Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané v Ženevě dne 9. prosince 1923.

Námořními přístavy ve smyslu tohoto statutu rozumějí se přístavy navštěvované normálně námořními loďmi a sloužící zahraničnímu obchodu.

Za podmínky vzájemnosti a s výhradou obsaženou v prvním odstavci článku 8. zavazuje se každý smluvní stát nakládati v námořních přístavech podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci s loďmi každého jiného smluvního státu stejně jako s vlastními nebo jako s loďmi kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o svobodný přístup do přístavu, jeho používání a úplné užívání výhod, jež poskytuje lodím, jejich zboží a cestujícím pro plavbu a obchodní podnikání.

Takto stanovená rovnost nakládání bude se vztahovati na výhody všeho druhu jako přidělení pevných míst na nábřeží, zařízení nakládací a vykládací, jakož i na dávky a poplatky všeho druhu vybírané ve jménu neb na účet vlády, veřejných úřadů, koncesionářů nebo podniků všeho druhu.

Ustanovení předchozího článku nikterak neomezují svobody příslušných úřadů námořního přístavu činiti opatření, jež pokládají za vhodná pro dobrou správu přístavu, jen když tato opatření jsou v souhlasu se zásadou rovného nakládání vymezenou ve jmenovaném článku.

Všechny dávky a poplatky vybírané za používání námořních přístavů musí býti řádně uveřejněny dříve než vejdou v platnost.

Totéž platí o řádech policejních a provozních.

V každém námořním přístavě bude míti přístavní správa k použití zájemníků sbírku platných dávek a poplatků, jakož i policejních a provozních řádů.

Při stanovení a vybírání celních neb podobných dávek, místních dávek potravních neb spotřebních, jakož i vedlejších poplatků vybíraných při dovozu neb vývozu zboží přes námořní přístavy podléhající svrchovanosti nebo pravomoci smluvních států, nebude nikterak brán zřetel na vlajku lodi, takže nebude činěn žádný rozdíl na úkor vlajky kteréhokoliv smluvního státu mezi vlajkou tohoto státu a vlajkou státu, jehož svrchovanosti nebo pravomoci přístav podléhá, nebo vlajkou kteréhokoliv jiného státu.

Aby zásada o rovném nakládání v námořních přístavech, obsažená v článku 2., se nestala v praksi bezúčinnou zavedením jiných rozlišovacích opatření, učiněných proti lodím některého smluvního státu, používajícím těchto přístavů, zavazuje se každý smluvní stát prováděti ustanovení článku 4., 20., 21. a 22. Statutu připojeného k Úmluvě o mezinárodním režimu na železnicích, podepsané v Ženevě 9. prosince 1923, pokud se tyto články vztahují na dopravu zásilek pocházejících z námořního přístavu neb určených do něho, ať je dotyčný smluvní stát smluvní stranou řečené Úmluvy o mezinárodním režimu na železnicích či nikoliv. Tyto články musí býti vykládány souhlasně s ustanoveními podpisového protokolu řečené úmluvy. (Viz přílohu.)

Cla vybíraná v kterémkoli námořním přístavu, podléhajícím svrchovanosti nebo pravomoci některého smluvního státu, nemohou býti vyšší cel vybíraných na ostatních celních hranicích téhož státu ze zboží téhož druhu a téhož původu neb určení, leč by výjimečné důvody, založené zejména na zvláštních okolnostech zeměpisných, hospodářských a technických, ospravedlňovaly výjimku.

Jestliže z výjimečných důvodů výše vytčených některý smluvní stát poskytne zvláštní celní výhody na jiných cestách pro dovoz nebo vývoz zboží, nepoužije toho jako prostředku k nespravedlivému rozlišování na úkor dovozu nebo vývozu přes námořní přístavy, jež jsou pod jeho svrchovaností nebo pravomocí.

Každý ze smluvních států vyhražuje si možnost, když to byl diplomatickou cestou oznámil, zastaviti výhodu rovného nakládání vůči každé lodi státu, který by v některém přístavu, jsoucím pod jeho svrchovaností neb pravomocí, skutečně neprováděl ustanovení tohoto statutu vůči lodím onoho smluvního státu, jejich zboží a cestujícím.

V případě, že bude použito opatření předešlého odstavce, budou oba státy, jak ten, který dal k tomu podnět, tak i onen, který bude opatřením postižen, míti právo obrátiti se k Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti se žádostí svědčící kanceláři dvoru; soudní dvůr rozhodne ve zkráceném řízení.

Každý smluvní stát má však možnost prohlásiti při podpisu neb ratifikaci této úmluvy, že se vzdává práva použíti opatření, obsažených v prvním odstavci tohoto článku, vůči všem ostatním smluvním státům, které by učinily stejné prohlášení.

Tento statut netýká se nikterak námořní plavby pobřežní.

Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi ve svých námořních přístavech vlečnou službu, jak uzná za vhodné, s podmínkou, že budou zachovávána ustanovení článků 2. a 4.

Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi neb upraviti lodivodní službu, jak uzná za vhodné.

Bude-li lodivodství povinným, budou sazby a výkony podrobeny ustanovením článků 2. a 4., avšak každý smluvní stát může osvoboditi ony své příslušníky, kteří splní stanovené technické podmínky, od povinnosti vzíti si lodivodu.

Každý smluvní stát bude míti možnost prohlásiti při podpisu neb ratifikaci této úmluvy, že si vyhražuje právo omeziti dopravu vystěhovalců v souhlase se svým zákonodárstvím a řídě se při tom dle možnosti zásadami tohoto statutu, na lodi, jimž udělí zvláštní osvědčení, že vyhovují podmínkám vyžadovaným tímto zákonodárstvím.

Lodi k dopravě vystěhovalců oprávněné budou požívati ve všech námořních přístavech veškerých výhod v tomto statutu uvedených.

Tento statut vztahuje se na všechny lodi, ať patří soukromníkům neb veřejným společnostem či státu.

Avšak netýká se nijak lodí válečných ani policejních neb kontrolních, ani všeobecně lodí vykonávajících z jakéhokoliv titulu veřejnou moc, ani všech jiných lodí sloužících výhradně účelům sil námořních, vojenských neb leteckých některého státu.

Tento statut netýká se nijak ani lodí rybářských ani výtěžku jejich rybolovu.

Udělí-li některý smluvní stát jinému státu smlouvou, úmluvou neb dohodou určitá práva v blíže vymezeném pásmu některého ze svých námořních přístavů za účelem ulehčení transitu zboží a cestujících určených do tohoto státu neb z něho pocházejících, nemůže žádný jiný smluvní stát dovolávati se ustanovení tohoto statutu a požadovati práva obdobná.

Každý smluvní stát požívající takových práv v námořním přístavu některého státu smluvního neb nesmluvního musí se říditi ustanoveními tohoto statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním obchod, jakož i s jejich zbožím a cestujícími.

Každý smluvní stát, který udělí taková práva státu nesmluvnímu, je vázán uložiti státu, jenž bude požívati těchto práv, v dohodě, kterou s ním za tím účelem uzavře, povinnost říditi se ustanoveními tohoto statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním obchod, jakož i s jejich zbožím a cestujícími.

Výjimečně a na dobu co možno nejkratší lze se odchýliti od ustanovení článků 2. až včetně 7. článku zvláštními nebo všeobecnými opatřeními, jež by kterýkoli ze smluvních států byl nucen učiniti v případě vážných událostí dotýkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země, při čemž se rozumí, že zásady tohoto statutu dlužno zachovati v míře co největší.

Žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil průvoz cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží takového druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti, ať z důvodů ochrany proti nemocem zvířecím neb rostlinným. Pokud jde o jinou dopravu než průvozní, žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil dopravu cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží, jehož dovoz nebo vývoz je zakázán domácími zákony.

Každý smluvní stát bude míti právo učiniti ochranná opatření nutná při dopravě zboží nebezpečného nebo jemu podobného, jakož i opatření všeobecné policie, včetně policie vystěhovalců vstupujících na jeho území neb z něho vystupujících, při čemž se rozumí, že taková opatření nesmějí míti za následek zavedení rozlišování příčícího se zásadám tohoto statutu.

Žádné ustanovení tohoto statutu nebrání rovněž opatřením, která byl nebo bude nucen učiniti kterýkoli ze smluvních států podle všeobecných mezinárodních úmluv, v nichž je stranou, nebo jež budou snad později uzavřeny, zejména podle úmluv sjednaných pod záštitou Společnosti národů o obchodu se ženami a dětmi, o průvozu, vývozu a dovozu zvláštního druhu zboží jako opia neb jiných škodlivých drogů a zbraní nebo rybářských úlovků, nebo podle všeobecných úmluv, jež mají za účel ochranu práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, anebo úmluv, týkajících se falešných známek, nepravých označení původu neb jiných způsobů nekalého obchodu.

Tento statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních států v době války; nicméně zůstane v platnosti i v čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.

Smluvní státy se zavazují změniti ony úmluvy platné dne 9. prosince 1923, které odporují ustanovením tohoto statutu, jakmile to okolnosti dovolí, a v každém případě při jich uplynutí, tak, aby je s nimi uvedly v souhlas, pokud to dovolí zeměpisné, hospodářské a technické poměry zemí nebo krajů, jichž se tyto úmluvy týkají.

Totéž platí o koncesích udělených před 9. prosincem 1923 k úplnému neb částečnému provozování námořních přístavů.

Tento statut nezahrnuje v sobě nikterak odnětí již platných rozsáhlejších výhod udělených s ohledem na používání námořních přístavů za podmínek slučitelných se zásadami tohoto statutu; rovněž neobsahuje zákazu povolovati podobné výhody v budoucnosti.

Bez újmy ustanovení druhého odstavce článku 8. budou spory vzniklé mezi smluvními státy o výklad nebo provádění tohoto statutu řešeny tímto způsobem:

Nemůže-li spor býti urovnán buď přímo mezi stranami nebo jakýmkoli jiným smírným způsobem, mohou sporné strany, dříve než použijí jakéhokoli řízení rozhodčího nebo soudního urovnání, předložiti spor k dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech dopravy a transitu ustaven Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy Společnosti. V naléhavém případě může předběžné vyjádření doporučiti veškerá prozatímní opatření určená hlavně k tomu cíli, aby mezinárodní dopravě vráceny byly výhody, jichž užívala před činem neb událostí zavdavší podnět ke sporu.

Nemůže-li spor býti urovnán jedním z řízení označených v předchozím odstavci, předloží jej smluvní státy soudu rozhodčímu, ačli se nerozhodly nebo nerozhodnou, v důsledku dohody mezi stranami, předložiti jej Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Je-li záležitost předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, bude nalézáno podle podmínek určených článkem 27. statutu tohoto dvora.

V případě řízení rozhodčího a neshodnou-li se strany na něčem jiném, označí každá strana jednoho rozhodčího; třetí člen rozhodčího soudu bude vyvolen těmito rozhodčími anebo, jestliže tito se nemohou dohodnouti, bude jmenován Radou Společnosti národů ze seznamu přísedících pro záležitosti dopravní a transitní, zmíněné v článku 27. statutu Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti; v tomto případě bude třetí člen vyvolen souhlasně s ustanoveními předposledního odstavce článku 4. a prvního odstavce článku 5. Úmluvy o Společnosti národů.

Rozhodčí soud soudí na základě smluvní dohody o soudu, sjednané společně mezi stranami. Nemohly-li se strany dohodnouti, stanoví tuto smluvní dohodu rozhodčí soud jednomyslným usnesením, prozkoumav nároky upravené stranami; nebylo-li docíleno jednomyslnosti, rozhodne Rada Společnosti způsobem stanoveným v předešlém odstavci. Není-li řízení stanoveno smluvní dohodou o soudu, stanoví je rozhodčí soud sám.

Strany se zavazují, ačli smluvní dohoda neobsahuje ustanovení opačných, přednésti během rozhodčího řízení Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti každou otázku mezinárodního práva nebo každou otázku právního výkladu tohoto statutu, o kterých by rozhodčí soud na žádost jedné ze stran uznal, že předběžné řešení je pro urovnání sporu nutné.

Jest shoda v tom, že tento statut nesmí býti vykládán tak, že by v čemkoli upravoval práva a povinnosti inter se oněch území, která jsou částí neb jsou pod ochranou téhož svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv.

Nic z předchozích článků nemůže býti vykládáno, jako by se jakkoli dotýkalo práv nebo povinností kteréhokoli smluvního státu jako člena Společnosti národů.

Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati provozu železnic nezbytnou pružnost, aby mohl odpovídati mnohostranným potřebám dopravy, zamýšlejí zachovati nedotčenu svobodu tohoto provozu, bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.

Tyto státy zavazují se poskytnouti mezinárodní dopravě přiměřené výhody a zakazují si každé rozlišování, které by mělo povahu nepřízně vůči ostatním smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.

Výhody plynoucí z ustanovení tohoto článku nejsou omezeny na transporty podléhající jednotné dopravní smlouvě; ony vztahují se rovněž na transporty označené v čl. 21. a 22. tohoto statutu, a to za podmínek v těchto článcích vytčených.

Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati tarifům všeobecně nezbytnou pružnost, aby se mohly co možná nejpřesněji přizpůsobiti mnohostranným potřebám obchodu a obchodní soutěže, zamýšlejí zachovati nedotčenu volnost v pořizování svých tarifů podle zásad připuštěných jejich vlastním zákonodárstvím, bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.

Tyto státy zavazují se použíti na mezinárodní dopravu tarifů přiměřených nejen jich výší, ale i podmínkami jich upotřebení, a zakazují si každé rozlišování mající povahu nepřízně vůči ostatním smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.

Toto ustanovení nebrání zavedení společných tarifů mezi železnicemi a plavbou dbajících zásad stanovených v předchozích odstavcích.

Výhody ustanovení článku 20. nejsou omezeny na transporty podléhající jednotné dopravní smlouvě. Ony se vztahují rovněž na transporty, které projíždějí řadou tratí po železnici, na moři nebo na kterékoliv jiné cestě územími více smluvních států, podléhajíce při tom různým dopravním smlouvám, za předpokladu, že budou splněny tyto podmínky:

Každá ze smluv po sobě jdoucích musí uvésti počáteční původ a konečné určení zásilky; zboží musí zůstati po celou dobu trvání celkové jízdy pod dohledem dopravců a býti každým z nich bezprostředně předáno jeho nástupci, při čemž jsou přípustna jen ta zdržení, jež jsou nutna k vykonání předání a k obstarání formalit celních, místních poplatků, policejních nebo jiných správních formalit.

Ustanovení článku 20. jsou stejně použitelna jak v domácí, tak v mezinárodní železniční dopravě na zboží uložené v přístavě, aniž by byla brána v úvahu vlajka, pod kterou bylo dovezeno nebo bude vyvezeno.

Podpisový protokol: Rozumí se, že každé rozličné nakládání s vlajkami, založené výhradně na ohledu na vlajku, musí býti považováno za rozlišování mající povahu nepřízně ve smyslu článků 4. a 20. statutu o mezinárodním režimu železnic.