64.
Ústavní zákon
ze dne 30. října 1952
o soudech a prokuratuře.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
(1) Soudnictví vykonávají obecné soudy a zvláštní soudy.
(2) Obecnými soudy jsou nejvyšší soud, krajské soudy a lidové soudy.
(3) Zvláštními soudy jsou vojenské soudy a rozhodčí soudy; jiné zvláštní soudy mohou být zřízeny jen zákonem.
(4) Organisaci soudů, jejich věcnou a místní příslušnost a řízení před nimi upravují zvláštní zákony.
Pravomoc vojenských soudů může být podle zákona rozšířena na civilní obyvatelstvo pro trestné činy, které ohrožují důležité zájmy obrany vlasti, pro jiné trestné činy však jen za zvýšeného ohrožení vlasti, a jen pokud byly spáchány v této době.
Nejvyšší soud jako jediný nejvyšší soudní orgán dozírá na rozhodovací činnost všech soudů ostatních.
(1) Jednání před soudy se koná za účasti soudců z lidu; výjimky stanoví zákon.
(2) Soudci a soudci z lidu rozhodují nezávisle a jsou vázáni jen právním řádem; při rozhodování jsou si rovni.
(1) Soudci a soudci z lidu u obecných soudů a vojenských soudů jsou voleni.
(2) Podrobnosti stanoví zákon.
Nejvyšší dozor na přesné provádění a zachovávání zákonů a jiných právních předpisů všemi ministerstvy a jinými úřady, soudy, národními výbory, orgány, institucemi a úředními osobami, jakož i jednotlivými občany přísluší generálnímu prokurátoru.
(1) Generálního prokurátora jmenuje a odvolává na návrh vlády president republiky.
(2) Generální prokurátor je odpovědný vládě.
Orgány generálního prokurátora vykonávají své funkce nezávisle; podřízeny jsou jedině generálnímu prokurátoru.
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provedou jej všichni členové vlády.