§ 13
změněno 1. 1. 1995 zákonem 260/1994 Sb.
§ 13 Daňové přiznání (1) Plátci, kterým vznikla daňová povinnost nebo nárok na vrácení daně, jsou povinni předložit daňové přiznání správci daně. (2) Daňové přiznání předkládají plátci měsíčně, a to do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla daňová povinnost. Pokud nevznikne ve zdaňovacím období daňová povinnost ani nárok na vrácení daně, daňové přiznání se nepředkládá. (3) Při dovozu plní funkci daňového přiznání písemné celní prohlášení.16) (4) Pokud plátci zjistí, že daňové přiznání, které předložili je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek zvýšení daňové povinnosti nebo snížení nároku na vrácení daně, jsou povinni neprodleně předložit správci daně dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká. (5) Pokud plátci zjistí, že daňové přiznání, které předložili, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek snížení daňové povinnosti nebo zvýšení nároku na vrácení daně, mohou předložit správci daně nejpozději do 6 měsíců ode dne splatnosti daně dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká. Nedodržením lhůty nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav. (6) Dodatečné daňové přiznání musí být jako dodatečné výrazně označeno. V dodatečném daňovém přiznání se uvedou pouze rozdíly proti daňovému přiznání původně podanému.