Zákoník práce

§ 101 (1) Základní výměra dovolené činí tři kalendářní týdny v kalendářním roce. (2) Dovolená ve výměře čtyř kalendářních týdnů přísluší pracovníku Pracovník, který do konce kalendářního roku dovrší alespoň 15 let za nepřetržitého trvání pracovního poměru po 18. k téže organizaci konal u ní práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce věku. (3) Nárok na delší než základní výměru dovolené je povinen pracovník prokázat před nástupem dovolené, nejpozději do konce kalendářního roku, v kterém uplatňuje má nárok na delší dovolenou; jinak nárok na delší dovolenou za tento kalendářní rok zaniká. (4) Čerpá-li dovolenou pracovník s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou, popřípadě na jednotlivé týdny nebo na období její poměrnou část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž pracovník odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. (§ 852), přísluší mu tolik pracovních dnů Poměrná část dovolené, kolik jich na dobu jeho činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené připadá v celoročním průměru. Ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy a spojů mohou v dohodě s příslušným odborovým orgánem určit, kterým pracovníkům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou a za jakých podmínek může být dovolená poskytována v kalendářních dnech kalendářní rok.