§ 42.
změněno 1. 4. 1959 zákonem 17/1959 Sb.
§ 42. Omezení výplaty dávek. (1) Vznikne-li nárok na starobní důchod v době, po kterou se vyplácí nemocenské, náleží zaměstnanci II. nebo III. pracovní kategorie mladšímu 65 let a ženě mladší 60 let po dobu výplaty nemocenského posuzuje se nárok zaměstnance na starobní důchod ve a jeho výši jedné třetiny; zaměstnanci I stejně jako nárok zaměstnance, který vykonává zaměstnání. pracovní kategorie náleží však starobní důchod v plné výši. (2) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní nebo částečný invalidní důchod podle §§ 34 a 35 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví. (3) Je-li důchodce, který nemá povinnost vyživovat jiné osoby, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců, důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí. Důchodci nebo jeho opatrovníku může však být vyplácena část důchodu na úhradu osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.