§ 19
změněno 1. 8. 1993 zákonem 196/1993 Sb.
§ 19 Nárok na odpočet daně (1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud nakoupené zboží, stavební objekty, převedené nemovitosti, přijaté služby nebo převedená a využitá práva (dále jen „přijatá zdanitelná plnění“) použije pro k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění za podmínek stanovených zákonem. (2) Plátce má nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období, ve kterém do kterého daň na vstupu zaúčtoval, nebo v prvním zdaňovacím období po datu účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci, pokud tento zákon nestanoví jinak. (3) Plátce nemá nárok na odpočet daně, pokud nedoloží oprávněnost svého tohoto nároku na odpočet daně daňovým dokladem nebo zjednodušeným daňovým dokladem nebo pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro nepoužije k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění osvobozená od daňové povinnosti podle § 25, pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou koupě najaté věci, a při nákupu vratných lahví ze skla. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. (5) Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem dalšího prodeje, a to i formou koupě finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, pokud je uskutečňován plátcem. Odstavec 4 se nevztahuje rovněž na nákup osobních automobilů a vratných lahví určených na vývoz, pokud je uskutečňován plátcem. (6) Prodá-li plátce osobní automobil a vratné láhve ze skla, při jejichž koupi neuplatnil nárok na odpočet podle odstavce 4, je tento prodej osvobozený od daňové povinnosti dani nepodléhá. (7) Plátce provádějící finanční pronájem má nárok na odpočet daně u zboží a nemovitostí, které jsou předmětem smlouvy o koupi najaté věci v plné výši.