§ 19
změněno 1. 1. 1996 zákonem 133/1995 Sb.
§ 19 Nárok na odpočet daně (1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud pořízené zboží, stavební objekty, převedené nemovitosti, přijaté služby nebo převedená a využitá práva (dále jen „přijatá zdanitelná plnění“) použije k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění, pokud zákon nestanoví jinak. (2) Plátce má nárok na odpočet daně na základě daňového dokladu zaúčtovaného podle zvláštního předpisu16a) se všemi tímto zákonem předepsanými náležitostmi, který byl vystaven plátcem daně. V případě, že doklad, na jehož základě uplatňuje plátce nárok na odpočet daně, neobsahuje všechny náležitosti, finanční orgán ho vyzve, aby si v určené lhůtě zajistil u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, doplnění chybějících náležitostí. Doplňovat nelze náležitosti daňového dokladu předepsané v § 12 odst. 2 písm. b), d), h), i), j) a k). Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění, nebo v prvním zdaňovacím období a nejpozději do konce kalendářního roku následujícího po datu účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci roce, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění, pokud tento zákon nestanoví jinak. (3) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního předpisu16b) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. (4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou koupě najaté věci ze vstupní ceny, při technickém zhodnocení zhodnocení16c) osobního automobilu a při nákupu vratných lahví. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. (5) Plátce má nárok na odpočet daně z přirážky nad úroveň vstupní ceny bez daně u smluv o finančním pronájmu osobního automobilu s následnou koupí najaté věci. (6) Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem dalšího prodeje, a to i formou finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, pokud je uskutečňován plátcem. Odstavec 4 se nevztahuje rovněž na nákup osobních automobilů a vratných lahví určených na vývoz, pokud je uskutečňován plátcem. Pokud je osobní automobil nakoupený za účelem dalšího prodeje, a to i formou finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, použit v případech, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně podle odstavce 4, nárok na odpočet daně zaniká. (7) Prodá-li plátce osobní automobil a vratné láhve, při jejichž jehož koupi neuplatnil nárok na odpočet podle odstavce 4, tento prodej dani nepodléhá, pokud prodejní cena nepřevyšuje pořizovací vstupní cenu v úrovni včetně daně u původního vlastníka osobního automobilu. Pokud prodejní cena převyšuje pořizovací tuto cenu, prodej dani podléhá a základ daně se stanoví podle § 14 odst. 14. Výše uvedený postup se nevztahuje na plátce, kteří nakupují ojeté osobní automobily za účelem dalšího prodeje. Tito plátci jsou povinni uplatňovat daň podle ustanovení § 14 odst. 14. Prodá-li plátce vratné láhve, při jejichž koupi neuplatnil nárok na odpočet podle odstavce 4, tento prodej dani nepodléhá. (8) Poskytne-li plátce bezúplatně zdanitelná plnění, při jejichž pořízení nemohl uplatnit nárok na odpočet daně podle odstavce 3, tato plnění dani nepodléhají. (9) V případě, že plátce používá pro dosažení obratu za svá zdanitelná plnění majetek, který mu slouží zároveň i pro osobní potřebu, má nárok na odpočet daně v poměrné části, a to pouze do poměru, v jakém uplatňuje odpisy pro účely daně z příjmu. (10) Při použití soukromého osobního automobilu motorového vozidla pro služební účely nelze uplatnit nárok na odpočet daně při pořízení pohonných hmot.