§ 20
změněno 16. 1. 1992 zákonem 15/1992 Sb.
§ 20 Spory o výši úhrady Nedohodnou-li Vymezení pojmů (1) Pro účely této vyhlášky se organizace vymezují pojmy obytný dům, byt, služební byt a příslušník domácnosti. (vlastník2) Obytným domem se rozumí dům, ve kterém připadají z úhrnu podlahové plochy všech místností v domě alespoň dvě třetiny na byty, počítaje v to i byty a části bytů, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení, jakož i vedlejší místnosti a příslušenství náležející k bytům. Při zjišťování tohoto poměru podlahových ploch se nepřihlíží k prostorám přístupným všem obyvatelům domu a jiným osobám, k jiným společným vedlejším místnostem a vedlejším prostorám (např. schodiště a chodby, společné prádelny a sušárny, půdní a sklepní prostory), k místnostem určeným pro zemědělské budovy, malé provozovny, dřevníky, kolny apod. (3) Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a uživatel bytu o výši úhrady za užívání bytu mohou tomuto svému účelu sloužit jako samostatné bytové jednotky. (4) Služební byty jsou a za služby spojené) byty v domech a jiných objektech určené pro ubytování osob, které mají v těchto bytech bydlet ze služebních důvodů proto, že by jinak byl ohrožen provoz objektů nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání, b) byty vystavěné z vlastních prostředků právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků. (5) Za příslušníka domácnosti nájemce se považují jeho manžel (manželka), děti, vnuci, rodiče, sourozenci a zeť (snacha), kteří s užíváním bytu ním žijí ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Za příslušníka domácnosti se považují také jiné osoby, určí ji místní národní výbor které pečují o společnou domácnost nájemce nebo jsou na něho odkázány výživou, jestliže s ním žijí ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku a nemají vlastní byt.