§ 9
změněno 1. 1. 2015 zákonem 340/2014 Sb.
§ 9 Druhy provozních nákladů chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné (1) Za provozní náklady chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné, na které lze podle § 76 zákona poskytnout příspěvek, se považují a) zvýšené správní náklady ve výši 7 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku, kterými jsou náklady na 1. nájemné za plochy pracovních, skladových nebo manipulačních prostor, souvisejících s výkonem samostatné výdělečné činnosti, s výjimkou nájemného za prostory určené k bydlení, 2. povinné revize zařízení, bez nichž by osoba se zdravotním postižením nemohla samostatnou výdělečnou činnost vykonávat, 3. povinné revize objektu sloužícího k výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud je objekt ve vlastnictví osoby se zdravotním postižením a není určen k bydlení, 4. služby spojené s užíváním objektu, zejména revize komínů, hromosvodů, elektroinstalace, jejichž cena je zahrnována do nájemného, s výjimkou služeb za prostory určené k bydlení, 5. energie a palivo související s výkonem samostatné výdělečné činnosti, nebo 6. vodné a stočné související s výkonem samostatné výdělečné činnosti, b) náklady na dopravu, zejména materiálu a hotových výrobků, c) náklady na přizpůsobení provozovny sloužící k výkonu samostatné výdělečné činnosti, a to zejména náklady na 1. pořízení a ověření počítačového programového vybavení, 2. přizpůsobení a pořízení pomocných technologických zařízení, 3. přizpůsobení hygienických, tepelných, světelných nebo hlukových podmínek, nebo 4. výstavbu nebo rozšíření provozu, včetně nákladů na počítačové vybavení. (2) Je-li součástí nákladů uvedených v odstavci 1 i daň z přidané hodnoty a osoba samostatně výdělečně činná není plátcem této daně, považuje se daň z přidané hodnoty za provozní náklad chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné.