Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník

Čl. I

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb., se mění, doplňuje a upravuje takto:

1. 1. Vypouští se preambule zákona a úvodní věta k zákonu zní:

   „Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:“.

1. 2. Vypouštějí se články I až VIII včetně nadpisu.
2. 3. § 1 zní:

   㤠1

   Odkaz 㤠1

   (1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.

   (2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.¹)

   (3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony.“.

1. 4. V § 2 se za odstavec 2 připojuje odstavec 3, který zní:

   „(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.“.

1. 5. § 3 zní:

   㤠3

   Odkaz 㤠3

   (1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

   (2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.“.

1. 6. § 5 zní:

   㤠5

   Odkaz 㤠5

   Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.“.

1. 7. Ve všech ustanoveních občanského zákoníku včetně nadpisů se slovo „občan“ nahrazuje slovy „fyzická osoba“ a slova „socialistická organizace“ nebo slovo „organizace“ slovy „právnická osoba“.
2. 8. V § 9 se slovo „mravní“ nahrazuje slovem „volní“.
3. 9. § 11 zní:

   㤠11

   Odkaz 㤠11

   Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.“.

1. 10. § 12 zní:

   㤠12

   Odkaz 㤠12

   (1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.

   (2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.

   (3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.“.

1. 11. § 14 se vypouští.
2. 12. V § 15 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
3. 13. § 17 se vypouští.
4. 14. § 18 včetně nadpisu zní:

   „Právnické osoby

   § 18

   Odkaz § 18

   (1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.

   (2) Právnickými osobami jsou

   1. a) sdružení fyzických nebo právnických osob,
   2. b) účelová sdružení majetku,
   3. c) jednotky územní samosprávy,
   4. d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.“.

1. 15. § 19 zní:

   㤠19

   Odkaz 㤠19

   (1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

   (2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jejich vznik jinak.“.

1. 16. Za § 19 se vkládají § 19a až 19c, které znějí:

   㤠19a

   Odkaz 㤠19a

   (1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem.

   (2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

   § 19b

   Odkaz § 19b

   (1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení.

   (2) Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích.

   (3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.

   § 19c

   Odkaz § 19c

   Sídlo právnické osoby musí být určeno při jejím vzniku.“.

1. 17. § 20 zní:

   㤠20

   Odkaz 㤠20

   (1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány).

   (2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.“.

1. 18. Za § 20 se vkládá § 20a, který zní:

   㤠20a

   Odkaz 㤠20a

   (1) Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

   (2) Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

   (3) Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

   (4) Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.“.

1. 19. Za § 20a se vkládají § 20b až 20e, které včetně nadpisu znějí:

   „Nadace

   § 20b

   Odkaz § 20b

   (1) Fyzická nebo právnická osoba mohou jednotlivě nebo společně zřizovat nadace (fondy) k obecně prospěšným cílům, zejména za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů, k ochraně a tvorbě životního prostředí, zachování přírodních hodnot i ochraně kulturních památek.

   (2) Fyzická osoba může nadaci zřídit i závětí.

   (3) Nadace je právnickou osobou; vzniká registrací u příslušného státního orgánu.

   § 20c

   Odkaz § 20c

   Zřizovatel vydává statut nadace, který obsahuje zejména

   1. a) název a sídlo nadace,
   2. b) cíl, který bude nadací podporován,
   3. c) zdroje nadace,
   4. d) způsoby použití prostředků nadace a komu je lze poskytnout,
   5. e) určení správce nadace a kdo ji zastupuje v právních vztazích,
   6. f) způsob majetkového vypořádání při zániku nadace.

   § 20d

   Odkaz § 20d

   Prostředky poskytnuté z nadace jsou účelově vázány a ten, komu byly poskytnuty, je povinen použít je podle stanovených podmínek; jinak může správce nadace požadovat jejich vrácení nebo náhradu.

   § 20e

   Odkaz § 20e

   (1) Na zrušení a zánik nadace se použije přiměřeně § 20a.

   (2) Podrobnější úpravu o nadacích (fondech) stanoví zákon Federálního shromáždění.“.

1. 20. Za § 20e se vkládají § 20f až 20j, které včetně nadpisu znějí:

   „Zájmová sdružení právnických osob

   § 20f

   Odkaz § 20f

   K ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické osoby vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen „sdružení“).

   § 20g

   Odkaz § 20g

   K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená zakladateli nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. O založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdružení, jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.

   § 20h

   Odkaz § 20h

   (1) Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení, úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a naložení s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na určitý členský příspěvek.

   (2) Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy určí způsob, jímž se stanovy mění a doplňují.

   § 20i

   Odkaz § 20i

   (1) Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností.

   (2) Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení vedeného u okresního úřadu²) příslušného podle sídla sdružení. Do registru se zapisuje název a sídlo sdružení, předmět jeho činnosti, orgány, kterými sdružení jedná, a jména osob vykonávajících jejich působnost.

   (3) K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.

   § 20j

   Odkaz § 20j

   (1) Před zánikem sdružení se vyžaduje likvidace, jestliže jmění sdružení nepřechází na právního nástupce.

   (2) Sdružení zaniká výmazem z registrace.“.

1. 21. § 21 zní:

   㤠21

   Odkaz 㤠21

   Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.“.

1. 22. § 25 se vypouští.
2. 23. V § 27 odst. 3 se slova „národní výbor“ nahrazují slovy „orgán místní správy“; citace § 19 uvedená v závorce se současně nahrazuje citací § 18 odst. 1.
3. 24. V § 29 se slova „zájmů společnosti“ nahrazují slovy „vyžaduje-li to veřejný zájem“.
4. 25. § 31 až 33 znějí:

   㤠31

   Odkaz 㤠31

   (1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

   (2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.

   (3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně.

   (4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.

   § 32

   Odkaz § 32

   (1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

   (2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.

   (3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zmocněnce.

   § 33

   Odkaz § 33

   (1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.

   (2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním.

   (3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.“.

1. 26. Za § 33 se vkládají § 33a a 33b, které znějí:

   㤠33a

   Odkaz 㤠33a

   (1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala za zmocnitele,

   1. a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,
   2. b) je-li zmocněncem právnická osoba.

   (2) Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.

   § 33b

   Odkaz § 33b

   (1) Plná moc zanikne

   1. a) provedením úkonu, na který byla omezena,
   2. b) je-li odvolána zmocnitelem,
   3. c) je-li vypovězena zmocněncem,
   4. d) zemře-li zmocněnec.

   (2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného. Zánikem právnické osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.

   (3) Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.

   (4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.

   (5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na určité úkony, může se vůči němu dovolávat odvolání plné moci, jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.

   (6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.“.

1. 27. V § 34 se za slovo „směřující“ vkládá slovo „zejména“.
2. 28. V § 35 odst. 2 zní:

   „(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.“,

   připojuje se odstavec 3, který zní:

   „(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.“.

1. 29. V § 36 se za odstavec 1 vkládá odstavec 2, který zní:

   „(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.“,

   dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4,

   za odstavec 4 se připojuje odstavec 5, který zní:

   „(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.“.

1. 30. § 37 zní:

   㤠37

   Odkaz 㤠37

   (1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

   (2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.

   (3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.“.

1. 31. V § 39 se slova „zájmům společnosti“ nahrazují slovy „dobrým mravům“.
2. 32. V § 40 odst. 2 zní:

   „(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.“,

   připojují se odstavce 3, 4 a 5, které znějí:

   „(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé.

   (4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

   (5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.“.

1. 33. § 40a zní:

   㤠40a

   Odkaz 㤠40a

   Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, 140, § 145 odst. 1, § 479, 589 a § 701 odst. 1, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.“.

1. 34. Za § 41 se vkládá § 41a, který zní:

   㤠41a

   Odkaz 㤠41a

   (1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

   (2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.“.

1. 35. Za § 42 se vkládá § 42a, který včetně nadpisu zní:

   㤠42a

   Odkaz 㤠42a

   Odporovatelnost

   (1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.

   (2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.

   (3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.

   (4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.“.

1. 36. Za § 43 se vkládají § 43a až 43c, které včetně nadpisu znějí:

   „Návrh na uzavření smlouvy

   § 43a

   Odkaz § 43a

   (1) Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen „návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.

   (2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.

   (3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu.

   (4) Návrh nemůže být odvolán

   1. a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty, nebo
   2. b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.

   § 43b

   Odkaz § 43b

   (1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká

   1. a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,
   2. b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu, nebo
   3. c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.

   (2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá něco jiného.

   (3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je určen.

   Přijetí návrhu

   § 43c

   Odkaz § 43c

   (1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.

   (2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.

   (3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním zprávy.

   (4) Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřují přijetí návrhu, vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, že považuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.“.

1. 37. § 44 zní:

   㤠44

   Odkaz 㤠44

   (1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.

   (2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.

   (3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou.“.

1. 38. § 45 zní:

   㤠45

   Odkaz 㤠45

   (1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

   (2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel použil, nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se podle ustanovení o omylu (§ 49a).“.

1. 39. V § 47 odst. 1 a v § 47 odst. 2 se vypouštějí druhé věty,

   v § 47 odst. 3 zní:

   „(3) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavců 1 a 2, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.“.

1. 40. § 49 zní:

   㤠49

   Odkaz 㤠49

   Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.“.

1. 41. Za § 49 se vkládá § 49a, který zní:

   㤠49a

   Odkaz 㤠49a

   Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.“.

1. 42. Za § 50 se vkládají § 50a a 50b, které znějí:

   㤠50a

   Odkaz 㤠50a

   (1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.

   (2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno.

   (3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena.

   § 50b

   Odkaz § 50b

   Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.“.

1. 43. Z části první se vypouštějí ustanovení hlavy páté až sedmé včetně nadpisů (§ 52 až 99).
2. 44. V § 100 odst. 2 zní:

   „(2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.“,

   připojuje se odstavec 3, který zní:

   „(3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.“.

1. 45. V ustanovení § 102 se slovo „organizace“ nahrazuje slovy „fyzické nebo právnické osoby“.
2. 46. V ustanovení § 103 se citace § 80, uvedená v závorce, nahrazuje citací § 565.
3. 47. § 105 zní:

   㤠105

   Odkaz 㤠105

   Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.“.

1. 48. V § 107 odst. 1 a 2 znějí:

   „(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

   (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.“.

1. 49. V § 109 se vypouští věta první.
2. 50. V § 110 odst. 2 větě druhé se citace § 80, uvedená v závorce, nahrazuje citací § 565.
3. 51. § 118 zní:

   㤠118

   Odkaz 㤠118

   (1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

   (2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory.“.

1. 52. V § 120 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

   „(2) Stavba není součástí pozemku.“.

1. 53. V části druhé se nadpis „Socialistické společenské vlastnictví a osobní vlastnictví“ nahrazuje nadpisem „Věcná práva“,

   § 123 až 135c včetně nadpisů znějí:

   „Hlava první VLASTNICKÉ PRÁVO „Hlava první

   § 123

   Odkaz § 123

   Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

   § 124

   Odkaz § 124

   Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

   § 125

   Odkaz § 125

   (1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.

   (2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví pouze státu nebo určených právnických osob.

   § 126

   Odkaz § 126

   (1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

   (2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.

   § 127

   Odkaz § 127

   (1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

   (2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.

   (3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.

   § 128

   Odkaz § 128

   (1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.

   (2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu.

   Držba

   § 129

   Odkaz § 129

   (1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

   (2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

   § 130

   Odkaz § 130

   (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

   (2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

   (3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují.

   § 131

   Odkaz § 131

   (1) Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.

   (2) Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým nákladem zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.

   Nabývání vlastnictví

   § 132

   Odkaz § 132

   (1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

   (2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

   § 133

   Odkaz § 133

   (1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

   (2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím.

   § 134

   Odkaz § 134

   Vydržení

   (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

   (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).

   (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

   (4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

   § 135

   Odkaz § 135

   (1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví státu.

   (2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.

   (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.

   § 135a

   Odkaz § 135a

   Vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní.

   § 135b

   Odkaz § 135b

   (1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.

   (2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

   § 135c

   Odkaz § 135c

   (1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“).

   (2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

   (3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.“.