Zákoník práce

§ 101 (1) Základní výměra dovolené činí dva kalendářní týdny v kalendářním roce. (2) Nárok na tři kalendářní týdny dovolené má pracovník, který do konce běžného kalendářního roku a) dovrší alespoň pět let pracovního poměru po 18. roce věku, b) nedosáhne 18 let věku, c) dosáhne 50 let věku. (3) Dovolená ve výměře čtyř kalendářních týdnů přísluší pracovníku, který do konce kalendářního roku dovrší alespoň 15 let pracovního poměru po 18. roce věku. (4) Nárok na delší než základní výměru dovolené je povinen pracovník prokázat před nástupem dovolené, nejpozději do konce kalendářního roku, v kterém uplatňuje nárok na delší dovolenou; jinak nárok na delší dovolenou za tento kalendářní rok zaniká. (5) Čerpá-li dovolenou pracovník s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny dovolenou po částech kratších než jeden týden nebo na období celého kalendářního roku (§ 85), přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik by jich v celoročním průměru připadlo na dobu jeho dovolené čerpané vcelku. Pro pracovníky připadá v dopravě, energetice, spojích a v zemědělství s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku určí počet pracovních dnů připadajících na dobu jejich dovolené ústřední celoročním průměru. Ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací spojů mohou v dohodě s příslušným odborovým orgánem určit, zemědělství kterým pracovníkům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou a výživy za jakých podmínek může být dovolená poskytována v kalendářních dnech.