144 °C až 150 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etodolaku CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R, předem aktivované zahříváním při 105 °C po dobu 1 h.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg etodolaku CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Deska s vrstvou se vloží do nenasycené komory obsahující směs objemových dílů roztoku kyseliny askorbové R (25 g/l) a methanolu R (20 + 80) a nechá se tam tak dlouho, dokud roztok nevystoupí 1 cm nad linii startu. Poté se vrstva vyjme a nechá se sušit nejméně 30 min.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethanolu R a toluenu R (0,5 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou i velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg etodolaku nečistoty H CRL a 1,0 mg etodolaku CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
   2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min a gradientového programu za následujících podmínek:
   3. - mobilní fáze A - směs objemových dílů methanolu R a roztoku připraveného následovně: 13,6 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví roztokem hydroxidu draselného R (300 g/l) na hodnotu 7,0 a zředí se vodou R na 1000 ml (312 + 688),
   4. - mobilní fáze B - acetonitril R,

      † Erythromycini stearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethanolum 96% (V/V) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty Ethanolum anhydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty † Ethinylestradiolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethylenglycoli monopalmitostearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Etodolacum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

      Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
      0 - 20	90 → 80	10 → 20	lineární gradient
      20 - 40	80 → 50	20 → 50	lineární gradient
      40 - 45	90	10	návrat k počátečním podmínkám
      45 - 55	90	10	znovuustálování

   1. - spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy nečistoty H asi 8 min a etodolaku asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě H a etodolaku je nejméně 5,0.

Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Chloridy. Nejvýše 300 μg/g. 1,0 g se rozpustí v 60 ml methanolu R, přidá se 10 ml vody R a 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,01 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,3545 mg Cl.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 60 ml methanolu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 28,74 mg C₁₇H₂₁NO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = H, R² = CH₂-CH₃: kyselina 2-[(1RS)-1-ethyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b]indol-1-yl]octová (8-deethyletodolak),
2. B. R¹ = CH₃, R² = CH₂-CH₃: kyselina 2-[(1RS)-1-ethyl-8-methyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano-[3,4-b)]indol-1-yl]octová (8-methyletodolak),
3. C. R¹ = CH₂-CH₃, R² = CH₃: kyselina 2-[(1RS)-8-ethyl-1-methyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano-[3,4-b]indol-1-yl]octová (1-methyletodolak),
4. D. R¹ = CH(CH₃)₂, R² = CH₂-CH₃: kyselina 2-[(1RS)-1-ethyl-8-isopropyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b]indol-1-yl]octová (8-isopropyletodolak),
5. E. R¹ = CH₂-CH₂-CH₃, R² = CH₂-CH₃: kyselina 2-[(1RS)-1-ethyl-8-propyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b)]indol-1-yl]octová (8-propyletodolak),
6. F. R¹ = CH₂-CH₃, R² = CH(CH₃)₂: kyselina 2-[(1RS)-8-ethyl-1-isopropylyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b]indol-1-yl]octová (1-isopropyletodolak),
7. G. R¹ = CH₂-CH₃, R² = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2-[(1RS)-8-ethyl-1-propyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b]indol-1-yl]octová (1-propyletodolak),

1. H. 2-(7-ethylindol-3-yl)ethanol,

1. I. kyselina (3RS)-3-[7-ethyl-3-(2-hydroxyethyl)indol-2-yl]-3-(7-ethylindol-3-yl)pentanová (dimer etodolaku),

1. J. (1RS)-1,8-diethyl-1-methyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b]indol (dekarboxyetodolak),

1. K. methyl-2-[(1RS)-1,8-diethyl-1,3,4,9-tetrahydropyrano[3,4-b)]indol-1-yl]acetat (methylester etodolaku),

1. L. kyselina (EZ)-3-[7-ethyl-3-(2-hydroxyethyl)-lH-indol-2-yl]-3-pentenová.

1. “

1. „

Ferrosi fumaras

Fumaran železnatý

Synonynum. Ferrum fumaricum

Je to ferrium(II)-(E)-butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 93,0 % až 101,0 % sloučeniny C₄H₂FeO₄.

Vlastnosti

Červenooranžový nebo červenonědý jemný prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Ochladí se a zfiltruje. Filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C. Zbytek na filtru se promyje 50 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R (1 + 9). Promývací tekutiny se odstraní. Zbytek se suší při 100 °C až 105 °C. 20 mg zbytku se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg kyseliny fumarové CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, dichlormethanu R, 1-butanolu R a heptanu R (12 + 16 + 32 + 44) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. 0,5 g se smíchá s 1 g resorcinolu R. K 0,5 g této směsi v kelímku se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a mírně se zahřeje. Vznikne tmavě červená polotuhá hmota. Tato hmota se opatrně přidá ke 100 ml vody R; vznikne oranžově žluté zabarvení a roztok nevykazuje fluorescenci.
2. C. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové prosté olova R a 80 ml vody R. Potom se ochladí, zfiltruje se, je-li třeba, a zředí se vodou R na 100 ml.

Sírany (2.4.13). Zahřívá se 0,15 g s 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Ochladí se v ledové lázni, zfiltruje se a zředí se vodou destilovanou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,2 %).

Arsen (2.4.2). 1,0 g se smíchá s 15 ml vody R a 15 ml kyseliny sírové R a zahřívá se do úplného vysrážení kyseliny fumarové. Ochladí se, přidá se 30 ml vody R a zfiltruje se. Sraženina se promyje vodou R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 125 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Železité ionty. Nejvýše 2,0 %. 3,0 g se v baňce se skleněnou zabroušenou zátkou rozpustí rychlým zahřátím k varu ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody R. Vaří se 15 s, rychle se ochladí, přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 15 min stát chráněna před světlem. Přidají se 2 ml škrobu RS jako indikátoru a titruje se uvolněný jod thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Rozdíl spotřeb mezi titracemi odpovídá množství jodu uvolněného železitými ionty.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,585 mg železitého iontu.

Kadmium. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové prosté olova R 10% (V/V).

Změří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Chrom. Nejvýše 200 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku chromu (0,1 % Cr) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové prosté olova R 10% (V/V).

Změří se absorbance při 357,9 nm za použití chromové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové prosté olova R 10% (V/V).

Změří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Rtuť. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku rtuti (10 μg Hg/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové prosté olova R 25% (V/V).

Výrobcem doporučený postup: 5 ml roztoku S nebo 5 ml porovnávacího roztoku se umístí do reakční nádoby pro metodu studených par pro rtuť, přidá se 10 ml vody R a 1 ml chloridu cínatého RS1.

Změří se absorbance při 253,7 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Nikl. Nejvýše 200 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 μg Ni/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové prosté olova R 10% (V/V).

Změří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Zinek. Nejvýše 500 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S desetkrát zředěný. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové prosté olova R1% (V/V).

Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí mírným zahřátím v 7,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Ochladí se, přidá se 25 ml vody R a 0,1 ml feroinu RS a titruje se ihned síranem ceričitým 0,1 mol/l VS do změny oranžového zbarvení na světle modrozelené.

1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 16,99 mg C₄H₂FeO₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

1. “

1. „

† Flecainidi acetas

Flekainidiumacetat

Je to (RS)-2-[2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzoylaminomethyl]piperidiniumacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₄F₆N₂O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický velmi hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v ethanolu. Je snadno rozpustný ve zředěné kyselině octové a prakticky nerozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14): 146 °C až 152 °C. Rozmezí tání není větší než 3 °C.
2. B. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance v rozmezí 230 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 298 nm. Specifická absorbance v maximuje 61 až 65.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flekainidiumacetatu CRL.
4. D. Vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,05 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,7 až 7,1; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg flekainidiumacetatu CRL a 25 mg flekainidu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
   2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min:
   3. - mobilní fáze A - smíchají se 2 ml amoniaku 26% R, 4 ml triethylaminu R a 985 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny fosforečné R a pH se upraví na hodnotu 2,8 amoniakem 26% R,
   4. - mobilní fáze B - acetonitril R,

   † Erythromycini stearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethanolum 96% (V/V) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty Ethanolum anhydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty † Ethinylestradiolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethylenglycoli monopalmitostearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Etodolacum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ferrosi fumaras Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flecainidi acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   	90	10	ustalování
   0 - 12	90 → 30	10 → 70	lineární gradient
   12 - 17	30	70	izokraticky
   17 - 19	30 → 90	70 → 10	lineární gradient
   19 - 21	90	10	ustalování

   1. - spektrofotometrického detektoru, 300 nm,
   2. - injektorové smyčky.

Pokud nelze dosáhnout vhodné základní linie, použije se triethylamin o jiné čistotě. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky na chromatogramu je nejméně 4. Nastříkne se postupně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Nečistota B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R z. zředí se jím na 2 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg flekainidu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml (roztok A). 0,10 g flekainidiumacetatu CRL se rozpustí v roztoku A a zředí se methanolem R na 2 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do úplného vytěkání amoniaku a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm ke stanovení polohy skvrny flekainidu. Pak se postříká čerstvě připraveným roztokem ninhydrinu R (2 g/l) v methanolu R a zahřívá se 2 min až 5 min při 100 °C až 110 °C a pozoruje se při denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající nečistotě B intenzivnější než skvrna odpovídající nečistotě B na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 (μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně 2 h při 60 °C při tlaku nepřesahujícím 0,6 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Použije se platinový kelímek. Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 47,44 mg C₁₉H₂₄F₆N₂O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 3-[2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)fenyl]-1,5,6,7,8,8a-hexahydroimidazo[1,5-a]pyridin,

1. B. (RS)-(2-piperidyl)methanamin,

1. C. (RS)-4-hydroxy-N-(2-piperidylmethyl)-2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzamid,

1. D. kyselina 2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzoová,

1. E. N-(2-pyridylmethyl)-2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzamid.

1. “

1. „

† Flutamidum

Flutamid

Je to 2-methyl-N-[4-nitro-3-(trifluormethyl)fenyl]propanamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₁₁H₁₁F₃N₂O₃.

Vlastnosti

Světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Taje při asi 112°C.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flutamidu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg flutamidu CRL a 2 mg flutamidu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
   2. - mobilní fáze, která je směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R; průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
   3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy flutamidu asi 19 min a nečistoty C asi 14 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty C a flutamidu je nejméně 10,5.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty C s relativním retenčním časem asi 0,72 vztaženo k flutamidu není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 295 nm.

Vypočítá se obsah C₁₁H₁₁F₃N₂O₃ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 295.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-nitro-3-(trifluormethyl)anilin,

1. B. N-[4-nitro-3-(trifluormethyl)fenyl]acetamid,

1. C. N-[4-nitro-3-(trifluormethyl)fenyl]propanamid,

1. D. 3-(trifluormethyl)anilin,

1. E. 2-methyl-N-[3-(trifluormethyl)fenyl]propanamid,

1. F. 2-methyl-N-[2-nitro-5-(trifluormethyl)fenyl]propanamid.

† Flutrimazolum

Flutrimazol

Je to (RS)-1-[fenyl(2-fluorfenyl)(4-fluorfenyl)methyl]-1H-imidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₂H₁₆F₂N₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v tetrahydrofuranu a dobře rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 166 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety flutrimazolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R, která se zahřívá 1h při 110°C.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg flutrimazolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 20 mg flutrimazolu CRL a 10 mg metronidazolbenzoatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R a ethylacetatu R (10 + 90) po dráze odpovídající dvěma třetinám výšky desky. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min a porovná se zbarvení roztoku se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg imidazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 30,0 mg flutrimazolu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchají a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 2,0 ml zkoušeného roztoku a 10,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
   2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,03 mol/l) a acetonitrilu R (40 + 60); průtoková rychlost je 1,3 ml/min,
   3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (imidazol) a druhým píkem (nečistota B) je nejméně 2,0 a rozlišení mezi druhým a třetím píkem (flutrimazol) je nejméně 1,5. Faktor symetrie prvního a druhého píku není větší než 2,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (d) a 20 μl porovnávacího roztoku (f) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku.

1. Na chromatogramu zkoušeného roztoku:
   1. - plocha píku imidazolu není větší než odpovídající plocha na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %);
   2. - plocha píku nečistoty B není větší než odpovídající plocha na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,3 %);
   3. - plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nečistotě B, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,1 %); součet ploch všech takových píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce F na těžké kovy (10 μg/g). Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,64 mg C₂₂H₁₆F₂N₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. imidazol,

1. B. R = H: (RS)-fenyl(2-fluorfenyl)(4-fluorfenyl)methanol,
2. C. R = CH₃: (RS)-fenyl(2-fluorfenyl)(4-fluorfenyl)methoxymethan.

1. “

1. „

† Fosfomycinum trometamoli

Fosfomycintrometamol

Synonymum. Fosfomycinum trometamol

Je to 1,3-dihydroxy-2-(hydroxymethyl)propan-2-ylamonium-(2R,3S)-(3-methyloxiran-2-yl)hydrogenfosfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₇H₁₈NO₇P.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fosfomycintrometamolu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg fosfomycintrometamolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a 2-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší proudem teplého vzduchu a vystaví se působení jodových par, dokud se neobjeví skvrny. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K asi 15 mg se přidají 2 ml vody R, 1 ml kyseliny chloristé R a 2ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Zahřívá se na vodní lázni po dobu 10 min a přidá se bez ochlazení 1 ml molybdenanu hexaamonného RS5 a 1 ml kyseliny aminohydroxynaftalensulfonové RS. Nechá se stát 30 min; vznikne modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -13,5° až -12,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S při 365 nm za použití rtuťové výbojky.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 5 μl zkoušeného roztoku, 5 μl porovnávacího roztoku (b) a 5 μl kontrolního roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času píku fosfomycinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %, počítáno jako soli trometamolu); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, dvou píků trometamolu a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %, počítáno jako soli trometamolu). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a dvou píků trometamolu, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %, počítáno jako soli trometamolu). Nepřihlíží se k píku kontrolního roztoku a k píkům s plochou menší než je 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Fosforečnany. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. K 5 ml tohoto zkoušeného roztoku se přidá 5 ml vody R a 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R. Důkladně se protřepe. Po 5 min není zbarvení zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení u porovnávacího roztoku připraveného současně stejným postupem za použití 5 ml základního roztoku fosforečnanů (5 μg PO₄/ml) (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravuji bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,60 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,60 g fosfomycintrometamolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 8,7 mg fosfomycintrometamolu nečistoty A CRL (disodná sůl) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg fosfomycintrometamolu nečistoty A CRL (disodná sůl) a 10 mg fosfomycintrometamolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5,0 ml.

Kontrolní roztok. Roztok hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R (0,3 g/l) v mobilní fázi.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
   2. - mobilní fáze, kterou tvoří roztok dihydrogenfosforečnanu draselného R (10,89 g/l); průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - refraktometrického detektoru udržovaného na teplotě 35 °C.

Jsou-li chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vzhledem k fosfomycinu u dvou píků trometamolu asi 0,3 a u nečistoty A 0,8.

Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky fosfomycinu a nečistoty A nejméně 1,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píků fosfomycinu nejvýše 1,0 %. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah fosfomycintrometamolu v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před vlhkostí.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1,3-dihydroxy-2-(hydroxymethyl)propan-2-ylamonium-(1,2-dihydroxypropyl)hydrogenfosfonat,

1. B. kyselina [2-(2-amino-3-hydroxy-2-hydroxymethylpropoxy)-1-hydroxypropyl]fosfonová,

1. C. (2-amino-3-hydroxy-2-hydroxymethylpropyl)dihydrogenfosfat (fosforečný ester trometamolu),

1. D. kyselina {2-[[[2-(2-amino-3-hydroxy-2-hydroxymethylpropoxy)-1-hydroxypropyl]fosfiniko]oxy]-1-hydroxypropyl}fosfonová (dimer trometamoyloxyfosfomycinu).

1. “

1. „

Fucus

Chaluha

Synonymum. Fucus vesiculosus

Jsou to úlomky nebo práškovaná usušená stélka druhu Fucus vesiculosus L. nebo F. serratus L. nebo Ascophyllum nodosum Le JOLIS.

Obsahuje 0,03 % až 0,2 % jodu (A_r 126,9), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má slanou slizovitou chuť a nepříjemný mořský pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Rohovité černohnědé až zelenohnědé úlomky jsou někdy pokryté bílým náletem. Stélka je tvořena pentlicovitými vidličnatě větvenými čepelemi s vyniklým středním žebrem (nepravé cévy). Fucus vesiculosus - stélka listovitá celokrajná, někdy s vejčitými vzduchovými plovacími měchýřky umístěnými jednotlivě nebo v páru. Na konci vejčitých, mírně rozšířených větvích stélky jsou četné rozmnožovací orgány (tzv. konceptakula). Fucus serratus - stélka listovitá s okrajem zubatým, bez plovacích měchýřků. Větve nesoucí konceptakula jsou méně vyduté. Ascophyllum nodosum - stélka nepravidelně větvená, bez středního žebra, s jednotlivými vzduchovými měchýřky vejčitého tvaru. Na konci malých větví jsou srpkovitá konceptakula.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky tkáně s pravidelnými izodiametrickými buňkami s hnědým obsahem a úlomky vnitřní tkáně s bezbarvými protáhlými buňkami uspořádanými v dlouhá vlákna, mezi nimiž jsou velké slizové dutiny. Někdy jsou patrné ztlustlé buňky pseudocév uspořádané v řadách za sebou i v uzavřených skupinách.
3. C. 5 g práškované drogy (355) se smíchá s 20 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 2% (V/V). Důkladně se protřepe a zfiltruje. Zbytek se promyje 10 ml vody R a zfiltruje se. Ke zbytku se přidá 10 ml roztoku uhličitanu sodného R (200 g/l), protřepe se a odstředí. pH čiré supernatantní tekutiny se upraví kyselinou sírovou R na hodnotu 1,5; vzniká bílá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi.

Těžké kovy. Nejvýše 10 μg/g celkového obsahu kadmia, mědi, železa, olova, niklu a zinku a nejvýše 0,2 μg/g kadmia.

1. Přistroj:
   1. Přístroj se skládá z následujících částí:
      1. - tetrafluorethylenové digesční nádobky o objemu asi 120 ml, opatřené vzduchotěsným uzávěrem s ventilem umožňujícím upravení tlaku uvnitř nádobky a s tetrafluorethylenovou trubicí, kterou lze plyn vypouštět; nádobka se vzduchotěsně uzavře,
      2. - mikrovlnné pícky s magnetronovou frekvencí 2450 MHz, s nastavitelným výkonem od 0 do 630 ±70 wattů při 1 % nárůstu, s programovatelným počítačem, s vnitřním prostorem pícky pokrytým tetrafluorethylenem a vybaveným odsávacím ventilátorem s proměnlivou rychlostí odsávání, s rotační kruhovou deskou a odsávací trubičkou k odvodu spalin,
      3. - atomového absorpčního spektrometru s lampou s dutou katodou jako zdroje záření, grafitového atomizátoru a deuteriové lampy pro korekci pozadí.

1. Postup:

   Laboratorní sklo a pomůcky se před použitím umyjí roztokem kyseliny dusičné R (10 g/l) ve vodě R.

   Zkoušený roztok. Do digesční nádobky se převede předepsané množství zkoušené látky (asi 0,50 g práškované drogy (1400)). Přidá se 6 ml kyseliny dusičné R a 4 ml kyseliny chlorovodíkové R. Nádobka se vzduchotěsně uzavře. Připraví se šest zkoušených roztoků.

   Kontrolní roztok. Smíchá se 6 ml kyseliny dusičně R a 4 ml kyseliny chlorovodíkové R.

   Šest digesčních nádobek se zkoušeným roztokem a jedna digesční nádobka s kontrolním roztokem se umístí do mikrovlnné pícky. Rozklad se provádí ve třech krocích za použití následujících podmínek:

   1. - 80 % výkonu 15 min,
   2. -100 % výkonu 5 min,
   3. - 80 % výkonu 20 min.

   Na konci cyklu se nádobky nechají vychladnout, do každé se přidají 4 ml kyseliny sírové R a rozklad se opakuje za podmínek popsaných výše. Pak se nádobky ochladí na vzduchu a do každé se přidá 1,0 ml roztoku dusičnanu hořečnatého R (10 g/l) a 1,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (100 g/l) a zředí se redestilovanou vodou R na 50,0 ml.

   Stanoví se obsah kadmia, mědi, železa, olova, niklu a zinku. Měření se provádí metodou standardního přídavku (2.2.23, Metoda II) s porovnávacími roztoky jednotlivých těžkých kovů a podmínek popsaných v tabulce č. 1.

   Tab.1

   † Erythromycini stearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethanolum 96% (V/V) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty Ethanolum anhydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty † Ethinylestradiolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ethylenglycoli monopalmitostearas1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Etodolacum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Ferrosi fumaras Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flecainidi acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flutamidum Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flutrimazolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Fosfomycinum trometamoli Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Fucus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   		Cd	Cu	Fe	Ni	Pb	Zn
   vlnová délka	nm	228,8	324,8	248,3	232	283,3	213,9
   šířka štěrbiny	nm	0,5	0,5	0,2	0,2	0,5	0,5
   proud lampy	mA	6	7	5	10	5	7
   teplota pyrolýzy	°C	800	800	800	800	800	800
   teplota atomizace	°C	1800	2300	2300	2500	2200	2000
   pozadí		ano	ne	ne	ne	ne	ne
   průtok dusíku	l/min	3	3	3	3	3	3

Arsen (2.4.2). 1 g práškované drogy vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g); porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku arsenu (1 μg As/ml).

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 6.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 24,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení obsahu

Celkový jod. 1,00 g práškované drogy se ve vysokém křemenném kelímku smíchá s 5 ml vody R a 5 g hydroxidu draselného R. Směs se promíchá skleněnou tyčinkou a zahřívá se na vodní lázni. Pak se přidá 1 g uhličitanu draselného R, promíchá se a suší se nejprve na vodní lázni a pak nad otevřeným plamenem. Teplota žíhání nepřesáhne 600 °C. Po ochlazení se přidá 20 ml vody R a za míchání skleněnou tyčinkou se zahřeje opatrně k varu. Horká směs se zfiltruje neskládaným filtrem do kuželové baňky. Zbytek se promyje čtyřikrát 20 ml horké vody R, kelímek a filtr 50 ml horké vody R. Takto získané roztoky se spojí a po ochlazení se neutralizují kyselinou sírovou zředěnou RS za použití oranže methylové RS. Přidají se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a 1 ml bromové vody R; roztok je žlutý. Po 5 min se přidá 0,6 ml roztoku fenolu R (50 g/l); roztok je čirý. Roztok se okyselí 5 ml kyseliny fosforečné R, přidá se 0,2 g jodidu draselného R a nechá se stát 5 min za ochrany před světlem. Titruje se thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru.

1 ml thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,2115 mg jodu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

1. “

1. „

Glyceroli dibehenas

Glyceroldibehenat

Je to směs diacylglycerolů, hlavně dibehenoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími mono- a triacylglycerolů. Obsahuje 13,0 % až 21,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 60,0 % diacylglycerolů a 21,0 % až 35,0 % triacylglycerolů získaných esterifikací glycerolu s kyselinou behenovou (kyselina dokosanová, C₂₁H₄₃COOH).

Vlastnosti

Tuhá voskovitá hmota nebo prášek nebo bílé nebo téměř bílé mastné vločky. Je nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu a částečně rozpustný v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 65 °C až 77 °C.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v toluenu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

   Porovnávací roztok. 1,0 g glyceroldibehenatu CRL se rozpustí v toluenu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 4,0; stanoví se s 1,0 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, za mírného zahřátí.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 145 až 165; stanoví se s 2,0 g. Titruje se za současného zahřátí.

Volný glycerol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C), teplota kolony se zvýší na 240 °C. Podíl mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina palmitová: nejvýše 3,0 %,
2. - kyselina stearová: nejvýše 5,0 %,
3. - kyselina arachidová: nejvýše 10,0 %,
4. - kyselina behenová: nejméně 83,0 %,
5. - kyselina lignocerová: nejvýše 3 %,
6. - kyselina eruková: nejvýše 3,0 %.

Nikl (2.4.27). Nejvýše 1 μg/g.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije pyridin R.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
   2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,82, pro diacylglyceroly asi 0,76 a pro triacylglyceroly asi 0,73. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

1. Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).

Glyceroli distearas¹⁾

Glyceroldistearat

CAS 1323-83-7

Je to směs diacylglycerolů, hlavně distearoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími mono- a triacylglycerolů. Obsahuje 8,0 % až 22,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 60,0 % diacylglycerolů a 25,0 % až 35,0 % triacylglycerolů získaných částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících triacylglyceroly kyseliny palmitové nebo stearové nebo esterifikací glycerolu kyselinou stearovou 50 (typ I), kyselinou stearovou 70 (typ II) nebo kyselinou stearovou 95 (typ III) (viz článek Acidum stearicum). Mastné kyseliny mohou být rostlinného nebo živočišného původu.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Tuhá voskovitá hmota nebo prášek nebo bílé nebo téměř bílé mastné vločky. Je nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu a částečně rozpustný v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 50 °C až 60 °C (typ I a II), 50 °C až 70 °C (typ III).
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

   Porovnávací roztok. 1,0 g glyceroldistearatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti a je v souladu s typem uvedeným v označení na obalu.
2. D. Zkouška Stanovení obsahu (obsah diacylglycerolu) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, za mírného zahřívání.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 165 až 195; stanoví se s 2,0 g. Titruje se za současného zahřívání.

Volný glycerol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

Nikl (2.4.27). Nejvýše 1 μg/g.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije pyridin R.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
   2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,84, pro diacylglyceroly asi 0,78 a pro triacylglyceroly asi 0,75. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

1. Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).

Označování

V označení na obalu se uvede typ glyceroldistearatu.

Glyceroli monolinoleas

Glycerolmonolinolat

Je to směs monoacylglycerolů, hlavně monooleoyl- a monolinoleoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími di- a triacylglycerolů. Obsahuje 32,0 % až 52,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 55,0 % diacylglycerolů a 5,0 % až 20,0 % triacylglycerolů získaných částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny linolové (kyselina (Z,Z)-9,12-oktadekadienová). Může být přidána vhodná antioxidační přísada.

Vlastnosti

Jantarově žlutá olejovitá kapalina, která může být při pokojové teplotě polotuhé konzistence. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
   1. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
   2. Porovnávací roztok. 1,0 g glycerolmonolinolatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
   3. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g.

Číslo jodové (2.5.4). 100 až 140.

Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,0 g.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 160 až 180; stanoví se s 2,0 g.

Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

1. - kyselina palmitová: 4,0 % až 20,0 %,
2. - kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
3. - kyselina olejová: 10,0 % až 35,0 %,
4. - kyselina linolová: nejméně 50,0 %,
5. - kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
6. - kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
7. - kyselina ikosenová: nejvýše 1,0 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2,5 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
   2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,86, pro diacylglyceroly asi 0,80 a pro triacylglyceroly asi 0,76. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

1. Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace antioxidační přísady.

Glyceroli monooleates¹⁾

Glycerolmonooleaty

Synonymum. Glyceroli mono-oleates

Je to směs monoacylglycerolů, hlavně monooleoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími di- a triacylglycerolů. Tyto jsou definovány jmenovitým obsahem monoacylglycerolů a získávají se částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny olejové nebo esterifikací glycerolu kyselinou olejovou. Tato mastná kyselina je rostlinného nebo živočišného původu.

Může být přidána vhodná antioxidační přísada.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Jantarově žlutá olejovitá kapalina, která může být při pokojové teplotě polotuhé konzistence. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok. 1,0 g glycerolmonooleatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoacylglycerolu) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g.

Číslo jodové (2.5.4). 65,0 až 95,0.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,0 g.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 150 až 170; stanoví se s 2,0 g.

Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

1. - kyselina palmitová: nejvýše 12,0 %,
2. - kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
3. - kyselina olejová: nejméně 60,0 %,
4. - kyselina linolová: nejvýše 35,0 %,
5. - kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
6. - kyselina arachidová: nejvýše 2,0 %,
7. - kyselina ikosenová: nejvýše 2,0 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsahy volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).

Porovnávací roztok. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg, asi 2,5 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
   2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,85, pro diacylglyceroly asi 0,79 a pro triacylglyceroly asi 0,76. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

1. Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

1. V označení na obalu se uvede:
   1. - jmenovitý obsah monoacylglycerolu,
   2. - název a koncentrace antioxidační přísady.

1. “

1. „

Glyceroli monostearas 40 - 55¹)

Glycerolmonostearat 40 - 55

Je to směs monoacylglycerolů, hlavně monostearoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími di- a triacylglycerolů. Obsahuje 40,0 % až 55,0 % monoacylglycerolů, 30,0 % až 45,0 % diacylglycerolů a 5,0 % až 15,0 % triacylglycerolů získaných při částečné glycerolýze rostlinných olejů obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny palmitové nebo stearové nebo esterifikací glycerolu kyselinou stearovou 50 (typ I), kyselinou stearovou 70 (typ II) nebo kyselinou stearovou 95 (typ III), viz článek Acidum stearicum. Mastné kyseliny mohou být rostlinného nebo živočišného původu.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Tuhá voskovitá hmota nebo mastný prášek nebo vločky, je bílý nebo téměř bílý. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% při 60 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.15). 54 °C až 64 °C. Předem roztavená zkoušená látka se naplní do kapiláry a nechá se stát 24 h v dobře uzavřené nádobě.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
   1. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
   2. Porovnávací roztok. 1,0 g glycerolmonostearatu 40 - 55 CRL se rozpustí v dichlormethanu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
   3. Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti a je v souladu s typem uvedeným na obalu.
2. D. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoacylglycerolu) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0; stanoví se s 1,0 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, za mírného zahřívání.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 158 až 177; stanoví se s 2,00 g. Titruje se za současného zahřívání.

Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; stanoví se způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

Nikl (2.4.27). Nejvýše 1 μg/g.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se za mírného zahřátí rozpustí v pyridinu R.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolů se stanoví vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se odváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Znovu se baňka zváží a vypočte se celkové množství rozpouštědla a látky (M).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočte se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

1. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
   1. - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm a velikost pórů 10 nm),
   2. - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
   3. - diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se po 40 μl každého roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu: asi 0,86 pro monoacylglyceroly, asi 0,81 pro diacylglyceroly a asi 0,77 pro triacylglyceroly. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

1. Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

Vypočítá se obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech obvyklým postupem (metoda normalizace).

Označování

V označení na obalu se uvede typ glycerolmonostearatu 40 - 55.

1. “

1. „

Glycerolum

Glycerol

Je to 1,2,3-propantriol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₈O₃.

Vlastnosti

Sirupovitá tekutina, na omak mastná, bezbarvá nebo téměř bezbarvá, čirá, silně hygroskopická. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných olejích a v silicích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. K 5 ml se přidá 1 ml vody R a důkladně se promíchá. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tohoto roztoku se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glycerolu 85%.
3. C. 1 ml se smíchá s 0,5 ml kyseliny dusičné R a směs se převrství 0,5 ml dichromanu draselného RS. Na styku obou vrstev vznikne modrý prstenec, který do 10 min nedifunduje do spodní vrstvy.
4. D. 1 ml se na odpařovací misce zahřívá s 2 g hydrogensíranu draselného R. Vyvíjejí se páry (akrolein), které způsobí zčernání filtračního papíru napuštěného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 100,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 200,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml; tento roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Na změnu barvy indikátoru do růžová se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce Estery.

Index lomu (2.2.6). 1,470 až 1,475.

Aldehydy. K 7,5 ml roztoku S se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 7,5 ml vody R a 1,0 ml pararosanilinu odbarveného roztoku RS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h při teplotě (25 ± 1) °C. Měří se absorbance roztoku při 552 nm (2.2.25). Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 7,5 ml základního roztoku formaldehydu (5 μg CH₂O/ml) a 7,5 ml vody R. Zkoušku nelze hodnotit, jestliže porovnávací roztok není růžový.

Estery. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se přidá hydroxid sodný 0,1 mol/l VS tak, aby jeho celkově přidaný objem byl 10,0 ml. Vaří se 5 min pod zpětným chladičem, ochladí se, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejméně 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.