§ 15.
změněno 1. 1. 1992 zákonem 582/1991 Sb.
§ 15. (1) Nemocenské náleží místo mzdy nebo platu (dále jen „mzda“) zaměstnanci, který je pro nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání; za neschopného k výkonu svého zaměstnání se považuje též zaměstnanec přijatý do ústavní péče v zařízení preventivní a léčebné péče (dále jen „ústavní ošetřování“). (2) Při lázeňské péči náleží nemocenské, pokud se tato péče poskytuje mimo dovolenou na zotavenou. (3) Nemocenské se poskytuje od prvního dne dočasné neschopnosti (§ 22) k výkonu dosavadního zaměstnání pro nemoc nebo úraz (dále jen „pracovní neschopnost“) do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity podle předpisů vydaných na podkladě § 51 odst. 4. Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen „podpůrčí doba“). (4) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. Tato období se však nezapočtou: a) jestliže zaměstnání trvalo aspoň 6 měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo b) jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem (nemocí z povolání) podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců. Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání). (5) Nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření posudkové komise sociálního zabezpečení příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.