§ 2
změněno 1. 1. 2012 zákonem 391/2011 Sb.
§ 2 U osob do 18 let věku se při (1) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat úkony péče o vlastní osobu základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a úkony soběstačnosti nepřihlíží smyslových funkčních schopností dostatečný k potřebě pomoci pravidelnému zvládání základní životní potřeby a dohledu při úkonech nebo při některých činnostech v rámci úkonů stanovených v příloze č zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. 1 Přitom se přihlíží k této vyhlášce tomu, které tyto osoby nejsou schopny bez pomoci nebo dohledu zvládat z důvodu nízkého věku zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a tomu odpovídajícímu stavu vývoje tělesných k adaptaci na zdravotní postižení. (2) U osob, smyslových u nichž průběžně dochází ke zhoršování a duševních funkcí a praktických dovedností zlepšování zdravotního stavu, nutných trvá sledované období rozhodné pro péči o vlastní osobu a soběstačnost posouzení závislosti zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.