Dekret presidenta republiky o úlevách v trestním řízení soudním

Čl. I.

Trestní řád ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., se mění a doplňuje takto:

1. 1. V § 13 se poslední odstavec zrušuje a předposlední odstavec zní:

   „Sborové soudy první stolice se usnášejí ve sborech tří soudců, z nichž jeden předsedá.“

1. 2. V § 15 zní poslední věta:

   „Sborové soudy druhé stolice se usnášejí ve sborech tří soudců, z nichž jeden předsedá.“

1. 3. Za § 34 se vkládají §§ 34 a) a 34 b) tohoto znění:

   㤠34 a.

   Odkaz 㤠34 a.

   Od stíhání činu veřejnou žalobou může býti upuštěno, jestliže trest, k němuž stíhání může vésti, nemá význam vedle trestu, jenž obviněnému byl pro jiný čin již pravoplatně uložen nebo který ho, jak lze očekávati, pro jiný čin postihne.

   § 34 b.

   Odkaz § 34 b.

   Jde-li o čin, o němž přísluší rozhodovati okresním soudům, budiž od jeho stíhání veřejnou žalobou upuštěno, jestliže pachatelova vina je nepatrná a následky činu jsou bezvýznamné, leda že by si veřejný zájem potrestání žádal.“

1. 4. Do § 48 se vkládá jako poslední odstavec ustanovení tohoto znění:

   „Soukromému účastníku nepřísluší právo podati veřejnou žalobu místo státního zástupce, upustil-li státní zástupce od stíhání podle ustanovení §§ 34 a) a 34 b).“

1. 5. V § 270 zní první odstavec:

   „Rozsudek budiž do osmi dnů, počítajíc ode dne prohlášení, sepsán a podepsán předsedou a zapisovatelem.“

1. 6. § 283, odstavec první zní takto:

   „Odvolání možno vznésti toliko proti výroku o trestu, není-li tu důvodu zmatečnosti, uvedeného v § 281, č. 11, a proti výroku o nárocích soukromoprávních. Proti výroku o trestu se mohou odvolati všichni ti, kdo jsou oprávněni vznésti zmateční stížnost.“

1. 7. Za § 363 se vkládá § 363 a) tohoto znění:

   㤠363 a.

   Odkaz 㤠363 a.

   1. Bylo-li od stíhání veřejnou žalobou upuštěno podle ustanovení § 34 a) a nepominula-li ještě trestnost činu promlčením, může býti trestní řízení proti obviněnému na návrh veřejného žalobce bez podmínek a formálností obnovy zahájeno nebo v něm pokračováno, avšak jen za těchto podmínek:
      1. 1. jestliže v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu, jenž obviněnému byl pro jiný čin již pravoplatně uložen, s tohoto trestu sešlo;
      2. 2. jestliže se v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu, jenž obviněného pro jiný čin pravděpodobně postihne, trestní řízení zahájí nebo se v něm pokračuje do tří měsíců od právní moci rozhodnutí, jímž řízení o onom jiném činu bylo skončeno.“

1. 8. Do § 449 se vkládá jako poslední věta ustanovení tohoto znění:

   „Toto právo soukromému účastníku nepřísluší, bylo-li od stíhání činu upuštěno podle ustanovení §§ 34 a) a 34 b).“

Čl. V.