§ 3
změněno 1. 10. 2004 zákonem 436/2004 Sb.
§ 3 (1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem5) odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním. (2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu,7) pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou. (3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 5, nebo b) po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., anebo c) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby. (4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob,15) a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou. (5) Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) se nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací.16) Dále se za sociálně potřebného občana nepovažuje občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) déle než jeden rok, pokud bez vážných důvodů16a) odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce,16b) které odpovídají jeho zdravotnímu stavu a dopravní dosažitelnosti zaměstnání, nebo krátkodobé zaměstnání, které odpovídá dopravní dosažitelnosti zaměstnání;16c) dojde-li k přerušení doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání kratšímu než tři měsíce, doby vedení v evidenci se sčítají. (6) Občan uvedený v odstavci 5 větě druhé může být znovu považován za sociálně potřebného od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání; pokud však již byla dávka za měsíc, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání, vyplacena, může být znovu považován za sociálně potřebného až od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání.