Zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě

§ 1.

Úvodní ustanovení.

(1) Plánovaný rozvoj československého hospodářství vyžaduje silniční dopravu hospodárnou a nerušenou; stát proto silniční dopravu řídí a upravuje a její druhy významné pro potřeby lidu provozuje prostřednictvím podniků k tomu určených.

(2) Rozsah silniční dopravy se stanoví jednotným hospodářským plánem.

§ 2.

Oprávnění k dopravnímu podnikání.

(1) Provozovati silniční dopravu jako podnik pro obecné dopravní potřeby (dále jen „dopravní podnikání“) jsou oprávněny jen

1. a) národní podnik pro silniční dopravu, na území celého státu;
2. b) komunální podniky ve své zájmové oblasti bez povolení, mimo tuto oblast zpravidla na povolení.

(2) Povolení podle odstavce 1 písm. b) uděluje krajský, popřípadě okresní národní výbor; má-li doprava přesahovati obvod jednoho kraje, uděluje povolení ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra nebo krajský národní výbor jimi zmocněný. V povolení mohou být stanoveny podmínky.

(3) Zájmovou oblast [odstavec 1 písm. b)] tvoří území příslušné obce a ony části území sousedních obcí, které vytvářejí jednotnou sídelní nebo hospodářskou oblast; vymezuje ji příslušný krajský národní výbor. Zásady pro koordinaci dopravy v zájmové oblasti mezi národním podnikem pro silniční dopravu a komunálními podniky stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 3.

Povinnosti při dopravním podnikání.

(1) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnouti dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy nebo opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátiti ani zdolati (dopravní povinnost).

(2) Dále jsou tyto podniky povinny zejména:

1. a) provozovati dopravu pravidelnou bez přerušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;
2. b) prováděti dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);
3. c) sestaviti tarify a říditi se při tom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí být zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;
4. d) sestaviti pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbát při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovati jízdní řád v rámci bezpečnosti dopravy; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.

(3) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovati dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, popřípadě krajský národní výbor jimi zmocněný, mohou jim to uložiti. Přitom je možno se odchýliti od podmínek a tarifů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c).

(4) Podmínky pro provozování pravidelné silniční dopravy, která se podle předpisů o plánování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní druhy městské dopravy.

§ 4.

Silniční doprava, která není dopravním podnikáním.

(1) Doprava osob a věcí pro vlastní i pro cizí potřeby nesmí odporovati jednotnému hospodářskému plánu a zásadám hospodárného uspořádání dopravy.

(2) Dopravovati pro vlastní potřeby lze zásadně bez povolení, pro cizí potřeby zásadně na povolení.

(3) Pro dopravu, ke které je třeba povolení, platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.

§ 5.

Zvláštní ustanovení pro některé podniky a orgány.

(1) Podniky a orgány letecké, poštovní, cestovní, ubytovací a rekreační služby, jakož i národní podnik pro drážní dopravu, mohou provozovati silniční dopravu určitého druhu, je-li nezbytným nebo u pošty aspoň dopravně účelným doplňkem jejich hlavního předmětu podnikání nebo činnosti. Podle svého druhu a rozsahu může být tato doprava vázána na povolení.

(2) Zahraniční podnikatelé mohou provozovati silniční dopravu do tuzemska a z tuzemska, jakož i dopravu průvozem přes území Československé republiky na povolení, jež vydává ministerstvo dopravy nebo krajský národní výbor jím zmocněný.

(3) Pro dopravu provozovanou podle ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.

§ 6.

Poštovní doprava.

(1) O dopravě poštovních zásilek a zaměstnanců je doprovázejících platí ustanovení zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).

(2) Nedojde-li mezi tím, kdo provozuje silniční dopravu, a poštou k dohodě o náhradě za dopravu uvedenou v odstavci 1 (§ 10 odst. 3 poštovního zákona), rozhodne o náhradě ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem pošt, a provozuje-li dopravu komunální podnik, též v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 7.

Státní dozor.

(1) Národní výbory bdí nad tím, aby silniční doprava byla provozována podle ustanovení tohoto zákona a předpisů a opatření podle něho vydaných. Za tím účelem mohou národní výbory též prováděti dohlídky u držitelů vozidel a přehlížeto jejich dopravní zařízení; držitelé vozidel a osoby činné při dopravě jsou povinni poskytnouti na požádání potřebná vysvětlení. Vrchní dozor přísluší ministerstvu dopravy.

(2) Při výkonu dozoru lze dávato příkazy a zákazy, jakož i činiti vhodná zatímní opatření k odstranění závad.

§ 8.

Zvláštní úkony veřejné správy.

(1) Vyžaduje-li to jednotný hospodářský plán, hospodárné uspořádání silniční dopravy nebo jiný veřejný zájem, může ministerstvo dopravy stanoviti potřebnou úpravu silniční dopravě vyhláškou v příslušném úředním listě, vydanou v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy; v mezích této vyhlášky může tak učiniti i krajský národní výbor.

(2) Vyžaduje-li to zdolání naléhavých dopravních potřeb nebo jiný naléhavý veřejný zájem, mohou krajské, popřípadě okresní národní výbory činiti potřebná opatření, zejména:

1. a) ukládati držitelům silničních vozidel určité dopravní úkoly; jde-li o víc úkolů, může být stanoveno pořadí jejich naléhavosti se zřetelem k druhu dopravovaných osob nebo věcí;
2. b) ukládati držitelům vozidel, aby se zřekli určitého druhu dopravy, nebo podrobiti je jiným omezením;
3. c) stanoviti, že některých silničních vozidel se použije k určitým druhům dopravy.

(3) Ministerstvo dopravy schvaluje dohody se zahraničními podniky o provozním společenství, jakož i účast tuzemských podniků v mezinárodních organisacích v oboru silniční dopravy.

§ 9.

Dosavadní oprávnění k provozování dopravy.

(1) Osoby, které mají oprávnění k dopravnímu podnikání, platné v den nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou provozovati dopravu podle tohoto oprávnění; přitom jsou povinny plnit úkoly určené jednotným hospodářským plánem a povinnostmi plynoucí z tohoto zákona i z původního oprávnění, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem. Toto ustanovení se nevztahuje na oprávnění k dopravě do ciziny a z ciziny a k dopravě průvozem přes území Československé republiky.

(2) Vyžaduje-li to plnění jednotného hospodářského plánu nebo jiný veřejný zájem, může okresní národní výbor měniti oprávnění podle odstavce 1, zejména pokud jde o jeho rozsah, nebo může toto oprávnění odejmouti, a to zejména neplní-li oprávněný povinnosti uvedené v odstavci 1.

(3) Dopravu smí provozovati pouze oprávněný; výjimky může povoliti jen v případech zvláštního zřetele hodných krajský národní výbor.

(4) Zanikne-li oprávnění jakýmkoliv způsobem nebo dojde-li k omezení jeho rozsahu, mohou být silniční vozidla, kterých bylo používáno k provozování dopravy, vykupována. Výkupní řízení provede okresní národní výbor a podle jeho rozhodnutí jsou dotčeni vlastníci povinni vozidla prodati. Podrobnosti o výkupním řízení a o způsobu výkupu upraví ministerstvo dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě.

§ 10.

Výjimky z platnosti zákona.

(1) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují

1. a) na dopravu provozovanou vozidly trolejovými,
2. b) na dopravu, kterou provádějí ozbrojené sbory,
3. c) na dopravu, kterou provádí státní zdravotní správa k účelům zdravotním, a na dopravu nemocných a zraněných sanitními vozidly.

(2) Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanoviti vyhláškou v příslušném úředním listě odchylky od ustanovení tohoto zákona pro oprávnění k dopravnímu podnikání a pro jeho podmínky, pokud jde o silniční dopravu provozovanou jinými dopravními prostředky než motorovými vozidly. Stejným způsobem mohou být stanoveny zvláštní podmínky pro provozování silniční dopravy přes hranice Československé republiky, a to i odchylně od ustanovení tohoto zákona.

§ 11.

Poměr k jiným právním předpisům.

(1) Ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisů jej měnících nebo doplňujících neplatí pro provozování silniční dopravy.

(2) Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a zákona č. 117/1924 Sb., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, zůstávají nedotčena.

§ 12.

Prováděcí předpisy.

(1) K provedení tohoto zákona vydá vláda nařízením podrobnější předpisy, zejména

1. a) o znacích jednotlivých druhů silniční dopravy,
2. b) o druzích a rozsahu dopravy, kterou mohou provozovati komunální podniky nebo některé jiné podniky a orgány, a o tom, kdy je k této dopravě třeba povolení,
3. c) o podmínkách, které může obsahovati povolení k provozování dopravy,
4. d) o povinnostech při dopravním podnikání, zejména o zásadách podmínek pro dopravu (řádů), o schvalování tarifů a jízdních řádů a o jejich uvádění v obecnou známost, o povinnostech při zahájení dopravy a při změnách provozování,
5. e) o tom, ve kterých případech může býti doprava pro vlastní potřeby vázána na povolení, nebo ve kterých případech není třeba povolení k dopravě pro cizí potřeby,
6. f) o tom, která ustanovení o dopravním podnikání platí přiměřeně i pro jiné obory silniční dopravy (§ 4 odst. 3 a § 5 odst. 3),
7. g) o zvláštních úkonech veřejné správy, zejména o tom, kdy lze činiti opatření podle ustanovení § 8 odst. 2.

(2) Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona mohou svěřiti bližší úpravu obecným právním předpisům.

§ 13.

Trestní ustanovení.

(1) Kdo nesplní povinnost, kterou má v silniční dopravě, bude potrestán okresním národním výborem — pokud nejde o čin trestný soudně — pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) až na tři měsíce; pro případ nedobytnosti pokuty se stanoví zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, nejvýše v trvání tří měsíců.

(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně provozuje silniční dopravu.