§ 38a
změněno 1. 4. 2000 zákonem 17/2000 Sb.
§ 38a Dodatečné daňové přiznání (1) V dodatečném daňovém přiznání uvádí plátce pouze rozdíly oproti poslední známé daňové povinnosti příslušného zdaňovacího období. (2) Dodatečné daňové přiznání je plátce povinen předložit v případě, že souhrnem oprav zvyšuje daňovou povinnost. (3) V případě, že plátce snižuje souhrnem oprav daňovou povinnost, může předložit dodatečné daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem.40c) (4) Plátce, který postupuje uplatňuje odpočet daně podle § 20, v případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění provede opravu odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění podléhajících úpravě podle § 20 s nově propočteným koeficientem za zdaňovací období s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému zdaňovacímu období, pokud tento zákon nestanoví jinak. V (5) Plátce, který uplatňuje odpočet daně podle § 20, v případě opravy uskutečněných odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění podléhajících úpravě podle § 20, za zdaňovací období roku již vypořádaného se vypořádaná, nový koeficient nepočítá a pro opravu odpočtu použije nově poslední vypočtený roční koeficient s promítnutím všech oprav za příslušný rok. Současně s předkládanou opravou je plátce povinen provést opravu vypořádání nároku na odpočet daně podle § 20 odst. 7 a předložit v jednom dodatečném daňovém přiznání. K opravovanému zdaňovacímu období se oprava vypořádání vyměří.