Devizový zákon

§ 23 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci v cizí měně, s výjimkou nákupu nemovitostí v zahraničí, nákupu zahraničních cenných papírů a přijetí peněžního úvěru od devizového cizozemce, jestliže ke splnění tohoto závazku může použít v souladu s tímto zákonem: a) devizové prostředky uložené na devizovém účtu u devizového peněžního ústavu devizové banky, b) devizové prostředky, které jí devizový peněžní ústav devizová banka je povinen povinna prodat podle § 20 a 21, c) devizové prostředky, které devizový peněžní ústav odmítl devizová banka odmítla od ní koupit a vydal vydala jí o tom potvrzení, d) devizové prostředky, které získá během svého pobytu v zahraničí, e) devizové prostředky, na které se nevztahují povinnosti podle § 17. (2) Devizový tuzemec - fyzická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění v československé měně vůči devizovému cizozemci, s výjimkou a) nákupu nemovitostí v zahraničí, b) nákupu zahraničních cenných papírů a c) přijetí peněžního úvěru od devizového cizozemce. (3) V případech, na které se nevztahuje odstavec nevztahují odstavce 1 a 2, se může devizový tuzemec - fyzická osoba smluvně zavázat k peněžitému plnění v cizí měně vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, k nimž v nichž se toto povolení nevyžaduje.