5.
Nařízení ministra zdravotnictví
ze dne 17. března 1952
o dobrovolných dárcích krve.
Ministr zdravotnictví nařizuje podle § 4 a § 16 odst. 1 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči:
Krevní převod (transfuse) je nejen úspěšnou metodou pro léčení určitých nemocí, nýbrž i jediným záchranným prostředkem v případech, kdy je velkou ztrátou krve ohrožen život. Proto je dobrovolné darování krve k transfusním účelům důležitou pomocí občanů při provádění preventivní a léčebné péče a projevem vysokého uvědomění sounáležitosti k celku.
Nábor dobrovolných dárců krve (dále jen „dárci“), propagaci dárcovství krve a výchovu k němu provádí podle pokynů orgánů státní zdravotní správy Československý Červený kříž ve spolupráci s ostatními dobrovolnými organisacemi, zejména s jednotnou odborovou organisací.
(1) Odběr krve od dárců organisují, řídí a kontrolují orgány státní zdravotní správy.
(2) Krev od dárců odebírají transfusní stanice a nemocnice (jejich krevní banky).
(3) Orgány a zařízení státní zdravotní správy jsou povinny dbát o to, aby odběr krve byl prováděn plánovitě, svědomitě a v souladu se současnými poznatky vědy.
(1) Dárce se musí před odběrem krve podrobit lékařskému vyšetření.
(2) Dárce má po provedeném odběru krve nárok na státní příspěvek na zlepšené stravování.
(1) Závody, podniky, úřady, organisace a instituce jsou povinny na výzvu transfusní stanice nebo nemocnice (krevní banky) poskytnout dárci placené pracovní volno na dobu potřebnou pro lékařské vyšetření nebo odběr krve.
(2) Výdaje na cestu k lékařskému vyšetření a k odběru krve nahradí dárci stát.
Podrobnosti o příspěvku na zlepšené stravování, o placeném pracovním volnu a o náhradě cestovních výdajů stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.