Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb.

2. TV: 76 °C až 77 °C.

Chlorid vápenatý R

1. Viz článek Calcii chloridum dihydricum.

Chlorid vápenatý bezvodý R

1. Obsahuje nejméně 98,0 % CaCl₂, počítáno na vysušenou látku.
2. Bílá rozpadávající se zrna, velmi snadno rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a methanolu.
3. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %, suší se při 200 °C.
4. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn před vlhkostí.

Chlorid vápenatý R1

1. Obsahuje nejvýše 0,05 µg Fe/g.

Chlorid vápenatý RS

1. Roztok chloridu vápenatého R 73,5 g/l.

Chlorid vápenatý 0,01 mol/l RS

1. 0,147 g chloridu vápenatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chlorid vápenatý 0,02 mol/l RS

1. 2,94 g chloridu vápenatého R se rozpustí v 900 ml vody R, pH roztoku se upraví na hodnotu 6,0 až 6,2 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
2. Uchovává se při 2 °C až 8 °C.

Chlorid zinečnatý R

1. Viz článek Zinci chloridum.

Chlorid zinečnatý v kyselině mravenčí RS

1. 20 g chloridu zinečnatého R se rozpustí v 80 g roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (850 g/l).

Chlorid zinečnatý s jodem RS

1. 20 g chloridu zinečnatého R a 6,5 g jodidu draselného R se rozpustí v 10,5 ml vody R, přidá se 0,5 g jodu R a míchá se 15 min. V případě potřeby se filtruje.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Chlorid železitý R

1. Žlutooranžová nebo nahnědlá krystalická rozplývající se hmota, velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru. Na světle jsou chlorid železitý a jeho roztoky částečně redukovány.
2. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Chlorid železitý RS1

1. Roztok 105 g/l.

Chlorid železitý RS2

1. Roztok 13 g/l.

Chlorid železitý RS3

1. 2,0 g chloridu železitého R se rozpustí v ethanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Chlorid-oxid zirkoničitý R

1. CAS 15461-27-5
2. Je to zásaditá sůl odpovídající přibližně vzorci ZrCl₂O.8H₂O.
3. Obsahuje nejméně 96,0 % ZrCl₂O.8H₂O.
4. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
5. Stanovení obsahu. 0,600 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné R a 50 ml vody R, přidá se 50,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 3 ml dibutylftalatu R a zamíchá se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru do červenožlutého zbarvení.
6. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,11 mg ZrCl₂O.8H₂O.

Chloristan holmitý RS

1. Roztok oxidu holmitého R (40 g/l) v roztoku kyseliny chloristé R (141 g/l HClO₄).

Chloristan sodný R

1. Obsahuje nejméně 99,0 % NaClO₄.H₂O.
2. Bílé rozpadající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě.
3. Uchovává se v dobře uzavřených obalech.

Chlornan sodný RS

1. Obsahuje 25 g/l až 30 g/l aktivního chloru. Nažloutlá kapalina alkalické reakce.
2. Stanovení obsahu. 10,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se přenese do kuželové baňky obsahující 50 ml vody R, 1,0 g jodidu draselného R a 12,5 ml kyseliny octové zředěné RS. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.
3. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,546 mg aktivního chloru.
4. Uchovává se chráněn před světlem.

Chlornicergolin R

1. 10α-methoxy-1,6-dimethylergolin-8ß-ylmethyl-(5-chlornikotinat)
2. Bílý až téměř bílý prášek, snadno rozpustný v chloroformu a v ethanolu, mírně rozpustný v etheru, prakticky nerozpustný ve vodě a hexanu.
3. TT: 130 °C až 132 °C.
4. -21,27°; měří se roztok (1 g/l) v pyridinu R.

Chlornitroanilin R

1. 2-Chlor-4-nitroanilin
2. Žlutý krystalický prášek, snadno rozpustný v methanolu.
3. TT: asi 107 °C.
4. Uchovává se chráněn před světlem.

Chloroform R

1. Trichlormethan
2. Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
4. TV: asi 60 °C.
5. Obsahuje 0,4 % až 1,0 % ethanolu.
6. Ethanol. K 1,00 g (m) v kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 15,0 ml dichromanu draselného v kyselině dusičné RS, nádoba se uzavře, 2 min se silně třepe a 15 min se nechá stát. Přidá se 100 ml vody R a 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l). Po 2 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru do vzniku světle zelené barvy (n₁ ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Současně se provede slepá zkouška (n₂ ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Obsah ethanolu v procentech se vypočítá podle vzorce:

Chloroform okyselený R

1. K 100 ml chloroformu R se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R. Protřepe se, nechá se stát, až se oddělí dvě vrstvy. Použije se spodní vrstva.

Chloroform prostý ethanolu R

1. 200 ml chloroformu R se třepe čtyřikrát se 100 ml vody R. Suší se 24 h nad 20 g síranu sodného bezvodého R a zfiltruje se. Filtrát se destiluje nad 10 g síranu sodného bezvodého R. Prvních 20 ml destilátu se odstraní. Připravuje se v čas potřeby.

Chloroform stabilizovaný amylenem R

1. Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
2. Voda. Nejvýše 0,05 %.
3. Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,001 %.
4. Transmitance (2.2.25): nejméně 50 % při 255 nm,
   1. nejméně 80 % při 260 nm,
   2. nejméně 98 % při 300 nm,
   3. měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.

1. Stanovení obsahu. Nejméně 99,8 % CHCl₃; stanoví se plynovou chromatografií.

3-Chlorpropan-1,2-diol R

1. Bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, lihu 96% a v etheru.
4. TV: asi 213 °C.

Chlorothiazid R

1. Viz článek Chlorothiazidum.

Chlortrimethylsilan R

1. Čirá bezbarvá, na vzduchu dýmající kapalina.
4. TV: asi 57 °C.

Cholesterol R

1. Viz článek Cholesterolum.

Choliniumchlorid R

1. (2-Hydroxyethyl)trimethylamoniumchlorid
2. Rozpadající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě a v lihu 96%.
3. Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Suxamethonii chloridum, nanáší se 5 µl roztoku (0,2 g/l) v methanolu R. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
4. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Choliniumjodid R

1. (2-Hydroxyethyl)trimethylamoniumiodid
2. TT: asi 273 °C.
3. Jakost p.a.

Chroman draselný R

1. Žluté krystaly, snadno rozpustné ve vodě.

Chroman draselný RS

1. Roztok 50 g/l.

Chromazurol S R

1. Colour Index 43825, Schultz 841
2. Trisodná sůl kyseliny 5-[(3-karboxy-5-methyl-4-oxo-2,5-cyklohexadien-1-yliden)-(2,6-dichlor-3-sulfofenyl)methyl]-2-hydroxy-3-methylbenzoové
3. Hnědočerný prášek, dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Chromoforový substrát R1

1. N-α-Benzoylkarbonyl-D-arginyl-L-glycyl-L-arginin-4-nitroanilid dihydrochlorid se rozpustí ve vodě R na roztok o koncentraci 0,003 mol/l. Před použitím se zředí tlumivým roztokem trometamolovým s edetanem disodným o pH 8,4 na koncentraci 0,0005 mol/l.

Chromoforový substrát R2

1. D-Fenylalanyl-piperazin-arginin-4-nitroanilid dihydrochlorid se rozpustí ve vodě na roztok o koncentraci 0,003 mol/l. Před použitím se zředí tlumivým roztokem trometamolovým s edetanem disodným o pH 8,4 na koncentraci 0,0005 mol/l.

Chromotropin 2 B R

1. Colour Index 16575, Schultz 67
2. Disodná sůl kyseliny 4,5-dihydroxy-3-(4-nitrofenylazo)-2,7-naftalendisulfonové
3. Červenohnědý prášek, dobře rozpustný ve vodě za vzniku žlutočerveného roztoku, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Chromotropin 2 B RS

1. Roztok (0,05 g/l) v kyselině sírové R.

Imidazol R

1. Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
2. TT: asi 90 °C.

Iminodibenzyl R

1. 10,11-Dihydrodibenz[b,f]azepin
2. Slabě žlutý krystalický prášek, snadno rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný ve vodě.
3. TT: asi 106 °C.

Indigokarmín R

1. Colour Index 73015, Schultz 1309
2. Disodná sůl kyseliny 3,3'-dioxo-2,2'-bisindolinyliden-5,5'-disulfonové; disodná sůl kyseliny 5,5'-indigodisulfonové
3. Obsahuje obvykle chlorid sodný.
4. Modrý nebo fialově modrý prášek nebo modrá zrna s měděným leskem. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Z vodných roztoků se indigokarmín vylučuje přídavkem chloridu sodného.

Indigokarmín RS

1. Ke směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 990 ml roztoku kyseliny sirové prosté dusičnanů R (200 g/l) se přidá 0,20 g indigokarmínu R.
2. Roztok vyhovuje následující zkoušce. K 10 ml roztoku se přidá roztok 1,0 mg dusičnanu draselného R v 10 ml vody R a rychle se přidá 20 ml kyseliny sírové prosté dusičnanů R a zahřeje se k varu. Modré zbarvení v průběhu 1 min zmizí.

Indigokarmín RS1

1. 4 g indigokarmínu R se rozpustí v asi 900 ml vody R přidávané po částech, přidají se 2 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000 ml.
2. Standardizace: Do 100ml kuželové baňky se širokým hrdlem se převede 10,0 ml základního roztoku dusičnanů (100 µg NO₃/ml), 10 ml vody R, 0,05 ml indigokarmínu RS1 a potom se opatrně najednou přidá 30 ml kyseliny sirové R. Roztok se ihned titruje indigokarmínem RS1 do vzniku stálého modrého zbarvení.
3. Spotřebovaný počet mililitrů (n) odpovídá 1 mg NO₃.

Indikátor směsný BMF RS

1. 0,10 g modři bromthymolové R, 0,020 g červeně methylové R a 0,20 g fenolftaleinu R se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 100 ml a zfiltruje se.

Indometacin R

1. Viz článek Indometacinum.

Isatin R

1. Indolin-2,3-dion
2. Malé žlutočervené krystaly, těžce rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v horké vodě, v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustné v roztocích alkalických hydroxidů za vzniku fialového zbarvení, které se stáním mění na žluté.
3. TT: asi 200 °C, s částečnou sublimací.
4. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %.

Isoamylalkohol R

1. 3-Methyl-1-butanol
2. Bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
3. TV: asi 130 °C.

Isoandrosteron R

1. Epiandrosteron, 3ß-hydroxy-5α-androstan-17-on
2. Bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v organických rozpouštědlech.
3. TT: 172 °C až 174 °C.
4. +88°; měří se roztok (20 g/l) v methanolu R.
5. ∆A (2.2.41): 14,24.10³; měří se roztok (1,25 g/l) při 304 nm.

Isobutanol R

1. 2-Methyl-1 -propanol
2. Čirá bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
5. TV: asi 107 °C.
6. Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 96 % předestiluje při 107 °C až 109 °C.

Isobutylmethylketon R

1. 4-Methyl-2-pentanon
2. Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s většinou organických rozpouštědel.
4. TV: asi 115 °C.
5. Destilační rozmezí (2.2.11). Destiluje se 100 ml. Rozmezí teploty destilace od 1 ml do 95 ml destilátu nepřesahuje 4,0 °C.
6. Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,01 %; stanoví se odpařováním na vodní lázni a sušením při 100 °C až 105 °C.
7. Isobutylmethylketon R1
8. 50 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R se 1 min třepe s 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Fáze se nechají oddělit a spodní fáze se odstraní. Připravuje se v čas potřeby.

Isokvercitrin R

1. Kvercetin-3-glukosid
2. Žluté jehličkovité krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v methanolu a ethanolu.
3. TT: 225 °C až 227 °C.
4. Absorbance. Roztok (40 mg/l) v methanolu R vykazuje maxima při 257 nm a 369 nm.

Isomenthol R

1. (+)-Isomenthol: (1S,2R,5R)-2-isopropyl-5-methylcyklohexanol
2. Bezbarvé krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96 % a etheru.
3. asi +24°; měří se roztok (100 g/l) v lihu 96% R.
4. TT: asi 80 °C.
5. TV: asi 218 °C.
6. (±)-Isomenthol: směs stejných dílů (1S,2R,5R)- a (lR,2S,5S)-2-isopropyl-5-methylcyklohexanolu
7. TT: asi 53 °C.
8. TV: asi 218 °C.

Isomenthon R

1. (1R)-cis-p-Menthan-3-on; (1R)-cis-2-isopropyl-5-methylcyklohexanon
2. Obsahuje proměnlivá množství menthonu.
3. Bezbarvá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru.
6. +93,2°.
7. Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
8. Stanovení obsahu. Zkouší se plynovou chromatografií (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
9. Plocha hlavního píku je nejméně 80,0 % celkové plochy píků.

Isopropylamin R

1. 2-Propanamin
2. Bezbarvá velmi těkavá hořlavá kapalina.
4. TV: 32 °C až 34 °C.

4-Isopropylfenol R

1. Obsahuje nejméně 98 % C₉H₁₂O.
2. TV: asi 212 °C.
3. TT: 59 °C až 61 °C.

Isopropylmyristat R

1. Viz článek Isopropylis myristas.

Jod R

1. Viz článek Iodum.

Jod RS

1. 2 g jodu R a 4 g jodidu draselného R se rozpustí v 10,0 ml vody R. Po úplném rozpuštění se zředí vodou R na 100 ml.

Jod RS1

1. K 10,0 ml jodu 0,05 mol/l RS se přidá 0,6 g jodidu draselného R a zředí se vodou R na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Jod RS2

1. K 10,0 ml jodu 0,05 mol/l RS se přidá 0,6 g jodidu draselného R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Jod RS3

1. 2,0 ml jodu RS1 se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Jod RS4

1. 14 g jodu R se rozpustí ve 100 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l), přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Jod v chloroformu RS

1. Roztok 5,0 g/l v chloroformu R.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Jod v lihu RS

1. Roztok 10,0 g/l v lihu 96% R.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Jodethan R

1. Bezbarvá až slabě nažloutlá kapalina, tmavnoucí působením vzduchu a světla, mísitelná s lihem 96% a většinou organických rozpouštědel.
4. TV: asi 72 °C.
5. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Jodičnan draselný R

1. Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě.

Jodid draselný R

1. Viz článek Kalii iodidum.

Jodid draselný RS

1. Roztok 166,0 g/l.

Jodid draselný 0,001 mol/l RS

1. 10,0 ml roztoku jodidu draselného R (166 g/l) se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 500,0 ml.

Jodid draselný nasycený RS

1. Nasycený roztok jodidu draselného R ve vodě prosté oxidu uhličitého R. Obsahuje nerozpuštěné krystaly.
2. Zkouška způsobilosti. 0,5 ml se přidá ke 30 ml směsi objemových dílů chloroformu R a kyseliny octové R (2 + 3) a dále se přidá 0,1 ml škrobu RS. K odstranění případného vzniklého modrého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,05 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.
3. Uchovává se chráněn před světlem.

Jodid rtuťnatodraselný RS

1. Viz odstavec Tetrajodortuťnatan draselný RS.

Jodid rtuťnatodraselný zásaditý RS

1. Viz odstavec Tetrajodortuťnatan draselný zásaditý RS.

Jodid rtuťnatý R

1. Červený těžký krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, acetonu a etheru, dobře rozpustný v přebytku jodidu draselného RS.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Jodid sodný R

1. Viz článek Natrii iodidum.

Jodid zinečnatý a škrob RS

1. K roztoku 2 g chloridu zinečnatého R v 10 ml vody R se přidá 0,4 g škrobu rozpustného R a zahřívá se do rozpuštění škrobu. Po ochlazení na pokojovou teplotu se přidá 1,0 ml bezbarvého roztoku obsahujícího 0,10 g pilin zinku R a 0,2 g jodu R ve vodě R. Vzniklý roztok se zředí vodou R na 100 ml a zfiltruje se. Uchovává se chráněn před světlem.
2. Zkouška citlivosti. 0,05 ml dusitanu sodného RS se zředí vodou R na 50 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,05 ml roztoku jodidu zinečnatého a škrobu a promíchá se. Roztok se zbarví modře.

Jodistan draselný R

1. Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustý ve vodě.

Jodistan draselný s chloridem železitým RS

1. 1 g jodistanu draselného R se rozpustí v 5 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (120 g/l). Po přidání 20 ml vody R a 1,5 ml chloridu železitého RS1 se zředí stejným roztokem hydroxidu draselného na 50 ml.

Jodistan sodný R

1. Obsahuje nejméně 99,0 % NaIO₄.
2. Bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách.

Jodistan sodný RS

1. 1,07 g jodistanu sodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.

Jodobismutitan draselný RS

1. K 0,85 g dusičnan-oxidu bismutitého R se přidá 40 ml vody R, 10 ml kyseliny octové ledové R a 20 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l).

Jodobismutitan draselný RS1

1. 100 g kyseliny vinné R se rozpustí ve 400 ml vody R, přidá se 8,5 g dusičnan-oxidu bismutitého R a 1 h se mechanicky třepe. Přidá se 200 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l) a protřepe se. Nechá se stát 24 h a přefiltruje se.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Jodobismutitan draselný RS2

1. Základní roztok. 1,7 g dusičnan-oxidu bismutitého R a 20 g kyseliny vinné R se suspenduje ve 40 ml vody R. K suspenzi se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l), 1 h se míchá a zfiltruje se. Roztok se může uchovávat několik dní chráněn před světlem.
2. Detekční roztok. V čas potřeby se smíchá 5 ml základního roztoku s 15 ml vody R.

Jodobismutitan draselný zředěný RS

1. 100 g kyseliny vinné R se rozpustí v 500 ml vody R a přidá se 50 ml jodobismutitanu draselného RS1.
2. Uchovává se chráněn před světlem.

Jodobismutitan draselný zředěný RS1

1. K 0,85 g dusičnan-oxidu bismutitého R se přidá 40 ml vody R, 10 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml roztoku jodidu draselného R (500 g/l) a třepe se do rozpuštění. V čas potřeby se k 1 ml tohoto roztoku přidají 2 ml kyseliny octové ledové R a 10 ml vody R.

5-Jodouracil R

1. 5-Jod- lH,3H-pyrimidin-2,4-dion
2. TT: asi 276 °C, za rozkladu.
3. Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Idoxuridinum, nanáší se 5 µl roztoku (0,25 g/l). Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.

Kadmium R

1. Stříbrobílý lesklý kov, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v kyselině dusičné a horké kyselině chlorovodíkové.

Kalium tetraoxalat R

1. Trihydrogenbisšťavelan draselný dihydrát
2. Bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Kaolin lehký R

1. CAS 1332-58-7
2. Čištěný přírodní hydratovaný křemičitan hlinitý. Obsahuje vhodnou disperzní látku.
3. Světlý bílý prášek bez částic písku, mazlavý na dotek, prakticky nerozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách.
4. Hrubé částice. 5,0 g se umístí do skleněného válce se zabroušenou zátkou asi 160 mm dlouhého a asi 35 mm v průměru a přidá se 60 ml roztoku difosforečnanu sodného R (10 g/l). Důkladně se protřepe a nechá se 5 min stát. Pipetou se odstraní 50 ml kapaliny z bodu asi 5 cm pod povrchem. Ke zbývající kapalině se přidá 50 ml vody R, třepe se, nechá se ustát a odstraní se 50 ml kapaliny stejným způsobem. Postup se opakuje, dokud není odstraněno celkem 400 ml. Zbývající suspenze se přenese do odpařovací misky, odpaří se do sucha na vodní lázni a zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %).
5. Jemné částice. 5,0 g se rozptýlí ve 250 ml vody R silným třepáním 2 min. Směs se ihned vyleje do skleněného válce o průměru 50 mm a pomocí pipety se 20 ml kvantitativně převede do skleněné misky, odpaří se do sucha na vodní lázni a suší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek suspenze se nechá stát 4 h při 20 °C a pipetou se 5 cm pod povrchem odebere dalších 20 ml bez rozčeření sedimentu, převede se do skleněné misky, odpaří se do sucha a suší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Hmotnost druhého zbytku není menší než 70 % hmotnosti prvního zbytku.

ε-Kaprolaktam R

1. 6-Hexanlaktam
2. Hygroskopické šupinky, snadno rozpustné ve vodě, v methanolu a v ethanolu.
3. TT: asi 70 °C.

Karbazol R

1. Dibenzopyrrol
2. Krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v acetonu, těžce rozpustné v ethanolu.
3. TV: asi 245 °C.

Karbethopendeciniumbromid R

1. Viz článek Carbethopendecinii bromidum.

Karbofenothion R

1. O,O-Diethyl-S- {[(4-chlorfenyl)thio]methyl} dithiofosfat
2. Nažloutlá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s organickými rozpouštědly.

Karbomer R

1. CAS 9007-20-9
2. Síťovaný polymer kyseliny akrylové. Obsahuje vysoký podíl (56 % až 68 %) karboxylových skupin, počítáno na látku sušenou 1 h při 80 °C. Střední relativní molekulová hmotnost je asi 3.10⁶.
3. Hodnota pH (2.2.3). Asi 3; měří se suspenze 10 g/l.

Karvakrol R

1. 5-Isopropyl-2-methylfenol
2. Hnědavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
5. TV: asi 237 °C.
6. Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
7. Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum.
8. Zkoušená látka. 0,1 g se rozpustí v asi 10 ml acetonu R.
9. Na získaném chromatogramu je plocha hlavního píku nejméně 95,0 % celkové plochy píků, nepřihlíží se k píku acetonu.

Karvon R

1. (S)-p-Mentha-6,8-dien-2-on; (+)-2-methyl-5-(1-methylethylenyl)-2-cyklohexenon
2. Kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
5. asi +61°.
6. TV: asi 230 °C.
7. Při použiti pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
8. Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.

ß-Karyofylen R

1. (E)-(1R,9S)-4,11,11-Trimethyl-8-methylenbicyklo[7,2,0]undec-4-en
2. Olejovitá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
5. asi -5,2°.
6. TV₁₄: 129 °C až 130 °C.
7. Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
8. Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) postupem uvedeným v článku Caryophylli etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,5 % celkové plochy píků.

Kasein R

1. CAS 9000-71-9
2. Směs příbuzných fosfoproteinů z mléka.
3. Bílý amorfní prášek nebo bílá zrna. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v nepolárních organických rozpouštědlech. Rozpouští se v kyselině chlorovodíkové na roztok slabě fialového zbarvení. Tvoří soli s kyselinami a zásadami. Izoelektrický bod leží při asi pH 4,7. Alkalické roztoky jsou levotočivé.

Katechin R

1. (2R,3S)-2-(3,4-Dihydroxyfenyl)-3,5,7-chromantriol
2. Synonyma. D-Katechin; (+)-katechin hydrát; (+)-3-cianidanol
3. Bezbarvé jehličkovité krystaly, dobře rozpustné v horké vodě, v acetonu, v kyselině octové a v ethanolu, mírně rozpustné ve vodě a v etheru, prakticky nerozpustné v etheru petrolejovém a v toluenu. Při uchovávání ztrácí vodu.
4. TT: asi 214 °C, za rozkladu.
5. Chromatografie (2.2.27). Zkouší se postupem uvedeným v článku Tormentillae radix. Nanáší se 20 µl zkoušeného roztoku (1 mg/ml) v methanolu R. Na získaném chromatogramu je po postřiku jen jedna hlavní skvrna o R_F asi 0,7.

Katex R

1. Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje sulfonové skupiny vázané na síťovaném polymeru, jehož základ tvoří polystyren s 8 % divinylbenzenu. Dodává se ve formě kuliček, jejichž průměr je uveden za názvem zkoumadla u příslušných zkoušek.

Katex R1

1. Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje sulfonové skupiny vázané na síťovaném polymeru, jehož základ tvoří polystyren s 4 % divinylbenzenu. Dodává se ve formě kuliček, jejichž průměr je uveden za názvem zkoumadla u příslušných zkoušek.

Katex silně kyselý R

1. Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje sulfonové skupiny vázané na síťovaném polymeru, jehož základ tvoří polystyren s 8 % divinylbenzenu. Dodává se ve formě kuliček o průměru 0,3 mm až 1,2 mm, pokud není uvedeno jinak.
2. Kapacita. 4,5 mmol/g až 5 mmol/g při obsahu vody 50 % až 60 %.
3. Příprava sloupce. Pokud není uvedeno jinak, použije se skleněná trubice o délce 400 mm a o vnitřním průměru 20 mm se zatavenou destičkou ze slinutého skla. Plní se do výšky 200 mm měničem iontů smíchaným s vodou R. Při plnění se odstraňují vzduchové bubliny. Hladina kapaliny nesmí klesnout pod hladinu měniče iontů.
4. Jestliže se měnič iontů nachází v protonové formě, promývá se tak dlouho vodou R, až se na neutralizaci 50 ml eluátu za použití 0,1 ml oranže methylové RS spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Jestliže se měnič iontů nachází ve formě Na⁺ nebo je požadována regenerace, promývá se pomalu 100 ml směsí stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS a vody R a potom vodou R, jak je uvedeno výše.

Katex silně kyselý (vápníková forma) R

1. Pryskyřice ve vápníkové formě se sulfonovými kyselými skupinami připojenými k polymerní mřížce obsahující polystyren příčně vázaný s 8 % divinylbenzenu. Velikost částic je označena podle názvu zkoumadla používaného u příslušných zkoušek.
2. Katex slabě kyselý R
3. Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje polymetakrylat s karboxylovými skupinami. Dodává se ve formě kuliček o průměru 75 µm až 160 µm.
4. Rozmezí pH pro použití. 5 až 14.
5. Nejvyšší pracovní teplota. 120 °C.

Katolyt pro izoelektrickou fokusaci pH 3 až 5 R

1. 8,9 g ß-alaninu R se rozpustí ve vodě R a doplní se jí na 1000 ml (ß-alanin 0,1 mol/l).

Klobetasolpropionat R

1. 9-Fluor-11ß-hydroxy-21-chlor-16ß-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-17-ylpropionat
2. Bílý krystalický prášek, nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v acetonu.
3. asi +104° (v dioxanu).
4. TT: asi 196 °C.

Kodein R

1. Viz článek Codeinum.

Kodeiniumfosfat R

1. Viz článek Codeini phosphas hemihydricus.

Kofein R

1. Viz článek Coffeinum.

Kortisonacetat R

1. Viz článek Cortisoni acetas.

Kresol R

1. o-Kresol, 2-methylfenol
2. Krystaly nebo podchlazená kapalina tmavnoucí na světle a na vzduchu. Je mísitelný s ethanolem a s etherem, dobře se rozpouští v asi 50 dílech vody a v roztocích alkalických hydroxidů.
5. TV: asi 190 °C.
6. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 30,5 °C.
7. Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,1 %; stanoví se odpařováním na vodní lázni a sušením v sušárně při 100 °C až 105 °C.
8. Před použitím se destiluje.
9. Uchovává se chráněn před světlem, vlhkostí a kyslíkem.

Krevní destičky náhrada R

1. K 0,5 g až 1 g fosfolipidu R se přidá 20 ml acetonu R a nechá se 2 h stát za častého protřepávání. Odstřeďuje se 2 min a supernatantní kapalina se odstraní. Zbytek se vysuší za použití vývěvy, přidá se 20 ml chloroformu R a 2 h se protřepává. Zfiltruje se pomocí vakua a získaný zbytek se suspenduje v 5 ml až 10 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l).
2. Pro použití ve stanovení účinnosti faktoru IX se připraví ředění v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby rozdíl v době srážení mezi postupnými ředěními porovnávací látky byl asi 10 s.
3. Zředěné suspenze se uchovávají při teplotě -30 °C a použijí se v průběhu 6 týdnů.

Křemelina R

1. CAS 91053-39-3
2. Bílý nebo téměř bílý jemně zrnitý prášek, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při pětisetnásobném zvětšení.

Křemelina G R

1. Je to křemelina propraná kyselinou chlorovodíkovou a vyžíhaná; obsahuje 15 % síranu vápenatého hemihydrátu.
2. Jemný šedobílý prášek; šedá barva se stane zřetelnější při navhčení vodou. Průměrná velikost částic je 10 µm až 40 µm.
3. Obsah síranu vápenatého. Stanoví se postupem uvedeným v odstavci silikagel G R.
4. Hodnota pH (2.2.3). 7 až 8; měří se suspenze připravená třepáním 1,0 g s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min.
5. Dělicí schopnost. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27). Připraví se vrstva křemeliny G za použití roztoku octanu sodného R (2,7 g/l). Nanese se 5 µl roztoku laktosy, sacharosy, glukosy a fruktosy v pyridinu R obsahující 0,10 g/l jednotlivých složek. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (12 + 23 + 65) po dráze 14 cm. Vyvíjí se asi 40 min. Po vysušení se vrstva postříká anisaldehydem RS (asi 10 ml) a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu jsou přítomny čtyři zřetelně oddělené nerozplývavé skvrny.

Křemelina pro chromatografii R

1. Bílý nebo nažloutlý lehký prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, ve zředěných kyselinách a v organických rozpouštědlech.
2. Rychlost filtrace. Použije se chromatografická kolona dlouhá 0,25 m o vnitřním průměru 10 mm s filtrem ze slinutého skla (100) a dvěma značkami v 0,10 m a 0,20 m nad filtrem. Do kolony se umístí dostatečné množství zkoušené látky tak, aby dosahovalo k první značce, a kolona se doplní vodou R k druhé značce. Když první kapky začnou vytékat z kolony, doplní se opět vodou R k druhé značce a měří se čas potřebný k vytečení prvních 5 ml z kolony. Půtoková rychlost není menší než 1 ml/min.
3. Vzhled eluátu. Eluát získaný při zkoušce na rychlost filtrace je bezbarvý (2.2.2, Metoda I).
4. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,00 g se přidá 10 ml vody R, silně se protřepe a nechá se 5 min stát. Suspenze se zfiltruje přes filtr předem promytý horkou vodou R do neutrální reakce. K 2,0 ml filtrátu se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. K 2,0 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; roztok je nejvýše slabě růžový.
5. Látky rozpustné ve vodě. 10,0 g se převede do chromatografické kolony 0,25 m dlouhé, o vnitřním průměru 10 mm a promývá se vodou R. Zachytí se prvních 20 ml eluátu, odpaří se k suchu a odparek se suší při 100 °C až 105 °C. Hmotnost odparku není větší než 10 mg.
6. Železo (2.4.9). K 0,50 g se přidá 10 ml směsi stejných dílů kyseliny chlorovodíkové RS a vody R, silně se protřepe, nechá se 5 min stát a filtruje se. 1,0 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 µg/g).
7. Ztráta žíháním. Nejvýše 0,5 %. Během žíhání v červeném žáru (600 °C) látka nezhnědne ani nezčerná.

Křemelina pro plynovou chromatografii R

1. Bílý nebo téměř bílý jemně zrnitý prášek, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při pětisetnásobném zvětšení. Látka je čištěna kyselinou chlorovodíkovou R a potom promývána vodou R.
2. Velikost částic. Nejvýše 5 % křemeliny zůstane na sítu č. 180. Nejvýše 10 % křemeliny přejde přes síto č. 125.

Křemelina pro plynovou chromatografii R1

1. Bílý nebo téměř bílý prášek jemně zrnitý, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při pětisetnásobném zvětšení. Látka je čištěna kyselinou chlorovodíkovou R a potom promývána vodou R.
2. Velikost částic. Nejvýše 5 % křemeliny zůstane na sítu č. 250. Nejvýše 10 % křemeliny přejde přes síto č. 180.

Křemelina pro plynovou chromatografii R2

1. Bílý až téměř bílý jemně zrnitý prášek, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků se specifickým povrchem 0,5 m²/g, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při 500násobném zvětšení. Přečišťuje se kyselinou chlorovodíkovou R a potom promýváním vodou R.
2. Velikost částic. Nejvýše 5 % křemeliny zůstane na sítu č. 180. Nejvýše 10 % křemeliny projde přes síto č. 125.

Křemelina silanizovaná pro plynovou chromatografii R

1. Křemelina pro plynovou chromatografii R silanizovaná dimethyldichlorsilanem nebo jiným vhodným silanizačním činidlem.

Křemelina silanizovaná pro plynovou chromatografii R1

1. Připravená z rozdrcených růžových křemelinových žáruvzdorných cihel silanizací dimethyldichlorsilanem nebo jiným vhodným silanizačním činidlem. Látka je čištěná kyselinou chlorovodíkovou R a promytá vodou R.

Kurkumin R

1. 1,7-Bis(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-1,6-heptadien-3,5-dion
2. Oranžověhnědý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v kyselině octové ledové a prakticky nerozpustný v etheru.
3. TT: asi 183 °C.

Kyanguanidin R

1. Dikyandiamid; 1-kyanguanidin
2. Bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.
3. TT: asi 210 °C.

Kyanid draselný R

1. Bílý krystalický prášek, bílá hmota nebo bílá zrna. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Kyanid draselný RS

1. Roztok 100 g/l.

Kyanokobalamin R

1. Viz článek Cyanocobalaminum.

Kyselina N-acetylneuraminová R

1. Kyselina 5-acetamido-3,5-deoxy-α-D-glycero-D-galakto-2-nonulopyranosonová; kyselina O-sialová
2. Bílé jehličkovité krystaly, dobře rozpustné ve vodě a methanolu, těžce rozpustné v ethanolu, prakticky nerozpustné v acetonu a etheru.
3. asi -36°, měří se roztok (10 g/l).
4. TT: Asi 186 °C, za rozkladu.

Kyselina adipová R

1. Hranoly, snadno rozpustné v methanolu, dobře rozpustné v acetonu, prakticky nerozpustné v etheru petrolejovém.
2. TT: asi 152 °C.

Kyselina akrylová R

1. Kyselina 2-propenová, kyselina vinylmravenčí.
2. Obsahuje nejméně 99 % C₃H₄O₂. Je stabilizována 0,02 % 4-methoxyfenolu.
3. Korozivní kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%, rychle polymeruje v přítomnosti kyslíku.
6. TV: asi 141 °C.
7. TT: 12 °C až 15 °C.

Kyselina aleuritová R

1. Kyselina (9RS,10SR)-9,10,16-trihydroxyhexadekanová
2. Bílý prášek, mastný na omak, dobře rozpustný v methanolu.
3. TT: asi 101 °C.

Kyselina amidosírová R

1. Bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v acetonu, v lihu 96%, v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.
2. TT: asi 205 °C, za rozkladu.

Kyselina 2-aminobenzoová R

1. Viz odstavec Kyselina anthranilová R.

Kyselina 4-aminobenzoová R

1. Bílý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru petrolejovém.
2. TT: asi 187 °C.
3. Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Procaini hydrochloridum. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
4. Uchovává se chráněna před světlem.

Kyselina 4-aminobenzoová RS

1. 1 g kyseliny 4-aminobenzoové R se rozpustí ve směsi 18 ml kyseliny octové bezvodé R, 20 ml vody R a 1 ml kyseliny fosforečné R. V čas potřeby se smíchají 2 objemové díly roztoku se 3 objemovými díly acetonu R.

Kyselina 6-aminohexanová R

1. Bezbarvé krystaly, snadno rozpustné ve vodě, mírně rozpustné v methanolu, prakticky nerozpustné v ethanolu.
2. TT: asi 205 °C.

Kyselina aminohippurová R

1. Kyselina N-(4-aminobenzoyl)aminooctová
2. Bílý až téměř bílý prášek, mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.
3. TT: asi 200 °C.

Kyselina aminohydroxynaftalensulfonová R

1. Kyselina 4-amino-3-hydroxy-1-naftalensulfonová
2. Bílé nebo šedé jehličky, barvící se působením světla na růžovo, zejména jsou-li vlhké. Prakticky jsou nerozpustné ve vodě, v lihu 96% a v etheru, dobře se rozpouští v roztocích alkalických hydroxidů a horkých roztocích disiřičitanu sodného.
3. Uchovává se chráněna před světlem.

Kyselina aminohydroxynaftalensulfonová RS

1. 5,0 g siřičitanu sodného bezvodého R se smíchá s 94,3 g hydrogensiřičitanu sodného R a 0,7 g kyseliny aminohydroxynaftalensulfonové R. 1,5 g směsi se rozpustí ve vodě R a doplní se jí na 10,0 ml. Roztok se připravuje denně.

Kyselina aminomethylalizarindioctová R

1. Kyselina N-(3,4-dihydroxy-2-antrachinonylmethyl)iminodioctová dihydrát
2. Jemný světle hnědožlutý až oranžově hnědý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v roztocích alkalických hydroxidů.
3. TT: asi 185 °C.
4. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 1,000 g látky.

Kyselina aminomethylalizarindioctová RS

1. 0,192 g kyseliny aminomethylalizarindioctové R se rozpustí v 6 ml čerstvě připraveného hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Přidá se 750 ml vody R, 25 ml tlumivého roztoku jantaranového o pH 4,6 a po kapkách kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l RS do změny zbarvení z fialově červeného na žluté (pH 4,5 až 5). Přidá se 100 ml acetonu R a zředí se vodou R na 1000 ml.

Kyselina antranilová R

1. Kyselina 2-aminobenzoová
2. Bílý až slabě žlutý krystalický prášek, mírně rozpustný ve studené vodě, snadno rozpustný v horké vodě, v lihu 96%, v etheru a v glycerolu. Roztoky v lihu 96% nebo v etheru, zvláště v glycerolu, fialově fluoreskují.
3. TT: asi 145 °C.

Kyselina askorbová R

1. Viz článek Acidum ascorbicum.

Kyselina askorbová RS

1. 50 mg se rozpustí v 0,5 ml vody R a zředí se dimethylformamidem R na 50,0 ml.

Kyselina barbiturová R

1. 1H,3H,5H-Pyrimidin-2,4,6-trion
2. Bílý nebo téměř bílý prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě a ve zředěných kyselinách.
3. TT: asi 253 °C.

Kyselina benzoová R

1. Viz článek Acidum benzoicum.

Kyselina boritá R

1. Viz článek Acidum boricum.

Kyselina bromovodíková 30% R

1. CAS 10035-10-6
2. 30% roztok kyseliny bromovodíkové v kyselině octové ledové R. Před otevřením obsahu se opatrně odplyní.

Kyselina bromovodíková 47% R

1. 47% roztok kyseliny bromovodíkové ve vodě R.

Kyselina bromovodíková zředěná RS

1. 5,0 ml kyseliny bromovodíkové 30% R se umístí do hnědožlutých lahviček opatřených polyethylenovými zátkami. Hermeticky se uzavřou pod argonem R a uchovávají se v temnu. Bezprostředně před použitím se přidá 5,0 ml kyseliny octové ledové R a protřepe se.
2. Uchovává se v temnu.

Kyselina bromovodíková zředěná RS1

1. Obsahuje 7,9 g/l HBr.
2. 16,81 g kyseliny bromovodíkové 47% R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml.

Kyselina butylboritá R

1. Obsahuje nejméně 98,0 % C₄H₁₁BO₂.
2. TT: 90 °C až 92 °C.

Kyselina citronová bezvodá R

1. Viz článek Acidum citricum.

Kyselina citronová R

1. Viz článek Acidum citricum monohydricum.
2. Při použití pro limitní zkoušku na železo vyhovuje následujícímu dodatečnému požadavku:
3. 0,50 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 0,1 ml kyseliny thioglykolové R, promíchá se a zalkalizuje amoniakem 17,5% RS. Zředí se vodou R na 20 ml. Nevznikne žádné růžové zbarvení.

Kyselina cyklohexylendinitrilotetraoctová R

1. CDTA; monohydrát kyseliny trans-cyklohexylen-1,2-dinitrilo-N,N,N'N'-tetraoctové
2. Bílý krystalický prášek.
3. TT: asi 204 °C.

Kyselina 3-cyklohexylpropionová R

1. Čirá kapalina.
4. TV: asi 130 °C.

Kyselina deoxyribonukleová sodná sůl R

1. CAS 73049-39-5
2. Asi 85 % látky má M_r 2.10⁷ nebo vyšší.
3. Bílá vláknitá hmota získaná z telecích brzlíků.
4. Zkouška způsobilosti. 10 mg se rozpustí v tlumivém roztoku imidazolovém o pH 6,5 a zředí se jím na 10,0 ml (roztok a). 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným tlumivým roztokem na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 260 nm je v rozmezí 0,4 až 0,8.
5. K 0,5 ml roztoku (a) se přidá 0,5 ml tlumivého roztoku imidazolového o pH 6,5 a 3 ml roztoku kyseliny chloristé R (25 g/l HClO₄); vznikne sraženina. Po odstřeďování se měří absorbance supernatantní kapaliny při 260 nm proti směsi 1 ml stejného tlumivého roztoku a 3 ml stejného roztoku kyseliny chloristé. Absorbance není vyšší než 0,3.
6. Do každé ze dvou zkumavek se převede po 0,5 ml roztoku (a) a 0,5 ml porovnávacího roztoku streptodornasy s obsahem 10 m.j. v 1 ml tlumivého roztoku imidazolového o pH 6,5. Do jedné zkumavky se rychle přidají 3 ml roztoku kyseliny chloristé R (25 g/l HClO₄); vznikne sraženina. Směs se odstředí a získá se supernatantní kapalina (a). Druhá zkumavka se zahřívá 15 min při 37 °C. Po přidání 3 ml stejného roztoku kyseliny chloristé se směs odstředí. Získá se supernatantní kapalina (b). Absorbance supernatantní kapaliny (b) měřené při 260 nm proti supernatantní kapalině (a) není menší než 0,15.

Kyselina diazobenzensulfonová RS1

1. 0,90 g kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 30 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 70 ml vody R. Ke 3 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (50 g/l). 5 min se chladí v ledové lázni, přidá se 12 ml roztoku dusitanu sodného a opět se ochladí. Zředí se vodou R na 100 ml a nechá se v ledové lázni.
2. Připravuje se v čas potřeby, ale před použitím se roztok 15 min nechá stát.

Kyselina dichloroctová R

1. Bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s lihem 96% a s etherem.
4. TV: asi 193 °C.

Kyselina dichloroctová RS

1. 67,0 ml kyseliny dichloroctové R se zředí vodou R na 300,0 ml a neutralizuje se amoniakem 17,5% RS za použití papíru lakmusového modrého R. Ochladí se, přidá se 33,0 ml kyseliny dichloroctové R a zředí se vodou R na 600,0 ml.

Kyselina dinitrobenzoová R

1. Kyselina 3,5-dinitrobenzoová
2. Téměř bezbarvé krystaly, těžce rozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96 %.
3. TT: asi 206 °C.

Kyselina dinitrobenzoová RS

1. Roztok 20 g/l v lihu 96% R.

Kyselina 5,5'-dithiobis(2-nitrobenzoová) R

1. Bis(3-karboxy-4-nitrofenyl)disulfid; Ellmanovo činidlo; DTNB
2. Žlutý prášek, mírně rozpustný v lihu 96%.
3. TT: asi 242 °C.

Kyselina dusičná dýmová R

1. CAS 52583-42-3
2. Čirá slabě nažloutlá kapalina, na vzduchu dýmající.

Kyselina dusičná R

1. Obsahuje 63,0 % až 70,0 % HNO₃.
2. Čirá bezbarvá nebo téměř bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou.
4. Roztok 10 g/l je silně kyselý a vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).
5. Vzhled. Čirá kapalina (2.2.1), není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
6. Chloridy (2.4.4). K 5 g se přidá 10 ml vody R a 0,3 ml dusičnanu stříbrného RS2. Roztok se nechá 2 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného za stejných podmínek smícháním 13 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R, 0,5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 0,3 ml dusičnanu stříbrného RS2 (0,5 μg/g).
7. Sírany (2.4.13). K 10 g se přidá 0,20 g uhličitanu sodného R. Odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 15 ml vody destilované R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (2 μg/g). Připraví se porovnávací roztok smícháním 2 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) a 13 ml vody destilované R.
8. Arsen (2.4.2). 50 g se opatrně zahřívá s 0,5 ml kyseliny sírové R do vzniku bílých par. Ke zbytku se přidá 1 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (100 g/l) a zředí se vodou R na 2 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na arsen (0,02 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku arsenu (1 μg As/ml).
9. Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku připraveného ve zkoušce na železo se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
10. Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (1 μg/g).
11. Síranový popel. Nejvýše 0,001 %. 100 g se opatrně odpaří do sucha. Zbytek se navlhčí několika kapkami kyseliny sírové R a žíhá se v tmavočerveném žáru.
12. Stanovení obsahu. K 1,50 g se přidá 50,0 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,10 ml červeně methylové RS jako indikátoru.
13. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 63,0 mg HNO₃.
14. Uchovává se chráněna před světlem.

Kyselina dusičná zředěná RS

1. Obsahuje asi 125 g/l HNO₃ (M_r 63,0).
2. 20 g kyseliny dusičné R se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina dusičná prostá olova a kadmia R

1. Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina dusičná R a následujícím zkouškám:
2. Zkoušený roztok. Ke 100 g se přidá 0,1 g uhličitanu sodného bezvodého R a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí slabým zahřátím ve vodě R a po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml.
3. Kadmium. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan. Obsahuje nejvýše 0,1 μg/g kadmia (Cd).
4. Olovo. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Měří se absorbance při 283,3 nm nebo 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen. Obsahuje nejvýše 0,1 μg/g olova (Pb).

Kyselina dusičná prostá olova R

1. Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina dusičná R a následující zkoušce:
2. Ke 100 g se přidá 0,1 g uhličitanu sodného bezvodého R a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí slabým zahřátím ve vodě R a zředí se vodou R na 50,0 ml. Stanoví se obsah olova atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Měří se absorbance při 283,3 nm nebo 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen. Obsahuje nejvýše 0,1 μg/g olova (Pb).

Kyselina edetová R

1. Kyselina ethylendinitrilotetraoctová, EDTA
2. Bílý krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě.
3. TT: asi 250 °C, za rozkladu.

Kyselina 2-ethylhexanová R

1. Bezbarvá kapalina.
4. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Nastříkne se 1 μl roztoku připraveného následovně: 0,2 g se suspenduje v 5 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 5 ml hexanu R a 1 min se třepe. Vrstvy se nechají oddělit a použije se horní vrstva. Použije se chromatografický postup uvedený ve zkoušce Kyselina 2-ethylhexanová v článku Amoxicillinum natricum. Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než 2,5 % plochy hlavního píku.

Kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová R

1. Kyselina 2-ethyl-2-methylbutandiová
2. TT: 104 °C až 107 °C.

Kyselina fenoxyoctová R

1. Kyselina 2-fenoxyethanová
2. Téměř bílé krystaly, mírně rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%, v etheru a v kyselině octové ledové.
3. TT: asi 98 °C.
4. Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Phenoxymethylpenicillinum. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.

Kyselina flufenamová R

1. Kyselina 2-{[3-trifluormethyl)fenyl]amino}benzoová
2. Světle žlutý krystalický prášek nebo jehličky. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%.
3. TT: 132 °C až 135 °C.

Kyselina fluorovodíková R

1. Obsahuje nejméně 40,0 % HF. Čirá bezbarvá kapalina.
2. Zbytek po žíhání. Nejvýše 0,05 %. Kyselina fluorovodíková se odpaří v platinovém kelímku a zbytek se opatrně žíhá do konstantní hmotnosti.
3. Stanovení obsahu. Kuželová baňka se zabroušenou zátkou obsahující 50,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zváží. Přidají se 2 g kyseliny fluorovodíkové a opět se zváží. Titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
4. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 20,01 mg HF.
5. Uchovává se v polyethylenových obalech.

Kyselina fosfomolybdenová R

1. Oranžovožluté jemné krystaly, snadno rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96% a v etheru.

Kyselina fosfomolybdenová RS

1. 4,0 g kyseliny fosfomolybdenové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 40 ml, potom se opatrně přidá za chlazení 60 ml kyseliny sírové R.
2. Připravuje se v čas potřeby.

Kyselina fosforečná R

1. Viz článek Acidum phosphoricum 85%.

Kyselina fosforečná zředěná RS

1. Viz článek Acidum phosphoricum 10%.

Kyselina fosfowolframová RS

1. 10 g wolframanu sodného R se vaří 3 h pod zpětným chladičem s 8 ml kyseliny fosforečné R a 75 ml vody R. Po ochlazení se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina ftalová R

1. Kyselina 1,2-benzendikarboxylová
2. Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný v horké vodě a lihu 96%.

Kyselina gallová R

1. Monohydrát kyseliny 3,4,5-trihydroxybenzoové
2. Dlouhé lesklé jehlice nebo krystalický prášek, bezbarvý nebo slabě žlutý. Je dobře rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v horké vodě, v lihu 96% a v glycerolu, těžce rozpustná v etheru. Rozpouští se ve své krystalové vodě při 120 °C a taje při asi 260 °C, za rozkladu.
3. Chromatografie. Zkouší se za podmínek uvedených v článku Uvae ursi folium; chromatogram vykazuje jen jednu hlavní skvrnu.

Kyselina D-glukuronová

1. Obsahuje nejméně 96,0 % C₆H₁₀O₇, počítáno na vysušenou látku ve vakuu (2.2.32).
2. Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%.
3. Vykazuje mutarotaci: +11,7° → +36,3°.
4. Stanovení obsahu. 0,150 g se rozpustí v 50 ml methanolu bezvodého R mícháním pod dusíkem. Titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Rozpouštění a titrace se provádí za ochrany roztoku před atmosférickým oxidem uhličitým.
5. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 19,41 mg C₆H₁₀O₇.

Kyselina glutamová R

1. Viz článek Acidum glutamicum.

Kyselina glycyrrhetinová R

1. Enoxolon
2. Směs α- a β-glycyrrhetinových kyselin, kde převládá β-izomer. Kyselina 12,13-didehydro-3β-hydroxy-11-oxo-30- -oleanová.
3. Bílý nebo nažloutle hnědý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu a kyselině octové ledové.
4. +145° až +155°; měří se roztok (10,0 g/l) v ethanolu R.
5. Chromatografie (2.2.27). Na vrstvu silikagelu GF₂₅₄R připravené za použití roztoku kyseliny fosforečné R 0,25% (V/V) se nanese 5 μl roztoku zkoušené látky (5 g/l) ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Chromatogram se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je patrná tmavá skvrna o R_F asi 0,3 odpovídající kyselině β-glycyrrhetinové a menší skvrna o R_F asi 0,5 odpovídající kyselině α-glycyrrhetinové. Po postříkání anisaldehydem RS a zahřívání 10 min při 100 °C až 105 °C se zbarví obě skvrny modrofialově. Mezi nimi může být přítomna menší modrofialová skvrna.

Kyselina glykolová R

1. Kyselina 2-hydroxyoctová
2. Krystaly, dobře rozpustné ve vodě, v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v methanolu.
3. TT: asi 80 °C.

Kyselina hexachloroplatičitá R

1. Hexahydrát kyseliny chloroplatičité
2. Obsahuje nejméně 37,0 % platiny (A_r 195,1).
3. Hnědočervené krystaly nebo krystalická hmota. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.
4. Stanovení obsahu. Spálí se 0,200 g, vyžíhá se při 900 °C do konstantní hmotnosti a zbytek (platina) se zváží.
5. Uchovává se chráněna před světlem.

Kyselina 4-hydroxybenzoová R

1. Krystaly, těžce rozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96%, dobře rozpustné v acetonu a v etheru.
2. TT: 214 °C až 215 °C.

Kyselina 4-hydroxyisoftalová R

1. Kyselina 4-hydroxybenzen-1,3-dikarboxylová
2. Jehličky nebo destičky, velmi těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
3. TT: asi 314 °C, za rozkladu.

Kyselina 12-hydroxystearová R

1. Kyselina 12-hydroxyoktadekanová
2. Bílý prášek.
3. TT: 71 °C až 74 °C.

Kyselina chloristá R

1. Obsahuje 70,0 % až 73,0 % HClO₄.
2. Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou.
4. Stanovení obsahu. K 2,50 g se přidá 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru.
5. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 100,5 mg HClO₄.

Kyselina chloristá RS

1. 8,5 ml kyseliny chloristé R se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina chloroctová R

1. Kyselina monochloroctová
2. Bezbarvé nebo bílé rozplývavé krystaly, velmi dobře rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96% a v etheru.
3. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Kyselina chlorogenová R

1. Kyselina (1S,3R,4R,5R)-3-[(3,4-dihydroxycinnamoyl)oxy]-1,4,5-trihydroxycyklohexankarboxylová
2. Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vroucí vodě, v acetonu a v ethanolu.
3. asi -35,2°.
4. TT: asi 208 °C.
5. Chromatografie (2.2.27). Zkouší se postupem popsaným ve zkoušce totožnosti A uvedeným v článku Belladonnae follii extractum siccum normatum. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.

Kyselina chlorovodíková R

1. Viz článek Acidum hydrochloricum 35%.

Kyselina chlorovodíková RS

1. Obsahuje 250 g/l HCl. 70 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina chlorovodíková 1% RS

1. Obsahuje 10 g/l HCl. 4 g kyseliny chlorovodíkové RS se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina chlorovodíková 10% RS

1. Obsahuje 10,9 % HCl (asi 3 mol/l).
2. Příprava: 44 ml kyseliny chlorovodíkové RS se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina chlorovodíková zředěná RS

1. Obsahuje 73 g/l HCl. 20 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina chlorovodíková zředěná RS1

1. Obsahuje 0,37 g/l HCl. 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se zředí vodou R na 200,0 ml.

Kyselina chlorovodíková zředěná RS2

1. 30 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS se zředí vodou R na 1000 ml a upraví se pH na (1,6 ± 0,1).

Kyselina chlorovodíková 2 mol/l RS

1. 206,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Kyselina chlorovodíková 3 mol/l RS

1. 309,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Kyselina chlorovodíková 6 mol/l RS

1. 618,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Kyselina chlorovodíková prostá olova R

1. Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina chlorovodíková R a následující dodatečné zkoušce:
2. Olovo. Nejvýše 20 μg/g Pb; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
3. Zkoušený roztok. 200 g se v křemenném kelímku odpaří téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné, připravené přečištěním kyseliny dusičné R destilací pod bodem varu (sub-boiling distillation) a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné přečištěné destilací kyseliny dusičné R pod bodem varu.
4. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku olova (0,1 μg Pb/ml), zředěným přečištěnou kyselinou dusičnou přiravenou destilací kyseliny dusičné R pod bodem varu.
5. Měří se emisní intenzita při 220,35 nm.

Kyselina chlorovodíková s bromem RS

1. K 1 ml bromové vody R se přidá 100 ml kyseliny chlorovodíkové R.

Kyselina chlorovodíková v lihu RS

1. 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS se zředí lihem 96% R na 500,0 ml.

Kyselina chlorovodíková v lihu 0,1 mol/l RS

1. 9,0 ml kyseliny chlorovodíkové R se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 1000,0 ml.

Kyselina chlorovodíková v methanolu RS

1. 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Kyselina 5-chlorsalicylová R

1. Kyselina 5-chlor-2-hydroxybenzoová
2. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, dobře rozpustný v methanolu.
3. TT: asi 173 °C.

Kyselina chromotropová sodná sůl R

1. Schultz 1136
2. Dihydrát disodné soli kyseliny 4,5-dihydroxy-2,7-naftalendisulfonové
3. Nažloutlý bílý prášek, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Kyselina chromotropová sodná sůl RS

1. 0,60 g kyseliny chromotropové sodné soli R se rozpustí v asi 80 ml vody R a zředí se jí na 100 ml. Tento roztok se používá do 24 h.

Kyselina chromsírová

1. Nasycený roztok oxidu chromového R v kyselině sírové R.

Kyselina isobarbiturová R

1. 5-Hydroxyuracil; pyrimidin-2,4,5-triol
2. Bílý krystalický prášek.
3. TT: asi 310 °C, za rozkladu.
4. Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Fluorouracilum. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna o R_F asi 0,3.
5. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Kyselina jantarová R

1. Kyselina butandiová
2. Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%.
3. TT: 184 °C až 187 °C.

Kyselina 2-jodbenzoová R

1. Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
2. TT: asi 160 °C.
3. Chromatografie (2.2.27). Na vrstvu celulosy pro chromatografii F₂₅₄ R se nanese 20 μl roztoku připraveného rozpuštěním 40 mg zkoušené látky ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředěného vodou R na 10 ml. Vyvíjí se horní vrstvou získanou třepáním směsi objemových dílů toluenu R, kyseliny octové ledové R a vody R (40 + 40 + 20) po dráze 12 cm.
4. Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.

Kyselina 2-jodhippurová R

1. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě.
2. TT: asi 170 °C.
3. Voda (2.5.12). 9 % až 13 %, stanoví se s 1,000 g.
4. Chromatografie (2.2.27). Na tenkou vrstvu celulosy pro chromatografii F₂₅₄ R se nanese 20 μl roztoku připraveného rozpuštěním 40 mg zkoušené látky ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředěného vodou R na 10 ml. Vyvíjí se horní vrstvou získanou třepáním směsí objemových dílů toluenu R, kyseliny octové ledové R a vody R (40 + 40 + 20) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.

Kyselina jodistá R

1. Krystaly snadno rozpustné ve vodě a dobře rozpustné v lihu 96%.
2. TT: asi 122 °C.

Kyselina jodoctová R

1. Bezbarvé nebo bílé krystaly, dobře rozpustné ve vodě nebo v lihu 96%.
2. TT: 82 °C až 83 °C.

Kyselina jodovodíková R

1. Připravuje se destilací kyseliny jodovodíkové nad červeným fosforem v proudu oxidu uhličitého R nebo dusíku R. Použije se bezbarvá nebo většinou bezbarvá konstantně vroucí směs (55 % až 58 % HI) destilující mezi 126 °C až 127 °C.
2. Uchovává se na tmavém místě v malých, hnědožlutých lahvích předem vypláchnutých oxidem uhličitým R nebo dusíkem R se skleněnými zabroušenými zátkami zalitými parafinem.

Kyselina (1S)-(+)-10-kafrsulfonová R

1. Kyselina (1S,4R)-(+)-2-oxo-10-bornensulfonová, kyselina Reychlerova, kyselina [(1S)-7,7-dimet-hyl-2-oxobicyklo- [2,2,1]heptan-1-yl]methansulfonová
2. Hranolovité krystaly, hygroskopické a velmi dobře rozpustné ve vodě.
3. Obsahuje nejméně 99,0 % kyseliny (1S)-(+)-10-kafrsulfonové.
4. TT: asi 194 °C, za rozkladu.
5. +(20 ± 1°); měří se roztok (43 g/l) ve vodě R.
6. ∆A (2.2.41): 10,2.10³; stanoví se při 290,5 nm v roztoku 1,0 g/l.

Kyselina kalkonkarboxylová R

1. Trihydrát kyseliny 2-hydroxy-1-(2-hydroxy-4-sulfo-1-naftylazo)naftalen-3-karboxylové
2. Hnědočerný prášek, těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%, mírně rozpustný ve zředěném roztoku hydroxidu sodného.

Kyselina kalkonkarboxylová s chloridem sodným R

1. 1 díl kyseliny kalkonkarboxylové R se smíchá s 99 díly chloridu sodného R.
2. Zkouška citlivosti. 50 mg směsi se rozpustí ve směsi 2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 100 ml vody R; roztok je zbarven modře. Po přidání 1 ml roztoku síranu hořečnatého R (10,0 g/l) a 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (1,5 g/l) je roztok fialový a po přidání 0,15 ml roztoku edetanu disodného 0,01 mol/l VS se roztok zbarví čistě modře.

Kyselina kávová R

1. Kyselina 3,4-dihydroxyskořicová, kyselina (E)-3-(3,4-dihydroxyfenyl)propenová
2. Bílé nebo téměř bílé krystaly nebo plátky. Je snadno rozpustná v horké vodě a v lihu 96%, mírně rozpustná ve studené vodě.
3. TT: asi 225 °C, za rozkladu.
4. Čerstvě připravený roztok při pH 7,6 vykazuje absorpční maximum (2.2.25) při 293 nm a 329 nm.

Kyselina křemičitowolframová R

1. Bílé až slabě nažloutlé rozplývavé krystaly, velmi dobře rozpustné ve vodě a v lihu 96%.
2. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Kyselina kyanoctová R

1. Bílé až nažloutlé hygroskopické krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě.
2. Uchovává se ve vzduchotěsném obalu.

Kyselina laktobionová R

1. Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
2. TT: asi 115°C.

Kyselina listová R

1. Viz článek Acidum folicum.

Kyselina maleinová R

1. Viz článek Acidum maleicum.

Kyselina máselná R

1. Kyselina butanová
2. Olejovitá kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
3. Obsahuje nejméně 99,0 % sloučeniny C₄H₈O₂.
6. TV: asi 163 °C.

Kyselina metafosforečná R

1. Sklovité chuchvalce nebo tyčinky obsahující část metafosforečnanu sodného, hygroskopické, velmi snadno rozpustné ve vodě.
2. Dusičnany. 1,0 g se vaří s 10 ml vody R, ochladí se, přidá se 1 ml indigokarmínu RS, 10 ml kyseliny sírové prosté dusičnanů R a zahřívá se k varu. Slabé modré zbarvení zůstává.
3. Redukující látky. Nejvýše 0,01% redukujících látek, počítaných jako H₃PO₃. 35,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny sírové R (200 g/l), 50 mg bromidu draselného R a 5,0 ml bromičnanu draselného 0,02 mol/l VS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Nechá se ochladit a přidá se 0,50 g jodidu draselného R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
4. 1 ml bromičnanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 4,10 mg H₃PO₃.
5. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Kyselina methakrylová R

1. Kyselina 2-methyl-2-propenová; kyselina metakrylová
2. Bezbarvá kapalina.
4. TV: asi 160 °C.
5. TT: asi 16 °C.

Kyselina methansulfonová R

1. Čirá bezbarvá kapalina mísitelná s vodou, těžce rozpustná v toluenu, prakticky nerozpustná v hexanu. Látka tuhne při teplotě nižší než 20 °C.

Kyselina methoxyfenyloctová R

1. Kyselina (RS)-2-methoxy-2-fenyloctová
2. Bílý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je mírně rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
3. TT: asi 70 °C.
4. Uchovává se v chladu.

Kyselina mléčná R

1. Viz článek Acidum lacticum.

Kyselina mravenčí bezvodá R

1. Obsahuje nejméně 98,0 % CH₂O₂.
2. Bezbarvá kapalina, žíravina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
4. Stanovení obsahu. Do zvážené kuželové baňky obsahující 10 ml vody R se rychle přidá asi 1 ml zkoušené látky a opět se zváží. Přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
5. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 46,03 mg CH₂O₂.

Kyselina octová bezvodá R

1. Obsahuje nejméně 99,6 % C₂H₄O₂.
2. Bezbarvá kapalina nebo bílé, lesklé, kapraďovité krystaly. Je mísitelná (nebo velmi snadno rozpustná) s vodou, s lihem 96%, s etherem, glycerolem 85% a s většinou silic a mastných olejů.
3. Roztok 100 g/l je silně kyselý (2.2.4). Roztok 5 g/l neutralizovaný amoniakem zředěným RS2 vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1).
5. TV: 117 °C až 119 °C.
6. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 15,8 °C.
7. Voda (2.5.12). Nejvýše 0,4 %. Jestliže je obsah vody větší než 0,4 %, upraví se přidáním vypočítaného množství acetanhydridu R.
8. Uchovává se chráněna před světlem.

Kyselina octová ledová R

1. Viz článek Acidum aceticum 99%

Kyselina octová RS

1. Obsahuje 290 g/l až 310 g/l C₂H₄O₂ (M_r 60,1).
2. 30 g kyseliny octové ledové R se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina octová zředěná RS

1. Obsahuje 115 g/l až 125 g/l C₂H₄O₂ (M_r 60,1).
2. 12 g kyseliny octové ledové R se zředí vodou R na 100 ml.

Kyselina palmitová R

1. Kyselina hexadekanová
2. Bílé krystalické šupiny, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v horkém lihu 96% a v etheru.
3. TT: asi 63 °C.
4. Chromatografie (2.2.27). Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Chloramphenicoli palmitas. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.

Kyselina pikrová R

1. Viz odstavec Trinitrofenol R.

Kyselina propionová R

1. Olejovitá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru, mísitelná s vodou.
4. TV: asi 141 °C.
5. TT: asi -21 °C.

Kyselina pyrohroznová R

1. Kyselina 2-oxopropanová
2. Nažloutlá kapalina mísitelná s vodou, ethanolem a etherem.
5. TV: asi 165 °C.

Kyselina rozmarýnová R

1. Kyselina R(+)-2-{[3-(3,4-dihydroxyfenyl)-1-oxo-2-propenyl]oxy}-3,4-dihydroxybenzenpropanová
2. Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě a v ethanolu.
3. asi +145°; měří se roztok (14 g/l) v lihu 96% R.
4. TT: 174 °C až 177 °C.

Kyselina ricinolejová R

1. Kyselina 12-hydroxyolejová
2. Žlutá nebo žlutohnědá viskózní kapalina, obsahující směs mastných kyselin získaných hydrolýzou ricinového oleje, prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v ethanolu, dobře rozpustná v etheru.
5. TT: asi 285 °C, za rozkladu.

Kyselina salicylová R

1. Viz článek Acidum salicylicum.

Kyselina seleničitá R

1. Rozplývavé krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
2. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.

Kyselina sialová R

1. Viz odstavec kyselina N-acetylneuraminová R.

Kyselina sírová R

1. Obsahuje 95,0 % až 97,0 % H₂SO₄.
2. Bezbarvá olejovitá žíravá kapalina, silně hygroskopická, mísí se s vodou a s lihem 96% za silného uvolňování tepla.
4. Roztok 10 g/l reaguje silně kysele a vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).
5. Vzhled. Je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).
6. Oxidovatelné látky. 20 g se za chlazení opatrně vleje do 40 ml vody R a přidá se 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Do 5 min fialové zbarvení nezmizí.
7. Chloridy. 10 g se za silného chlazení naleje do 10 ml vody R. Po ochlazení se zředí vodou R na 20 ml. Přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 a 2 min se uchovává chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 1 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml), 19 ml vody R a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 (0,5 μg/g).
8. Dusičnany. 50 g nebo 27,2 ml se opatrně a za chlazení naleje do 15 ml vody R. Přidá se 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku brucinu R (50 g/l) v kyselině octové ledové R. Vzniklé červené zbarvení není po 5 min silnější než zbarvení porovnávacího roztoku, který byl současně připraven z 12,5 ml vody R, 50 g kyseliny sírové prosté dusičnanů R, 2,5 ml základního roztoku dusičnanů (10 μg NO₃/ml) a 0,2 ml roztoku brucinu R (50 g/l) v kyselině octové ledové R (0,5 μg/g).
9. Amonium. 2,5 g se opatrně a za chlazení rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Po ochlazení se po kapkách přidá 10 ml hydroxidu sodného R (200 g/l) a 1 ml tetrajodortuťnanu draselného zásaditého RS. Roztok není zbarven silněji než směs 5 ml základního roztoku amoniaku (1 μg NH₄/ml), 15 ml vody R, 10 ml hydroxidu sodného R (200 g/l) a 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS (2 μg/g).
10. Arsen (2.4.2). K 50 g se přidají 3 ml kyseliny dusičné R, opatrně se odpaří asi na 10 ml. Po ochlazení se ke zbytku po odpaření přidá 20 ml vody R a zahustí se na 5 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (0,02 μg As/ml). Na přípravu porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku arsenu (1 μg As/ml).
11. Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku z limitní zkoušky na železo se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
12. Železo (2.4.9). Popel ze zkoušky Zbytek po spálení se za mírného zahřátí rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (1 μg/g).
13. Zbytek po spálení. Nejvýše 0,001 %. 100 g se opatrně odpaří v malém kelímku nad plamenem a zbytek se žíhá v červeném žáru.
14. Stanovení obsahu. Baňka se zabroušenou zátkou obsahující 30 ml vody R se přesně zváží. Přidá se 0,8 ml zkoušené látky a po ochlazení se znovu přesně zváží. Po přidání 0,1 ml červeně methylové RS se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS.