Zákon o sociálním zabezpečení

§ 11. Zvýšení starobního důchodu pracujících důchodců. (1) Důchodci, který je zaměstnán (dále jen „pracující důchodce“) a jemuž se vyplácí starobní důchod, se zvyšuje nárok Nároky na starobní důchod o 4 % průměrného ročního výdělku po dobu zaměstnání. Zaměstnancům, z něhož byl důchod vyměřen, za každý rok kteří vykonávají zaměstnání vykonávaného po dni vzniku splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod až do dosažení věku 65 let, a jde-li o důchodce ze zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo o ženu, až do dosažení věku 60 let. (2) Po dosažení věku uvedeného v odstavci 1 se zvyšuje pracujícím důchodcům nárok na náleží starobní důchod za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % popřípadě jeho třetina nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků, které měl důchodce po dosažení tohoto věku, a to jiná část podle toho, v ve které pracovní kategorii byl v té době zaměstnán; stejně se zvyšuje nárok na starobní důchod pracujícímu důchodci, jemuž tento nárok vznikl až po dosažení jsou zaměstnáni a jakého věku 65 let (§ 9 odst dosáhli. 2). (3) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se provede po dosažení věku 65 let Podrobnou úpravu těchto nároků stanoví vláda, a jde-li o pracujícího důchodce ze zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo ženu která též určí, po dosažení věku 60 let; vystoupil-li však pracující důchodce ze zaměstnání před dosažením tohoto věku, provede jak se zvýšení důchodu po výstupu ze těmto zaměstnancům jejich nároky na starobní důchod zvyšují za každý další rok zaměstnání. Zvýšení podle odstavce 2 se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání. (4) Do doby zaměstnání potřebné pro zvýšení starobního důchodu se nezapočítávají náhradní doby.