Zákon, kterým se mění zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění zákona č. 152/1995 Sb.

Čl. I

Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění zákona č. 152/1995 Sb., se mění takto:

1. 1. V § 3 odst. 2 se slova „prvního stupně“ zrušují.
2. 2. V § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

   „(2) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení tyto úkony soudu:

   1. a) sepisování podání soudu včetně návrhů,
   2. b) vyřizování dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,
   3. c) odstraňování vad podání,
   4. d) rozhodování o vrácení složených záloh,
   5. e) rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé.“.

1. 3. § 10 zní:

   㤠10

   Odkaz 㤠10

   Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může podle povahy věci předseda senátu v občanském soudním řízení pověřit vyššího soudního úředníka provedením těchto úkonů soudu:

   1. a) zajištěním důkazu před zahájením řízení,
   2. b) přípravou jednání podle § 114 odst. 2 písm. a) a c) občanského soudního řádu,
   3. c) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,
   4. d) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání,
   5. e) rozhodováním o pořádkové pokutě,
   6. f) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,
   7. g) rozhodováním ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí v případech, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé,
   8. h) úkony v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 9 odst. 1 písm. b), s výjimkou jednání u soudu a rozhodování ve věci samé,
   9. i) úkony ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
   10. j) úkony v řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
   11. k) úkony v řízení konkurzním a vyrovnacím s výjimkou jednání a s výjimkou usnesení o prohlášení konkurzu.“.

1. 4. V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí:
   1. „k) účastí při návštěvách obviněných ve vazbě,
   2. l) kontrolou korespondence obviněných.“.

1. 5. V § 15 odst. 2 se slova „z poloviny“ zrušují.
2. 6. V § 15 odstavec 3 zní:

   „(3) Ukončené vysokoškolské právnické vzdělání nahrazuje teoretickou výuku; jeho absolventi mohou vykonat závěrečnou zkoušku po praktické přípravě u soudu v délce 12 měsíců.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

Čl. III

Účinnost