Vyhláška o úhradách léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely

Léčbu hexoprenalinem, ritodrinem a fenoterolem ordinuje gynekolog - parenterální formu při zahájení tokolytické léčby po 20. týdnu těhotenství, léčbě porodní dystokie, intrapartální akutní tokolýze; - p.o. formu pouze jako pokračování parenterální aplikace tokolytik.

Atosiban je indikován při předčasné děložní činnosti od 24. týdne gestace do ukončeného 33. týdne těhotenství u těhotných s: a) diabetes mellitus, b) kardiopatií, c) primární hypotenzí a tendencí ke kolapsovým stavům, d) thyreopatií, e) srdeční arytmií anebo f) u nichž byla indikována parenterální tokolýza v kontinuálním podání delším než 48 hodin.

Kabergolin je indikován při nesnášenlivosti nebo nedostatečné účinnosti léků ze skupiny dopaminergních agonistů (terguridu a přípravků s obsahem bromokriptinu) u nemocných s prolaktin secernujícími adenomy hypofýzy a s hyperprolaktinémií jiného původu, u nemocných s akromeglií reagující na léčbu dopaminergními agonisty a u žen v indikacích vyžadujících zástavu laktace.

1. Za nedostatečnou účinnost léčiv ze skupiny dopaminergních gonistů se považuje:
   1. a) neschopnost navodit klinickou remisi potíží, tj. u žen obnovu menstruačního krvácení a zástava galaktorey, případně u žen přejících si otěhotnět obnova ovulačních cyklů, u mužů potenci,
   2. b) neschopnost zabránit růstu prolaktin secernujícího adenomu a u makroadenomů neschopnost zmenšit jeho objem,
   3. c) v indikaci zástava laktace nedosažení této zástavy obvyklým dávkováním.

1. Estradiol v p.o. lékové formě indikuje gynekolog, sexuolog nebo endokrinolog:
   1. a) při substituční léčba hypogonadismu žen,
   2. b) k hormonální korekci v dětské a dorostové endokrinologii a gynekologii.

1. Estradiol v transd., parent. (implantát) a inhal. lékové formě indikuje gynekolog, sexuolog nebo endokrinolog:
   1. a) při substituční léčbě hypogonadismu žen,
   2. b) k hormonální korekci v dětské a dorostové endokrinologii a gynekologii.

Léčbu tibolonem ordinuje gynekolog k léčbě estrogen deficitního syndromu tam, kde jsou jiné hormonální přípravky kontraindikovány nebo kde jiné hormonální přípravky pacientka objektivně nesnáší.

Léčiva s obsahem tolterodinu jsou indikovaná urologem, gynekologem, sexuologem a geriatrem při nesnášenlivosti (nutnost přerušení léčby pro závažné vedlejší účinky) nebo nedostatečné účinnosti (snížení urgentních nebo inkontinentních epozid o méně než 50% a počet mikcí o méně než 20%) jiných léků ze skupiny anticholinergik a spazmolytik (oxybutynin, propiverin) u nemocných postižených hyperaktivním měchýřem a nebo případy s těžkou hyperaktivitou měchýře (počet mikcí 10 a více za 24 hodin, z toho minimálně 1 mikce za noc, nejméně 1 episoda urgence, nebo 1 episoda inkontinence za 24 hodin) či urgentní inkontinence bez polakisurií. Po 3 měsících terapie tolterodinem bude hodnocen stav pacienta na základě anamnestických údajů před zahájením terapie antimuskariniky: pokud je frekvence inkontinetních nebo urgentních episod snížena o více než 50 %, nebo frekvence mikcí o více než 20%, lze terapii tolterodinem dále hradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Léčiva s obsahem solifenacinu jsou indikovaná urologem a gynekologem při nesnášenlivosti (nutnost přerušení léčby pro významné vedlejší účinky) nebo nedostatečné účinnosti (snížení urgentních nebo inkontinentních epizod o méně než 50% a počet mikcí o méně než 20%) jiných léků ze skupiny anticholinergik a spazmolytik (oxybutynin, propiverin) u nemocných postižených hyperaktivním měchýřem a nebo případy s těžkou hyperaktivitou měchýře (počet mikcí 10 a více/24 hod., z toho minimálně jedna mikce za noc, nejméně jedna epizoda urgence, nebo jedna epizoda inkontinence/ 24 hod.) či urgentní inkontinence bez polakisurií.

Po 3 měsících terapie solifenacinem bude hodnocen stav pacienta na základě anamnestických údajů před zahájením terapie antimuskariniky. Pokud dojde k poklesu počtu mikcí/24 h nejméně o 20%, nebo poklesu urgentních epizod nejméně o 50%, nebo k poklesu inkontinentních epizod nejméně o 50%, je možné v terapii solifenacinem pokračovat a terapie bude nadále hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Léčiva s obsahem duloxetinu jsou indikovaná urologem nebo gynekologem u pacientek starších 18 let s prokázanou stresovou inkontinencí moči I a II stupně (některým z těchto vyšetření: urodynamickým, UZ a PWT), u kterých není primárně indikována chirurgická léčba. Po 3 měsících léčby duloxetinem je zhodnocen stav pacientky. Pokud frekvence epizod mimovolního úniku moči za týden poklesne pod 50% (za poslední týden před kontrolou), je léčba duloxetinem plně indikována a bude nadále hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Po 6 měsících léčby je stav opět vyhodnocen (kritéria pro toto hodnocení jsou dotazník s počtem epizod inkontinence), užívání duloxetinu se přeruší na 1 měsíc a stav pacientky je opět vyhodnocen (celkový zdravotní stav, změna frekvence urgencí nebo epizod úniku moči a vedlejší účinky léku). Pokud ústup obtíží bude přetrvávat po dobu alespoň 1 měsíce i po vysazení duloxetinu, bude tato léčba ukončena a pacientka bude pozvána na kontrolu za 3 měsíce. Pokud dojde během 1-měsíčního přerušení léčby duloxetinem k obnovení obtíží (v původním rozsahu nebo ještě horším) je další podávání duloxetinu indikováno a hrazeno a to po dobu pokračování účinků léčby, tzn. snížení množství epizod úniku moči pod 50% výchozí hodnoty. Kontroly pacientky u specialisty (urologa nebo gynekologa) jsou nutné každé 3 měsíce ke zhodnocení účinků léčby a stavu pacientky. Pokud léčba trvá déle než 1 rok, je nutné kontrolní vyšetření pacientky (urodynamické event. UZ a vyhodnocení PWT).

Léčba desmopresinem v tabletách je indikovaná u nemocných s diabetes inspidus, kde není možná aplikace desmopresinu intranasálně vzhledem k závažnému postižení nosní sliznice nebo v případě slepoty nemocného.

Kalcitonin předepisuje internista, ortoped, revmatolog, gynekolog a endokrinolog u osteoporózy dokumentované denzitometricky (méně než –2,5 SD) nebo osteoporotické patologické zlomeniny pokud jsou tyto stavy spojené s výrazným algickým (bolestivým) syndromem, nereagujícím na běžnou analgetickou terapii. Po 3.měsících je vyhodnocen efekt léčby. Pokud došlo k ústupu algického syndromu, je možno pokračovat v další léčbě po dobu maximálně 6 měsíců.