§ 109
změněno 1. 1. 1989 zákonem 188/1988 Sb.
§ 109 Náhrada mzdy za dovolenou (1) Pracovníku přísluší po dobu Organizace může určit pracovníku čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku a případné naturální požitky. Náhrada mzdy po dobu dovolené je splatná v obvyklých výplatních termínech. Na požádání pracovníka mu musí být náhrada splatná během dovolené vyplacena již před nastoupením dovolené. (2) Poskytování náhrady mzdy za nevyčerpanou, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik nároku na dovolenou je přípustné, jen nemohl-li jestliže lze předpokládat, že pracovník vyčerpat dovolenou nebo její část ani tyto podmínky splní do 30. dubna příštího konce kalendářního roku a, popřípadě do skončení pracovního poměru. (2) Jestliže si pracovník nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů, b) nebo proto, že mu organizace neurčila její nástup, c) čerpání nebo pro překážky v práci, d) proto, že mu je organizace určila nesprávnou délku dovolené povinna poskytnout ji pracovníku tak, e) proto, že došlo k rozvázání pracovního poměru aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku. (3) Za dovolenou nebo její část, kterou pracovník nemohl vyčerpat, přísluší mu náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku. Organizace je však povinna vždy umožnit určit pracovníku vyčerpat čerpání alespoň jeden týden dvou týdnů dovolené a mladistvému pracovníku dva týdny. Za tuto část dovolené nelze poskytnout náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou; to neplatí, nemohla-li být tato část dovolené vyčerpána pro překážky v práci kalendářním roce, pokud na straně pracovníka ně má nárok. (4) Učitelům a učitelkám mateřských škol přísluší náhrada mzdy nejvýše za čtyři kalendářní týdny nevyčerpané dovolené. (5) Za dodatkovou dovolenou nelze náhradu mzdy poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.