§ 17
změněno 1. 6. 1992 zákonem 235/1992 Sb.
§ 17 (1) Nemocenské se stanoví z průměrné čisté mzdy zaměstnance připadající na pracovní den (dále jen „čistá denní mzda“), nejvýše však z částky 150 Kčs při pětidenním pracovním týdnu. Tato částka se úměrně upraví, je-li pracovní doba rozvržena na jiný počet pracovních dnů v týdnu.1) (2) Základem pro zjištění čisté denní mzdy je výdělek, kterého zaměstnanec dosáhl po odečtení daně ze mzdy v zaměstnání zakládajícím jeho nemocenské pojištění nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním před vznikem nároku na nemocenské za období stanovené prováděcími předpisy.*) (3) Je-li čistá denní mzda pracovníka v pracovním poměru nebo člena družstva v členském poměru, kde součástí členství je též pracovní vztah, nižší než čistá denní mzda zjištěná z minimální mzdy, na niž by vznikl nárok tomuto pracovníku nebo členu v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba použít čistou denní mzdu pro stanovení nemocenského, zvýší se čistá denní mzda na výši odpovídající čisté denní mzdě zjištěné z minimální mzdy; to platí obdobně při používání pravděpodobného započitatelného výdělku. (4) Nemocenské náleží za pracovní dny.*) Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za něž se poskytuje náhrada mzdy.