zrušený předpis

5.3
  1. 8.3 Tabulka kritických hodnot χ2-rozdělení
    sv p = 0,05 p = 0,01
    1 3,841 6,635
    2 5,991 9,210
    3 7,815 11,345
    4 9,488 13,277
    5 11,070 15,086
    6 12,592 16,812
    7 14,067 18,475
    8 15,507 20,090
    9 16,919 21,666
    10 18,307 23,209
    11 19,675 24,725
    12 21,026 26,217
    13 22,362 27,688
    14 23,685 29,141
    15 24,996 30,578
    16 26,296 32,000
    20 31,410 37,566
    25 37,652 44,314
    30 43,773 50,892
    40 55,758 63,691

    Pokud je pozorovaná hodnota větší než tabelovaná, je test považován za statisticky významný (horní řádek, p = 0,05) nebo vysoce statisticky významný (dolní řádek, p = 0,01).

    1. Počítačový postup: Nechť x2 je vypočtená hodnota χ2 a sv stupně volnosti, pak p-hodnotu vypočte postup:
      Je-li sv sudé Je-li sv liché
      s=1 : t=exp (-x2/2) x=sqr(x2) : s=0
      for i=2 to sv step 2 t=x*exp(-x2/2) / sqr(pi/2)
      s=s+t for i=3 to sv step 2
      t=t*x2/i s=s+t : t=t*x2/i
      next i next i
      p=1-s p=1-s-2*phi (x)
      1. kde phi je hodnota kumulativní distribuční funkce normálního rozdělení Φ (viz část 8.4).
  1. 8.4 Tabulka kritických hodnot Φ-rozdělení
    xΦ
    0,00 0,500
    0,05 0,520
    0,10 0,540
    0,15 0,560
    0,20 0,579
    0,25 0,599
    0,30 0,618
    0,35 0,637
    0,40 0,655
    0,45 0,674
    0,50 0,691
    0,55 0,709
    0,60 0,726
    0,65 0,742
    0,70 0,758
    0,75 0,773
    0,80 0,788
    0,85 0,802
    0,90 0,816
    0,95 0,829
    1,00 0,841
    1,05 0,853
    1,10 0,864
    1,15 0,875
    1,20 0,885
    1,25 0,894
    1,30 0,903
    1,35 0,911
    1,40 0,919
    1,45 0,926
    1,50 0,933
    1,55 0,939
    1,60 0,945
    1,65 0,951
    1,70 0,955
    1,75 0,960
    1,80 0,964
    1,85 0,968
    1,90 0,971
    1,95 0,974
    2,00 0,977
    2,05 0,980
    2,10 0,982
    2,15 0,984
    2,20 0,986
    2,25 0,988
    2,30 0,989
    2,35 0,991
    2,40 0,992
    2,45 0,993
    2,50 0,994
    2,55 0,995
    2,60 0,995
    2,65 0,996
    2,70 0,997
    2,75 0,997
    2,80 0,997
    2,85 0,998
    2,90 0,998
    2,95 0,998

    Pro záporná x je: Φ(x) = 1 - Φ(-x).

    Počítačový postup: Následující postup vypočte pro 0 ≤ x ≤ 8,15 odpovídající hodnotu funkce Φ. Je-li větší než 8,15, pak se položí Φ = 1. Pokud je x záporné, je možno použít výše zmíněný vzorec. Tento postup předpokládá, že počítač pracuje asi s patnácti platnými místy. Pokud je použit jiný počet platných čísel, je nutno provést jisté prosté úpravy postupu.

    s=0 : t=x : i=1
    repeat
    s=s+t : i=i+2 : t=t*x*x/i
    until t<1E-16
    phi=0.5+s*exp(-x*x/2)/sqr(2*pi)
  1. 8.5 Náhodné permutace

    Pro plán náhodných bloků se potřebují náhodné permutace. Následující algoritmus ukazuje, jak použít zabudovaný generátor náhodných čísel k vytvoření náhodných permutací N ošetření.

    1. 1. Do řádku se zapíše všech Ν ošetření.
    2. 2. Získá se celé náhodné číslo r z intervalu 1 ≤ r ≤ N,
    3. 3. V řádku se vymění r-té ošetření s N-tým.
    4. 4. Položí se N = N – 1 a zopakují se kroky 2 až 4, dokud nebude N = 1.
    5. Příklad algoritmu pro 6 ošetření
      1 N = 6S1S2S3T1T2T3
      2 r = 2→←
      3 S1T3S3T1T2S2
      4 N = 5
      2 r = 4→←
      3 S1T3S3T2T1S2
      4 N = 4
      2 r = 4↓
      3 S1T3S3T2T1S2
      4 N = 3
      2 r = 1→←
      3 S3T3S1T2T1S2
      4 N = 2
      2 r = 1→ ←
      3 T3S3S1T2T1S2
      4 N = 1
  1. 8.6 Latinské čtverce

    Dále je uvedeno použití tří nezávislých permutací k vytvoření latinského čtverce.

    1. 1. Vygeneruje se jedna náhodná permutace N ošetření (viz část 8.5):
      T3S3S1T2T1S2
    1. 2. Nyní se dá jednoduchý latinský čtverec vytvořit pomocí „rotace“ této permutace doprava. To se provede následujícím způsobem. Napíše se permutace nalezená při prvním kroku do prvního řádku. Druhý řádek obsahuje tutéž permutaci, ale se všemi ošetřeními posunutými doprava. Ošetření, které bylo nejvíce vpravo, se zapíše do levého volného políčka. Tento postup se zopakuje pro každou řádku tolikrát, aby v každém sloupci byla všechna ošetření, ale pouze jedenkrát.
      T3S3S1T2T1S2
      S2T3S3S1T2T1
      T1S2T3S3S1T2
      T2T1S2T3S3S1
      S1T2T1S2T3S3
      S3S1T2T1S2T3
    1. 3. Vygenerují se dvě náhodné permutace čísel 1 až N:
      1. jednu pro řádky
      2 3 6 1 4 5
      1. a druhou pro sloupce
      3 4 6 2 5 1
    1. 4. Latinský čtverec se nyní získá seřazením řádků a sloupců latinského čtverce podle těchto dvou permutací pro řádky a sloupce:
      3 4 6 2 5 1
      2 T3S3S1T2T1S2
      3 S2T3S3S1T2T1
      6 T1S2T3S3S1T2
      1 T2T1S2T3S3S1
      4 S1T2T1S2T3S3
      5 T3S1T2T1S2T3
      1 2 3 4 5 6
      1 S1T3T2T1S3S2
      2 S2T2T3S3T1S1
      3 T1S1S2T3T2S3
      4 S3S2S1T2T3T1
      5 T3T1S3S1S2T2
      6 T2S3T1S2S1T3
  1. 9 Slovník symbolů
    Symbol Definice
    a průsečík lineárních regresních přímek závislosti odpovědi na dávce nebo ln dávky
    b sklon v modelu lineární regrese závislosti odpovědi na dávce nebo logaritmu dávky, společný pro všechny
    přípravky ve zkoušce
    d počet úrovní dávek pro každý přípravek ve vyvážené zkoušce (bez nulové dávky v modelu sklonu)
    e základ přirozených logaritmů (e = 2,71828182845905...)
    g veličina používaná ve Fiellerově větě
    h počet přípravků zkoušky včetně standardu
    m odhad účinnosti získaný jako podíl efektů v obecném lineárním modelu
    n počet opakování každého ošetření
    p pravděpodobnost, že daná statistika je větší než pozorovaná hodnota; v probitové analýze je použito též pro
    podíl r/n
    r počet odpovědí na jednotlivá ošetření v kvantálních zkouškách
    s odhad směrodatné odchylky
    s2odhad reziduálního rozptylu určený z analýzy rozptylu
    t Studentova testovací statistika (tabulka 8.2)
    v11, v12, v22rozptyly a kovariance použité ve jmenovateli a čitateli ve Fiellerově větě
    w váhový koeficient
    x logaritmus dávky
    y jednotlivá odpověď nebo transformovaná odpověď
    A předpokládaná účinnost použitá pro přípravu dávek zkoušeného přípravku
    B průměrná odpověď na nulovou dávku v modelu sklonu
    C statistika užívaná pro výpočet mezí spolehlivosti:
    C1, ...Cnprůměrná odpověď v každém sloupci v modelu latinských čtverců
    D1, D2průměrná odpověď v čase 1 nebo 2 v křížovém pokuse
    F podíl nezávislých odhadů rozptylů (tabulka 8.1)
    Gs, GTefekty ošetření v analýze rozptylu pro model poměru sklonů
    HP, HLveličiny použité v analýze rozptylu v modelu rovnoběžnosti
    HB, HIveličiny použité v analýze rozptylu v modelu poměru sklonů
    I v modelu rovnoběžnosti logaritmus poměru sousedních dávek; v modelu poměru sklonů interval mezi
    sousedními dávkami
    JS, JTlineární kontrasty používané v analýze rozptylu pro model poměru sklonů
    K korekční faktor používaný k výpočtu součtu čtverců v analýze rozptylu
    L šířka intervalu spolehlivosti v logaritmech
    LS, ...LTlineární kontrasty standardu a zkoušeného přípravku
    M´ logaritmus účinnosti daného zkoušeného přípravku
    N celkový počet odpovědí zkoušky (= d.h)
    PS, PTsoučet pro standard a zkoušený přípravek
    R odhadovaná účinnosti daného zkoušeného přípravku
    R´ relativní účinnost daného zkoušeného přípravku
    R1 ...Rnprůměrná odpověď v každém řádku v modelu latinských čtverců nebo v každém bloku v modelu náhodných bloků
    S standardní přípravek
    S1,., Sdprůměrné odpovědi od nejmenší dávky 1 do největší dávky d na standardní přípravek
    SS součet čtverců (daného zdroje variability)
    T, U, V zkoušené přípravky
    T1,., Tdprůměrné odpovědi od nejmenší dávky 1 do největší dávky d zkoušeného přípravku T
    V variační koeficient používaný pro výpočet mezí spolehlivosti
    W statistické váhy používané ke kombinaci výsledků zkoušek
    X lineární strukturální matice plánu zkoušky používaná v obecném lineárním modelu
    Y, Y´ vektor (transformovaných) odpovědí v obecném lineárním modelu
    Z první derivace Φ
    π 3,141592653589793238...
    Φ kumulativní distribuční funkce normálního rozložení (tabulka 8.4)
    χ2testovací statistika chi-kvadrát (tabulka 8.3)
  1. 10 Literatura
    1. Seznam literatury doporučené pro další studium:
      1. Finney, D. J. (1971). Probit analysis. 3rd Ed. Cambridge University Press, Cambridge.
      2. Nelder, J. A. & Wedderburn, R. W. M. (1972). Generalized linear models, Journal of the Royal Statistical Society, Series A 135, 370-384.
      3. Finney D. J. (1978) Statistical Method id Biological Assay, 3rd Ed. Griffin, London.
      4. Sokal, R. R. & Rohlf, F. R. (1981). Biometry: Principles and Practice of Statistics in Biological Research, 2nd Ed. W. H. Freemann & CO, New York.
      5. Peace K. E. (1988). Biopharmaceutical Statistics for Drug Development, Marcel Dekker Inc., New York/Basel.
      6. Bowerman, B. L. & O´Connell, R. T. (1990). Linear Statistical Models an Appleid Approach, 2nd Ed. PWS-KENT Publishing Company, Boston.
      7. Roth Z., Josífko M., Malý V., Trčka V. (1962). Statistické metody experimentální medicíny, Státní zdravotnické nakladatelství.

“